Po vydání aktualizace 1.39 bude dočasně k dispozici sovětský prémiový stíhač Spitfire Mk.IX. Na těchto letounech létala peruť velitele Matsieviče.

Vasilij antonovič Matsievič se narodil 13. dubna 1913 do dělnické rodiny. V roce 1933 ukončil dvouletý kurs na Leningradské námořní škole a ve svých dvaceti letech vstoupil do Rudé armády. Původně chtěl být člen námořnictva, nicméně v roce 1936 vystudoval Vojenskou pilotní školu v Orenburgu a zůstal na ní další rok k postgraduálnímu velitelskému studiu.

V letech 1939 – 1940 se účastnil kampaně v západní Ukrajině a Bělorusku a také Sovětsko-finské války, kde byl vyznamenám svým prvním řádem Rudého praporu. V červnu 1941 byl povýšen na nadporučíka a začal létat jako přepadový stíhač během německých nočních náletů na Leningrad. Během jednoho takového náletu dosáhl svého prvního sestřelu ve svém I-16.

V červnu 1942 se Matsievič stal velitelem 26. GIAP (leteckého stíhacího pluku). Odlétal 196 misí, 138 z nich během dne a 58 nočních. Dosáhl 16 samostatných a 6 skupinových sestřelů, většinu z nich pravděpodobně na stroji I-16, v jehož pilotáži byl velmi zběhlý, nicméně sám byl dvakrát sestřelen. 14. února 1943 mu byl udělen řád Hrdiny Sovětského svazu, za odvahu a udatnost v bitvě.

V roce 1944 obdržel Sovětský svaz dodávku Spitfirů Mk.IX v rámci Smlouvy o půjčce a pronájmu. 26. GIAP byl mezi prvními jednotkami, které na nich mohly létat. Matsievič si tento stroj velmi oblíbil a brzy na něm téměř neměl konkurenci. Jeho pluk se s novými letouny dostal do bojů jen několikrát, většinou s německými bandity, kteří stále létali nad Leningradem. V těchto střetech nicméně Matsievič zvýšil své skóre o pět samostatných a dva skupinové sestřely.

Po válce zůstal u letectva, v roce 1956 vystudoval na Vojenské akademii generálního štábu, a věnoval se výcviku nových pilotů. V roce 1964 odešel do výslužby. Své poslední roky žil a pracoval v Leningradu, kde 10. září 1981 zemřel. Během své služby získal mnoho vyznamenání, včetně Leninova řádu, Řádu rudého praporu (dvakrát), řádu Aleksandra Něvského, a řádu Rudé hvězdy (dvakrát).