---

Historická kamufláž Spitfire Mk Vb (ve hře pro Mk II) Karla Vykoukala, 313. československá stíhací peruť RAF, 8. duben 1942
kamufláž vytvořil 313_Paegas | stahujte zde

„Karel byl chytrý, vzdělaný a velmi ukázněný důstojník. Každý úkol vykonával svědomitě a poctivě. Velitelé letky i perutě se na něho mohli kdykoliv spolehnout. Byl mezi námi nesmírně oblíben pro svoji skromnost, bohorovný klid, smysl pro humor a hlavně pro svoje kamarádství, které rozdával každému kolem. Nikdy v ničem nás nezklamal... Ve společnosti mužů i žen byl rád viděn. Patřil mezi krasavce perutě, sportovně dobře urostlý, kudrnaté bohaté vlasy, milý úsměv a štědré gentlemanské srdce – tak by se dal charakterizovat,“ popsal Karla Vykoukala mnoho desítek let po válce František Fajtl.

Karel Vykoukal (zdroj: archiv Karla Černého)

Karel Vykoukal se narodil v Chotěboři 20. prosince 1916, v domě naproti gymnáziu, které ale tehdy ještě nestálo. Otec byl ve vysoké funkci velitele místního c. k. četnictva. V době Karlova narození to ale byla práce nezáviděníhodná. Karel Vykoukal starší byl českým vlastencem, ale vzhledem k probíhající válce musel dohlížet na správné proklamování věrnosti císaři, hledat jakékoliv známky odporu a samozřejmě udržovat pořádek, což se s postupující válečnou krizí a snižováním životní úrovně obyčejných lidí dařilo stále hůře.

Po vzniku Československé republiky se objevil problém v rozdílné kultuře, prostředí i kvalitě jednotlivých oblastí. České země, Slovensko a Podkarpatská Rus se v minulosti vyvíjely odlišně a nyní bylo nutné podoby sjednotit. Nebo se o to alespoň pokusit. Hrubě řečeno platilo, že čím více na východ, tím krásnější a zaostalejší země. Proto se v Čechách hledali dobrovolníci, kteří odjedou z čerstvě nabytým bratrům Slovákům a Rusínům snažit se o unifikaci vzdělání a také prosazovat zákon nového státu tam, kde se to „neochotným“ obyvatelům nemuselo líbit. Na Slovensku šlo hlavně o maďarskou menšinu, která by raději byla součástí nově vzniklého Maďarska (hranice mezi Slovenskem a Maďarskem jsou ryze diplomatickým ujednáním bez jakéhokoliv historického základu). Stát proto využil zkušeností a patriotismu četníka Karla Vykoukala staršího a dosadil jej do jihoslovenského města Vráble, kde sloužil jako okresní policejní velitel. Vydržel zde do roku 1931. Pak se přestěhoval s rodinou do Rousínova u Brna.

Spitfire Mk.VB Karla Vykoukala po nouzovém přistání 1. 12. 1941 (archiv Karla Černého)

Karel Vykoukal proto navštěvoval základní školu na Slovensku a začal zde chodit i na školu střední. Reálné gymnázium pak dokončil ve Vyškově, kde maturoval roku 1935. Otcova služba státu jej motivovala pokračovat v jeho příkladě. Dobrovolně se přihlásil k vojenské službě. Nejdříve sloužil u Dělostřeleckého pluku 125 (detašovaný oddíl v Bzenci), ale vzhledem k mimořádnému zájmu o létání nastoupil na Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě a z ní vyšel roku 1937 coby poručík letectva. Přidělili jej do prostějovského Vojenského leteckého učiliště a poté k Leteckému pluku 4, kde sloužil na Avii B 534 až do okupace.

Dne 13. června se dostal do Ostravy a odtud informoval dopisem své rodiče, že plánuje odejít do zahraničí. Ti pravděpodobně jeho rozhodnutí schvalovali, protože jejich protiokupační postoj se dostal do hledáčku nacistů. Karel Vykoukal starší byl v září 1942 společně s rodinou internován v Brně v Kounicových kolejích a Pod kaštany a ve Svatobořicích u Kyjova. V té době nikdo z nich netušil, že Karel Vykoukal mladší je již několik měsíců po smrti. Rodiče byli propuštěni v roce 1943, sourozenci až s koncem války.

Karel Vykoukal v hovoru s mechaniky u Spitfiru RY-T, březen 1942

Vraťme se k námi sledovanému letci. Dne 22. června 1939 se dostal do Krakova, o necelý měsíc později obdržel vízum do Francie a do Calais dorazil už 31. července 1939. Jenže tady podrobnější stopa končí. Možná měl nastoupit do Cizinecké legie jako většina podobně příchozích Čechoslováků, ale víme že byl odeslán na leteckou základnu BA 117 v Chartres odkud 9. října 1939 přešel k výcviku na modernější francouzské stroje v rámci CIC Chartres. Jenže zde nalétal minimum hodin, ale zůstal tu až do 23. května 1940. Pak přešel do Cazaux na jihozápadě Francie. Do bojů na pevnině tedy vůbec nezasáhl.

Dne 19. června 1940 z Francie odplul a přistál v anglickém Falmouthu o čtyři dny později. Za necelý měsíc se pak stal jedním ze zakládajících členů čerstvě zformované 310. perutě RAF v Duxfordu a byl odtud poslán přeškolit se na britské letouny. Jeho návrat k „třistadesítce“ nebyl trvalý. Dne 12. září 1940 přešel k 111. peruti RAF, která se pyšnila titulem první perutě s Hurricany (od ledna 1938) a za bitvy o Británii uskutečňovala čelní nálety na německé bombardéry. Ani zde se dlouho neohřál. Už 25. září se hlásil u 73. perutě RAF, která v této době operovala z letiště Debden na východě Ostrovů. Jenže na konci října téhož roku se měla peruť přesunout na Střední východ a s Vykoukalem se nepočítalo. Dne 31. října proto skončil u 151. perutě RAF na další měsíc a půl. Pak následoval přesun k 17. peruti RAF, kde působil půl roku a zažil přesun z jihu Anglie do „odpočinkového“ Skotska. Především se zde poznal s Františkem Fajtlem. Společně přešli 27. května 1941 k čerstvě zformované 313. československé stíhací peruti RAF sídlící tehdy na základně Catterick.

Pamětní deska na rodném domě v Chotěboři (zdroj spitfireclub.cz)

V řadách „třistatřináctky“ si dějiny Vykoukala budou navždy pamatovat jako pilota Spitfiru Mk.VB s imatrikulací RY-T (BL581). Tento stroj se k letce dostal 17. ledna 1942 a 30. března téhož roku jej přebrala 152. peruť RAF. Svůj osud pak naplnil pádem do moře dne 12. dubna 1944, kdy sloužil u 64. peruti RAF. U 313. perutě RAF s ním nejčastěji létal Alois Hochmal a právě Karel Vykoukal, který se u perutě vypracoval až do funkce zastupujícího velitele B letky. Osobní znak pilota v podobě noblesní lady s ptačím tělem doplnil nápis MOESI ILIR. Ten již byl na krytu motoru napsán, když Spitfire k letce dorazil. Šlo totiž o „darovací“ slova od Východoindické společnosti, která stroj zakoupila.

Vysoké vzdělání, vůdčí schopnosti a také dobrá angličtina nakonec Karla Vykoukala dne 14. dubna 1942 katapultovaly jako šestého československého důstojníka vůbec do velení britské letky, konkrétně A letky 41. perutě RAF.

O měsíc později, 21. května, odstartoval se svým velitelem na protilodní průzkum poblíž přístavu Le Havre. Cestou narazili na torpédový člun, který si samozřejmě nenechali ujít. Útokem jej poškodili, ale po akci se na domovskou základnu perutě v Merstonu vrátil pouze jeden Spitfire. Velitel Clarke J. Fee hlásil, že se dostali do těžké protiletadlové palby, které Karel Vykoukal nejspíše neunikl a spadl do moře. Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno.

War Thunder tým (autor: Michal Kamp)