---

Historická kamufláž Hawker Hurricane Mk I / Late Stanislava Zimpricha, 310. československá stíhací peruť RAF, 1940
kamufláž vytvořil 313_Paegas | stahujte zde

Na jaře roku 1942 se obyvatelům cornwallského pobřeží naskytla nepříjemná podívaná. Byli sice od začátku války na rachot leteckých motorů zvyklí, ale tentokrát k nebi zvedli hlavu s otázkou. Nad nimi prolétal Spitfire s kupírovanou vrtulí a kašlajícím motorem. Směřoval na pláž, kde poté přistával poškozený a se zataženým podvozkem. Byl odliv, takže byla šance využít velký písečný prostor mezi skalisky a mořem. Pilot potřeboval lépe vidět, odpoutal se a otevřel kabinu. Téměř se mu přistání podařilo, ale přejel hranici s mořem a skončil ve vodě. Na hladině poté ještě několik minut vyčníval ocas letounu jako nějaká žraločí ploutev a nakonec i ten zmizel. Následoval příliv, který znemožnil se k troskám dostat, ale zároveň večer téhož dne vyvrhnul celý stroj na pevninu. Pilot v kabině nebyl.

V polovině července nalezli u Combe Martin v Bristolském zálivu tělo tak znetvořené, že se dalo identifikovat jen dle legitimace a malého deníku. Šéfmechanik A letky 310. perutě Bohuslav Příhoda o tom napsal: „Nadporučíka Standu Zimpricha nám moře vrátilo po třech měsících...“ Byl více než 100 km od místa havárie.

Stanislav Zimprich (zdroj: archiv Karla Černého)

Stanislav Zimprich se narodil 3. března přesně před sto lety. Jeho rodištěm byl Německý Brod na Českomoravské vrchovině, kde prožil i své mládí. Rád sportoval – od fotbalu, přes plavání k lyžím. Střední školu navštěvoval v Chrudimi, ale nenašel práci a tak vstoupil do armády. Mnichov jej pak zastihl v aktivní službě u Leteckého pluku 5 v hodnosti poručíka.

Po okupaci, v dubnu 1939, se dobrovolně přihlásil k přeletu československých letounů do Třetí říše. Nebyl jediným, akce se uskutečnila, ale mnohé stroje byly „náhodou“ poškozeny při přistání. Možná tento kontakt s ostatními piloty a také šuškanda, že v Polsku vzniká veliká legionářská síla z uprchlých vojáků, jej definitivně přesvědčily o odchodu do zahraničí. Stalo se tak na přelomu května a června téhož roku. V oblasti Beskyd se pětičlenná skupina „turistů“ s malými batohy (Karel Mrázek, Stanislav Zimprich, Egon Nezbeda, Felix Zbořil a Karel Podroužek) nechala k hranicím přivézt spřáteleným řidičem a pak převést místním učitelem přes hranice. Polskými jednotkami pak byli zajati v Horní Lomné a posláni do Krakova.

Stanislav Zimprich (vlevo) z 310. čs. stíhací perutě (zdroj: archiv Karla Černého)

Zde přišlo zklamání. Žádné formování českých exilových sil se v Krakově nekonalo ani zdaleka a tak Zimprich ve vleku vysoké politiky byl jedním z pěti set letců rozhodnut pro odchod do Francie. Na loď nastoupil 17. června 1939 a o tři dny později připlul na místo určení. Dle plánu vstoupil do Cizinecké legie. Ta myšlenka byla krajně nevábná, ale nebyla jiná varianta, protože byl stále mír. Francouzi však slíbili, že v případě války Čechoslováci nastoupí k regulérní armádě. Zimprich se v srpnu dostal na sever Afriky, konkrétně do Sidi bel Abbés, poté do Oran-La Senia a Blidy, kde cvičil na Potezu. Poslední dvě letiště už byly součástí Armeé de l'Air, vypukla totiž válka a letci sloužili v rámci koloniálního letectva.

Zde Zimprich zůstal až do jara 1940. Mezi 11. květnem a 19. červnem se dostal na půdu samotné Francie. Nejdříve se u CIC Chartres přeškoloval na modernější stroje francouzského letectva a pak nastoupil k stíhací skupině GC I/8. Létal ve strojích Morane-Saulnier MS-406 a Marcel Bloch MB-151. jenže už 21. června seděl na lodi směr anglické břehy. Bitva o Francii byla prohraná.

Droskyn Point, kde se St. Zimprich pokusil neúspěšně přistát (zdroj: Wikipedia)

Mladý letec si vše vynahradil v následné obraně anglických břehů. Zimprich dorazil 12. července 1940 na letiště v Duxfordu coby zakládající příslušník 310. čs. stíhací perutě RAF. Ta se do boje dostala se svými Hurricany Mk.I už 26. srpna a sám Zimprich se do statistik zapsal o čtyři dny později. Podařilo se mu vyhnout nalétající Bf 109 a dostat ji do mířidel. Neměl ale čas sledovat její pád, takže se sestřel stal pravděpodobným.

Další dva pravděpodobné sestřely si připsal 7. září téhož roku na stroji s imatrikulací NN-X (R4087). Bylo to v době, kdy začínaly masové nálety na Londýn. Původně útočil na formaci Dornierů, ale přes střelbou si všiml poblíž letících více nebezpečných Messerschmittů Bf 110. Prvního z nich poslal v kouři k zemi a druhému pak nespíše zranil pilota, protože se v podivné otáčce následně ztratil v dýmu. O dva dny později pak na Hurricanu NN-O (V7304) poškodil další „stodesítku“, ale v sestřelení mu zabránilo obklíčení. Přesto nelenil a během téhož letu napadl skupinu Heinkelů, kde jeden poslal definitivně k zemi. Všech pět členů posádky přežilo a padlo do britského zajetí. Svou bilanci 1-4-1 v bitvě o Británii završil 18. září na stroji NN-U, kdy napadl Dornier 215. „Stroj klouzal k hladině. Chtěl jsem provést ještě poslední útok, ale došla mi munice. Nevím, zdali stroj dopadl do moře, neboť jsem se musel vrátit,“ napsal později v hlášení.

Fotografie St. Zimpricha (prostřední vlevo) v Cizinecké legii coby podklad budoucí známky (zdroj: archiv Karla Černého)

V dalším roce Zimprich žádný nový sestřel nepřidal, což vzhledem k volnější německé aktivitě a novým úkolům pro 310. čs. stíhací peruť nebylo neobvyklé. Navíc v polovině roku 1941 proběhlo přezbrojování na Spitfiry Mk.IIA a poté na Mk.VB a Mk.VC. Právě na druhém zmíněném Zimprich společně s dalšími kolegy z perutě prováděl dne 12. dubna 1942 cvičný let. Došlo ke kolizi, kdy Zimprichův Spitfire zařízl svou vrtuli do kormidel stroje Stanislava Halamy. Halama zkusil hned nouzově přistát, ale nevhodný cornwallský terén severovýchodně od Perranporthu znamenal jeho smrt. Zimprich měl letoun lépe ovladatelný a rozhodl se doklouzat až na pobřeží.

Stanislav Zimprich byl pochován v devonském Heantonu a v roce 1991 byl in memoriam povýšen na plukovníka letectva. Zvěčněn zůstává pro mnohé ještě z jiné roviny – jeho obličej se v roce 1945 objevil na známce londýnského vydání.

War Thunder tým (autor: Michal Kamp)