My, Gaijin Entertainment, věnujeme velkou pozornost pozadí událostí, které jsou vyobrazovány ve hře. Pomocí odkazů na historii ve War Thunderu rovněž představujeme našim hráčům klíčové události 2. světové války, životopisy hrdinů a významných osobností a rovněž i memoáry veteránů. Společně s Ústředním muzeem obrněných vozidel v Kubince také v současnosti pracujeme na restaurování tanku T-44 a k tomu čas od času vytváříme krátká videa, která mají za cíl vyzdvihnout hrdinství těch, kteří bojovali v 2. světové válce, ať už na zemi, na moři či ve vzduchu. Je velmi důležité, aby chrabrost těchto lidí viděli nejenom hráči, ale i diváci našich videí. V našich krátkých filmech demonstrujeme fragmenty atmosféry tehdejších časů tak, jak jí vnímáme my, a snažíme se jí reprodukovat ve hře.

"Vítězství je naše" je naším třetím mini-filmem, který shromáždil více než milion shlédnutí během dvou dní a byl vřele přiijat diváky po celém světě. Nápad k vytvoření tohoto díla jsme dostali na začátku tohoto roku. Myšlenku jsme dále rozvíjeli, zvláště proto, protože se blížilo výročí "Dne vítězství", a bylo proto pro nás důležité ukázat válku očima sovětského vojáka. Bylo proto rozhodnuto užít živých herců.

Již během produkce mini-filmu "Hrdinové War Thunderu", věnovaného středomořskému válčišti, jsme spolupracovali s britským studiem, které mělo rozsáhlé zkušenosti s produkcí videotrailerů. Společně s nimi jsme vytvořili jeden z nejúspěšnějších trailerů s vojenskou tématikou vůbec. Velká Británie ale má svojí historii a svůj pohled na 2. sv. válku, a my, potomci sovětských hrdinů, jsme vedli vlastní válku a máme na ní vlastní vzpomínky.

Při práci na scénáři jsme předpokládali, že hlavním naším cílem je vyobrazit emoce a vnímání Velké vlastenecké války očima potomků těch, kteří v tomto gigantickém konfliktu bojovali a pomohli vyhrát válku. Bylo proto rozhodnuto, že film bude mít následující charakteristické prvky:

• Osobní hrdinství a sebeobětování ve jménu konečného vítězství a kamarádství. Nezáleží na tom, jak to byl obtížný cíl, společné úsilí bylo vždy přednější. Za cenu desetitisíců životů byla německá armáda zastavena na předměstích Moskvy a tím byl Sovětskému svazu poskytnut čas průmyslu a armádě přeskupit se a připravit se na totální válku. Díky tomuto bojovnému duchu byl udržen Leningrad - sovětský lid povstal a tvrdě a neústupně bojoval. Hlavní hrdina našeho filmu zůstal osamocen v zákopu, ale ani přesto neztratil svou kuráž a se svazkem granátů v ruce útočí na německé tanky, i když ví, že ho to s největší pravděpodobností bude stát život. V tomto videu reprezentuje celý sovětský národ, bojující proti útočníkům.

• Lidé nebojují jen holýma rukama. Zatímco na začátku války měli Sověti k dispozici z velké většiny zastaralé vybavení, neschopné čelit moderním německým válečným strojům, sovětský průmysl byl schopen nejenom rozdíl dohnat (byť za cenu mnoha zničených průmyslových komplexů), ale později umožnil Rudé armádě obrátit průběh války a nakonec jí dovést k vítěznému konci. Ve "Vítězství je naše" jsme předvedli vozidla z roku 1944, která tvořila nejlepší příklady sovětské techniky té doby - stíhačku Lavočkin La-5FN a těžký tank IS-2. Tyto vozidla zde reprezentují sílu sovětských zbraní, i jejich oponenty, které potkávaly ve střetnutích jak v reálném životě, tak ve hře.

• Vítězství není dosaženo jen pomocí touhy po něm. Válka je těžkou prací a vítězství patří tomu, kdo je nejenom připraven bojovat až do poslední kapky krve, ale kdo zná slabiny nepřítele a umí je využít ve vlastní prospěch. Pokryškin, Kožedub, Emeljanov, Kolobanov, Lavriněnko...všichni tito muži se stali elitními stíhacími piloty, kteří neustále vylepšovali své schopnosti a svůj um ovládat své stroje. Němci se těchto pilotů obávali, a to z dobrého důvodu. Ve videu vidíme perfektně provedený manévr, který využil silných stránek letadla v nebezpečné situaci, a pilot, riskující svůj život, byl schopen vyrvat nepříteli takřka jisté vítězství z rukou.

• Válka je kolektivní záležitostí. Pouze sehrané akce mají šanci na vítězství. Německá armáda si snadno podmanila celou Evropu právě díky své sehranosti a efektivitě. Porazit takto schopného nepřítele bylo možné jen s využitím stejných postupů. Ve videu jsme se toto pokusili vyobrazit tak, aby bylo jasné, že jen týmová práce vede k porážce nepřítele.

• A nakonec, naše vítězství bylo vítězstvím lidskosti a triumfem spravedlnosti. Proto jsme chtěli film zakončit slavnostní ukázkou naděje skrze úsměv zdravotní sestry a pomocnou rukou příchozího vojáka.

Abychom autenticky zrekonstruovali bitvu na východní frontě, vybrali jsme pro natáčení ukrajinské studio Postmodern. Ukrajinci s námi sdílí společnou historii, bok po boku s Rusy bojovali ve Velké vlastenecké válce a sdíleli naše vize heroismu a jednoty v bitvě. Studio odvedlo skvělou práci na základě námi nabídnutého scénáře, a bylo schopno vytvořit atmosféru rozhodující bitvy během obrany vlasti.

"Hrdinům filmu jsme věnovali zvláštní pozornost," říká režisér Dmitrij Ovčarenko. "Pokoušeli jsme se vyobrazit je tak, jak jsme si je představovali na základě výpovědí našich příbuzných, a na základě sovětských válečných filmů. Jako předobraz hlavního hrdiny jsme vybrali Sergeje Cvetajeva, který hrál dělostřelce ve filmu "Osvobození", kterého tehdy skvěle zahrál Nikolaj Oljalin, slavný sovětský herec. Jeho soustředění, jeho odstup a zároveň fatalismus a jeho bezpodmínečná vůle kdykoliv a kdekoliv položit svůj život na oltář obrany vlasti, to byly vlastnosti, které nás nenechaly chladnými.
 

Všichni si pamatujeme sovětské piloty ve filmu "Jen staří muži jdou do bitvy.", kde hrál hlavní roli pohledný Leonid Bykov. Naše piloty jsme vyobrazili přesně podle něho - mladé, provokativní a vnímající válku nejenom jako službu vlasti, ale rovněž i neustálý hazard se životem a smrtí.
 

Řadoví dělníci se běžně stávali tankisty, a náš velitel tanku proto nebyl typickým hrdinou, ale spíše mechanikem, který nikdy v duši neodešel od své rodiny. A právě svou průměrností se stává hrdinou, stejně jako mnoho dalších těch, kdo bojovali ve Velké vlastenecké válce."

První verze scénáře zůstala prakticky nezměněna, a představovala film v podobě, v jaké jste ho viděli. Shodl se na něm celý tým a změny nakonec byly pouze dvě. První změnou bylo sestřelené německé letadlo - původně to měl být Junkers Ju 87 a kamera měla sledovat bombu až po okamžik dopadu. Nakonec ale byla Stuka nahrazena Messerschmittem Bf 109 a byla vytvořena krásná scéna zahrnující i perfektně provedený manévr "hammerhead". Výsledek lépe vyobrazoval důležitost výcviku, nezbytného pro konečné vítězství, a daleko lépe seděla k vybranému soundtracku.

Druhou změnou byla závěrečná scéna. Původně se měla kamera vrátit k hlavnímu hrdinovi, který již odhodil granáty, vyskakuje ze zákopu, aby hodil další svazek granátů jen aby okolo něj následně proletěl projektil a byl následně zraněn a odhozen zpět do zákopu. Výsledná "časová smyčka" a návrat ke stejné scéně, navrhovaný studiem Postmodern, ale vypadal daleko lépe a učinil příběh více intenzivním bez ztráty hlavní myšlenky dané scénářem.

Složité filmování bylo provedeno během rekordních dvou dní, z toho půl dne jsme strávili ve fázi studiové produkce. Vše dokončit v tak krátkém čase bylo možné díky tomu, že celý film byl pre-vizualizován a byl vytvořen 3D náhled. Všichni členové štábu proto přesně věděli, co je zapotřebí udělat. Natáčelo se nedaleko Kyjeva a na místě bylo vykopáno přes deset metrů zákopů, které byly upraveny dekorátory. Pyrotechnici vypálili zemi okolo zákopů a pak jí pomocí traktorů posypali popelem. Pro účely natáčení bylo profesionálně restaurováno skutečné protiletadlové dělo s plně funknčími traverzními mechanismy. Pyrotechnici jej dokonce odpalovali střelným prachem.

Některé scény nebylo lehké připravit pro budoucí propojení s digitálními CGI efekty tak, aby došlo ke splynutí reality a virtuálního obrazu - o tom vám řekneme více v budoucnosti v článku "Vytváření filmu...".

Když jsme obdrželi všechen potřebný materiál, hlavním úkolem bylo vytvořit 3D prostředí a zkombinovat jej s filmařským materiálem. Byly vytvořeny tucty konceptů a prostředí okolo zákopů bylo vytvořeno pomocí 3D. Jedna z nejtěžších fází byla integrace - u ní jsme museli posutpovat velice pomalu a velice opatrně, abychom mohli přesně simulovat pohyb kamery a přenést její dráhu do dráhy kamery virtuální. "Přelety" kamery z místa na místo bylo rovněž obtížné uskutečnit a pro ně byly využity různé druhy postupů - záběry pohyblivé kamery, propojené s materiálem natočeným ze vzduchu oktokoptérou, byly propojeny s 3D obrazem.

Vzdušný souboj je kombinací práce studia Postmodern a hry War Thunder. Souboj na plátně byl vytvořen na základě střetnutí mezi dvěma dvojicemi stíhaček. Původně měl být vyobrazen celý souboj, hlavní postavy se ale během boje ztrácely v klubku stíhaček a proto bylo rozhodnuto soustředit se pouze na hlavní protivníky. Proces natáčení byl rovněž speciální - s pomocí specializovaného jeřábu byl vytvořeno "umělé slunce", které se pohybovalo na základě pohybu slunce skutečného k dosažení realistického nasvícení i po kombinaci s CGI.

Jeden z ústředních prvků byl tank IS-2. Pro dosažení co největšího realismu bylo kromě práce na 3D modelu užito i množství fyzikálních simulací jako například hlína na pásech či prach odlétavající z tanku. "Natáčení" země rovněž prošlo rozsáhlým processingem, aby vše vytvářelo správnou iluzi bojiště.

Výzvou byl i výběr soundtracku. Prošli jsme obrovským množstvím různých písní, snažili jsme se najít píseň, která nebyla užita pro válečné filmy, ale která zároveň měla mít lyrický i tragický nádech zároveň. "Poté, co jsme si poslechli "Nespěchej" od Anny Hermanové jsme si uvědomili, že to je přesně ta píseň, kterou hledáme. Naneštěstí se moc nehodila k dynamickým scénám a vadila i horší kvalita nahrávky a proto se bohužel neshodovala s našimi standardy. Rozhodli jsme se proto pro cover verzi. Oslovili jsme skupinu Murakami, aby novou verzi vytvořila. Rovněž jsme přidali orchestrální doprovod na začátek i konec filmu, což nám pomohlo kombinovat video a muziku. Dmitrij Kuzmenko a Gregory Žerjakov ze Strategic Music nám s tím pomohli - jsou to stejní lidé, kteří nám pomáhali s nahráváním soundtracku pro War Thunder.", říká Pavel Stěbakov, vedoucí zvukového oddělení Gaijin Entertainment.
 

Dilara Vagapovová, zpěvačka Murakami, pokračuje:
 

"Pospěš...pospěš...to je píseň, při které vám srdce bije ve stejném rytmu jako melodie. Pospeš, pospěš si najít ty lidi, kteří ti řeknou, kde to najít. Pospěš si, zjistit něco o těch, kdo pamatují a ctí památku statečných vojáků, kteří padli během Velké vlastenecké války...přesně tyhle myšlenky mi běhaly hlavou, když jsem poprvé slyšela o úmyslu "přepsat" píseň "Nespěchej" Babajanjana a Jevtušenka. Nepokoušela jsem se nějak odhalit význam, nějak se to prostě nedotýkalo mé duše, jak se to tak říká...ale později jsem se k té písni vrátila a nejen já, ale i celá skupina. Původně jsme neměli v úmyslu cokoliv v té písni měnit, ale kluci z Gaijinu řekli, co je esence té písně - podívat se očima současnosti na minulost, a to skrze melodii, akcenty, nahrávání, harmonii...to všechno jsme měli vzít v potaz při výrobě nového zvuku té písně. Měli jsme z toho strach, protože to byla velká odpovědnost a velký úkol, napsat píseň tak, aby všechny její významy zněly v minifilmu o hrdinech Velké vlastenecké války. Každý z muzikantů se snažil do písně vložit něco ze sebe a hlavně svoje srdce a duši. Demo jsme nahrávali v naší zkušebně a hlasitě jsme o tom diskutovali a hádali se, když najednou zaznělo piáno našeho klávesisty Antona. Najednou jako kdyby někdo seslal nějaké kouzlo a my si všichni ve stejné chvíli pomysleli: "To je ono!". Měli jsme v té chvíli jen čas na to, abychom se připojili k melodii a pak už to šlo jako po másle. Zpěv jsme ale museli několikrát přepisovat a upravovat a zpočátku v tom nebyla žádná výraznější poctivost, žádné nasazení pro věc. Proto, poté co jsem si to poslechla doma, jsem se rozhodla, že do studia zajdu ještě jednou a zkusím se na tu píseň podívat z jiného úhlu. Možná že to bylo to, co někteří posluchači nejsou schopni můj zpěv z prvních pár not rozpoznat. Děkujeme Gaijinu za to, že nám představili svět her, na které jsme předtím absolutně neměli čas, a děkujeme i za to, že píseň "Nespěchej" bude vždy v našich srdcích a v srdcích ostatních!"

Práce na minifilmu byla dlouhá a vyčerpávající, bylo zde velké množství CGI a jiných vizuálních efektů, museli jsme pracně provádět barevné korekce ke splynutí reálných a počítačových sekvencí pomocí opatrného procházení filmu rámeček po rámečku. Lidé z Postmodernu byli ve své kritice nanejvýš rozumní - jak my, tak i oni chtěli vytvořit nejlepší trailer na světě.

Finální montáž jsme provedli ve studiu a práce na dabingu a hudbě pokračovaly až do října. Zkoušeli jsme různé možnosti kombinace zvuku a významu písně, dokud se k sobě hudba a video perfektně nehodily. Celkem jsme vytvořili pět "finálních" kopií videa, které měly různou délku - od dvou minut až po více než čtyři minuty. Nakonec jsme se ale spokojili s verzí, kterou nyní máte možnost vidět. Ne všechny CGI scény byly do definitivní verze zahrnuty, ale podle nás tato kombinace dosáhla toho nejsilnějšího a nejharmoničtějšího dojmu, kterého jsme se snažili dosáhnout.

Jsme velmi potěšeni, že náš minifilm byl oceněn uživateli nejenom z Ruska, ale také ze všech zemí napříč světem. Velmi si vážíme toho, že odvaha a chrabrost sovětského lidu je uznávána i daleko za hranicemi Ruska.
 

Chtěli bychom tuto příležitost využít i k oznámení toho, že připravujeme detailní popis tvorby tohoto videa a že studio Postmodern připravilo překrásnou obrazovou knihu k tomuto minifilmu, jež bude brzy vydána.

War Thunder tým