
- PC
- Mac
- Linux
- OS: Windows 10 (64bitový)
- Procesor: Dual-Core 2.2 GHz
- Operační paměť: 4 GB
- Grafická karta podpora DirectX 11: AMD Radeon 77XX / NVIDIA GeForce GTX 660. Minimální podporované rozlišení hry je 720p
- Připojení: Širokopásmové připojení
- Místo na disku: 17 GB
- OS: Windows 10/11 (64bitový)
- Procesor: Intel Core i5 nebo Ryzen 5 3600 a lepší
- Operační paměť: 16 GB
- Grafická karta: podpora DirectX 11: Nvidia GeForce 1060 a lepší, Radeon RX 570 a lepší
- Připojení: Širokopásmové připojení
- Místo na disku: 95 GB
- OS: Mac OS Big Sur 11.0 nebo novější
- Procesor: Core i5 (Intel Xeon není podporován)
- Operační paměť: 6 GB
- Grafická karta: Intel Iris Pro 5200 (Mac) nebo srovnatelně výkonnou kartu od AMD/Nvidia pro Mac. Minimální podporované rozlišení hry je 720p v případě použití Metal.
- Místo na disku: 17 GB
- OS: Mac OS Big Sur 11.0 nebo novější
- Procesor: Core i7 (Intel Xeon není podporován)
- Operační paměť: 8 GB
- Grafická karta: Radeon Vega II nebo výkonnější s podporou Metal.
- Připojení: Širokopásmové připojení
- Místo na disku: 95 GB
- OS: Většina moderních 64bitových distribucí Linuxu
- Procesor: Dual-Core 2.4 GHz
- Operační paměť: 4 GB
- Grafická karta: NVIDIA 660 s nejnovějšími proprietárními ovladači (ne staršími, než půl roku) / srovnatelná karta AMD s nejnovějšími proprietárními ovladači (ne staršími, než půl roku); minimální podporované rozlišení hry je 720p) a s podporou Vulcan.
- Připojení: Širokopásmové připojení
- Místo na disku: 17 GB
- OS: Ubuntu 20.04 64bit
- Procesor: Intel Core i7
- Operační paměť: 16 GB
- Grafická karta: NVIDIA 1060 s nejnovějšími proprietárními ovladači (ne staršími, než půl roku) / srovnatelná karta AMD (Radeon RX 570) s nejnovějšími proprietárními ovladači (ne staršími, než půl roku) a s podporou Vulcan.
- Připojení: Širokopásmové připojení
- Místo na disku: 95 GB
Kamufláž egyptských vzdušných sil pro Spitfire Mk.VB/Trop, vytvořen hráčem Salonknka | Stáhněte si jí zde
![]() |
První tři egyptští piloti |
Mnohá letectva zemí světa mají za sebou dlouhou tradici, sahající až k samým počátkům létání. Egyptské vzdušné síly (Al-Qūwāt al-Gawwīyä al-Miṣrīyä, anglická zkratka EAF) ale mezi tyto nepatří. Jejich kořeny se datují až od roku 1928, kdy egyptský parlament navrhl zřízení egyptských vzdušných sil a oznámil, že hledá dobrovolníky, jež by se stali prvními piloty nové organizace. Přihlásilo se přes 200 egyptských důstojníků, ale přísnými lékařskými testy a zkouškami z technických znalostí prošli jen tři. Tito tři budoucí letci nejprve prodělali základní výcvik ve výcvikovém středisku RAF No.4 Training School nedaleko Suezu, a poté byli odesláni do Velké Británie, kde je čekal specializovaný výcvik pod vedením britských instruktorů. 2. listopadu 1930 pak egyptský král Fuád I. oznámil formální vytvoření egyptské vzdušné služby EAAF, tvořící leteckou složku egyptské armády. O rok později dorazily první letouny; jednalo se o deset cvičných dvojplošníků de Havilland Gipsy Moth.
Prvním velitelem EAAF se stal Kanaďan, major Victor Hubert Tait, jež osobně vybíral muže do řad důstojnického sboru, určoval, které typy letounů by byly pro letectvo vhodné, a rovněž se zasloužil o stavbu letišť. Během třicátých let následně Egypťané dostávali dodávky letadel britské výroby, jako například lehké bombardéry Hawker Hart, stíhačky Gloster Gladiator či průzkumné stroje Westland Lysander. V roce 1937 se pak EAAF osamostatnila a vznikly tak samostatné egyptské královské vzdušné síly (REAF).
![]() |
Egyptské Avro 641 “Commodore” |
Po vypuknutí 2. světové války Egypt vyhlásil neutralitu. Když ale hranice země začali ohrožovat postupující Italové a později i německý Afrika Korps, některé perutě REAF se účastnily akcí proti silám Osy, ačkoliv byly striktně brány jako součást RAF. Zbytek egyptského letectva zůstával mimo boje a ačkoliv dodávky letounů z Velké Británie z větší části ustaly kvůli válce, Egypťané i tak obdrželi menší množství moderních stíhaček Hawker Hurricane a Curtiss P-40 Tomahawk. Krátce po konci války pak egyptská vláda nakoupila velké množství stíhaček Supermarine Spitfire Mk.IX, které Britové vyřazovali z výzbroje jako přebytečné.
V roce 1948 Britové odešli z oblasti Palestiny, což dalo za vznik mimo jiné i Izraeli, židovskému státu. Zabrání palestinského území, obývaného muslimy, židovským obyvatelsvem, bylo ale neakceptovatelné pro Arabskou ligu neboli pakt Zajordánska, Iráku, Libanonu, Saúdské Arábie a Severního Jemenu, ke kterému se připojil i Egypt. Tato aliance zahájila útok na izraelské území, čímž vypukla První arabsko-izraelská válka. REAF k válečnému úsilí Arabů přispěla vysláním bombardérů Short Stirling, dopravních letounů Douglas C-47 Dakota v roli lehkých bombardérů, a stíhačkami Spitfire. V úvodních dnech měli převahu Egypťané, neboť Izraelci postrádali stíhací letectvo. Když ale začaly do Izraele proudit dodávky stíhaček P-51 Mustang, Spitfire Mk.IX či československých Avií S.199, Egypťané se začali ve vzduchu utkávat s rovnocenným protivníkem. Při incidentu z 22.května 1948 Spitfiry v barvách REAF omylem zaútočily na základnu RAF Ramat David v domnění, že byla obsazena izraelskými vojáky. Několik britských letounů bylo zničeno na zemi a čtyři letci byli zabiti, než se překvapení Britové vzpamatovali. Další nálety Egypťanů se již setkaly s připravenou obranou a Britům se podařilo sestřelit všechny útočníky do jednoho.
Válka skončila taktickým i politických vítězstvím Izraele, napětí v oblasti ale nadálo přetrvávalo. Egypťanům se povedlo napravit pošramocené vztahy s Velkou Británií, která obratem poslala do Egypta dodávku Spitfirů Mk.22 a o rok později i první proudové stíhačky, konkrétně stroje de Havilland Vampire FB.Mk.V a později i Gloster Meteor.
![]() |
Sestřelené egyptské letadlo u Tel Avivu během náletu na město v roce 1948 |
Faktická porážka v arabsko-izraelské válce vedla v Egyptě k vážným civilním otřesům a nepokojům, které v roce 1952 vyvrcholily svržením krále Farúka během vojenského převratu, vedeného Anvarem as-Sadátem a Gamilem Abdulem Násirem. Nová vláda zpočátku držela přátelské vztahy s Brity, postupně se ale začala klonit směrem k Sovětskému svazu. Reformované egyptské vzdušné síly se proto odpoutaly od dodávek letounů z Británie, a místo toho jim Sověti začali dodávat proudové stíhačky MiG-15, bombardéry Iljušin Il-28, transportní Iljušiny Il-14 a cvičné Jaky Jak-11, společně s instruktory Československa.
V roce 1956 prezident Násir oznámil veřejnosti, že plánuje znárodnit Suezský průplav, což učinil 26. července 1956. Tím ale nejenže odříznul Izrael od moře, ale rovněž vážně narušil zájmy Francie a Velké Británie. Tyto tři země pak vytvořili alianci, která na Egypt zaútočila. Výsledný konflikt dostal název Suezská krize. EAF musela čelit spojeným silám RAF, Arméé de l'Air a rovněž i izraelského letectva IAF, které podporovalo postup Izraelských obranných sil do vnitrozemí Sinajského poloostrova. Egyptští letci utrpěli zdrcující ztráty, konflikt ale skončil politickým vítězstvím Egypta, neboť koaliční síly se nakonec musely na nátlak SSSR a Spojených států ze Sinaje stáhnout.
EAF byla i nadála vydatně zásobována letadly sovětské výroby. Do poloviny šedesátých let byly britské stroje vyřazeny, a nahrazeny moderními sovětskými stroji MiG-21, které tvořily páteř egyptských stíhacích sil. Doplňovaly je stíhací bombardéry Suchoj Su-7 a Egypťané sami se pokusili o vývoj vlastní nadzvukové stíhačky Helwan HA-300. Program ale skončil neúspěchem.
V roce 1967 zahájil Izrael preventivní úder na Egypt. Útok, nazýván často jako "egyptským Pearl Harborem", zastihl stroje a piloty EAF nepřipravené a Izraelci dokázali egyptské letectvo ničením letišť a letounů na zemi vážně poškodit a oslabit. Během následné Šestidenní války odlétali egyptští piloti jen okolo 150 bojových misí, po válce ale byly počty rychle obnoveny dodávkami ze Sovětského svazu.
Posílené a moderní EAF se roku 1973 účastnila Jomkippurské války, překvapivého útoku Arabů na Izrael. EAF byla držena v záloze a o hlavní obranu egyptských pozemních sil se starala síť protivzdušné obrany, vybavená střelami země vzduch SA-3 a SA-6, doplňovanými náramenními střelami SA-7 a samohybnými protileteckými kanóny ZSU-23-4 "Šilka". Izraelci utrpěli těžké ztráty, nakonec ale musela EAF zareagovat, když síly IDF prorazily egyptskou obranu a vážně narušily síť protivzdušné obrany. V těchto střetnutích se většinou setkávaly egyptské MiGy-21 s izraelskými stíhačkami francouzské výroby Dassault Mirage F.III, případně s domácími IAI Neshery.
Bylo to právě během Jomkippurské války, kdy se 14. října 1973 odehrála největší vzdušná bitva celého konfliktu. Izraelci ten den vyslali přes 250 strojů F-4 Phantom a A-4 Skyhawk k náletu na egyptskou leteckou základnu el-Mansurah. Proti nim vzlétly egyptské MiGy-21 a rozpoutala se masivní vzdušná bitva, která trvala téměř hodinu. Egypťané si po jejím konci nárokovali 15 sestřelených izraelských strojů v soubojích a další velké množství pomocí protivzdušných střel. Přiznané ztráty činily tři egyptské stíhačky. Oproti tomu Izraelci si nárokovali rovněž 15 zničených egyptských letounů, tento nárok byl později zredukován na sedm. Tak jako tak, 14. říjen 1953 byl prohlášen Dnem egyptského letectva.
Dnešní egyptské vzdušné síly stále ještě spoléhají na MiGy-21, ty jsou ale postupně nahrazovány americkými stíhačkami Lockheed F-16 Fighting Falcon verzí C a D, a francouzskými letouny Dassault Mirage 2000 a Mirage V. Počátkem roku 2014 pak Egypťané podepsali smlouvu s Ruskem na dodávku 24 stíhaček MiG-29M2. Kromě stíhaček EAF využívá i cvičné letouny Dassault-Breguet Alpha Jet či ex-československé L-39 Albatrosy, které jsou postupně vyřazovány ze služby a nahrazovány typem L-59 Super Albatros. Transportní úkoly zajišťují Lockheedy C-130 Hercules, španělské stroje CASA C-295 a Antonovy An-74, dodané z Ukrajiny. Vrtulníkovou flotilu pak tvoří bitevní vrtulníky AH-64 Apache, dopravní CH-47 Chinook, ruské Mil Mi-17 a jiné.
War Thunder tým (autor: Adam Lisiewicz)
Představujeme vám rondel egyptských vzdušných sil, který bude přidán v nadcházející aktualizaci: