Kamufláž Spitfire Vc v řeckém značení, vytvořena hráčem xeigen | Stáhněte si jí zde
 

Když se v Řecku v roce 1911 létání napevno uchytilo a byla zřízena Řecká letecká služba, vyslala řecká vláda šest armádních důstojníků, aby ve Francii prodělali řádný pilotní výcvik. Zároveň s tím Řekové objednali od Francouzů svá první letadla, konkrétně šlo o stroje firmy Mauriceho a Henryho Farmana. První let v Řecku následně v roce 1912 provedl Emmanuel Argyropoulos v kokpitu malého letounu Nieuport IV.G, pojmenovaného "Alkyon". Později téhož dne Argyropoulos vzlétl podruhé a tentokrát nesl vzácného pasažéra - premiéra řecké vlády, Eleftheriose Venizelose.
 

"Daedalus", dvouplošník Henryho Farmana z roku 1912, první letadlo využívané řeckým letectvem

V květnu 1912 poručík Dimitrios Kamberos provedl první vojenský operační let, když provedl průzkumný přelet nad Thessaly v první den Balkánské války. V červnu téhož roku pak ten samý pilot ustanovil s letounem Farman, přestavěným na hydroplán, nový světový rekord poté, co dosáhl rychlosti 110 km/h. Zároveň s tím ukázal Kamberos potenciál námořního létání a položil tak základní kámen řeckému námořnímu letectvu. Ještě v roce 1912 ale potkala řecké letectvo první tragédie, když se pilot Alexandros Karamanlakis neúspěšně pokusil se svým Blériotem o nouzové přistání na hladině a zahynul. Stal se prvním řeckým letcem, jež zemřel při letecké nehodě.

V září 1912 čtyři vojenští piloti založili v Larisse první řeckou bojovou leteckou jednotku. Během Balkánské války pak řečtí piloti prováděli vzdušný průzkum a v říjnu - jen měsíc po vytvoření de facto první řecké operační perutě - provedli Řekové první úspěšné bombardování, kdy bomby dopadly na nepřátelská opevnění u Bizani. 24. ledna 1913 pak proběhla historicky první spolupráce mezi námořním letectvem a námořnictvem, když poručík Michael Moutoussis a podporučík Aristeidis Moranitis na hydroplánu Farman provedli v součinnosti s torpédoborcem Velos průzkum osmanské flotily a následně na lodě Turků shodili čtyři pumy při prvním námořním bombardování v historii vůbec. V roce 1914 pak bylo oficiálně založeno řecké námořní letectvo pod velením britského admirála Marka Kerra.

Během 1. světové války, řecké armádní i námořní letectvo, disponujíce širokou škálou britských a francouzských letounů, zakládalo letecké perutě za účelem průzkumu a bombardování. Tyto dvě oddělené organizace existovaly až do roku 1930, kdy premiér Eleftherios Venizelos dal pokyn k vytvoření ministerstva letectvía zároveň s tím byly vytvořeny řecké královské vzdušné síly (Royal Hellenic Air Force, anglická zkratka RHAF), slučující jak námořní, tak armádní letectvo. O rok později byla navíc založena Řecká akademie vojenského letectva s názvem Scholi Ikarion.
 

Bombardér Airco De Havilland D.H.9 v Izmir/Smyrna (1919) 'Spetsai' řeckého námořního letectva

V roce 1939 RHAF nadále disponovalo hlavně britskými a francouzskými stroji, ke kterými se přidalo i určité množství polských stíhaček PZL P.24. Řekové rovněž objednali 24 francouzských stíhaček Bloch MB.151, před vypuknutím 2. světové války jich ale dorazilo jen devět a Francouzi poté dodávky pozastavili. Když pak v roce 1940 na Řecko zaútočili Italové, RHAF se svými 79 stroji muselo čelit 380 letounům italské Reggia Aeronautica. Ačkoliv v zoufalé početní nevýhodě, řečtí piloti bojovali nanejvýš statečně a i když měli k dispozici jen hrstku letounů, i nadále byli schopni poskytovat uspokojivé krytí pozemním jednotkám, jakož i provádět vzdušný průzkum italských jednotek.

V listopadu 1940 lehký bombardér Breguet 19 zaútočil na italskou 3. alpskou divizi "Julia", která se zrovna přesunovala skrze pohoří Pindos směrem na Metsovo. Útok napáchal jen lehké škody, ale výrazně ovlivnil italské taktické uvažování v této oblasti. Později toho dne Italové vyslali formaci patnácti bombardérů CANT Z.1007bis, eskortovanou dvojplošnými stíhačkami Fiat CR.42, k útoku na Thessaloniki. Brzy ale byli spatřeni a napadeni letouny PZL P.24 z řecké 22. perutě. Během souboje byly tři italské bombardéry sestřeleny, zbytek ale úspěšně odhodil náklad a vracel se zpět na základnu v Albánii. V tu chvíli poručík Marinos Mitralexis, jež ten den jeden stroj Z.1007bis sestřelil a neměl již žádnou munici, zaútočil se svým PZL P.24 na další italský bombardér a vrtulí svého stroje v aktu neuvěřitelné odvahy rozsekal své oběti ocasní plochy. Italský letoun se okamžitě nekontrolovatelně zřítil k zemi, zatímco Mitralexis dokázal nouzově přistát nedaleko místa dopadu svého cíle. Vyzbrojen svou pistolí následně zajal čtyři italské letce, jež se z bombardéru zachránili na padácích. Za svou vyjímečnou odvahu byl Mitralexis vyznamenán množstvím medailí, mezi nimi i řecké nejvyšší vyznamenání - Zlatý kříž za chrabrost.
 

Skupina pilotů z perutě No. 335 (řecké) před Hawker Hurricane Mk IIC v Dhekeila, Egypt

RHAF neustávala ve statečném boji a v součinnosti s armádou dokázala italský nájezd odrazit. Když záhy na to zaútočila na Řecko německá armáda, RHAF opět kladlo houževnatý odpor proti Luftwaffe, vyzbrojené moderními stroji. Než Němci úspěšně obsadili Řecko, RHAF si připsalo 64 sestřelů německých letounů, ovšem za cenu 52 padlých členů osádek, což bylo pro relativně malé řecké letectvo katastrofálními ztrátami. Nejlepším řeckým stíhačem tohoto období byl Andreas Antoniou s 5,5 sestřelu.

Z Řecka uniklo všehovšudy osm letounů RHAF, které zamířily do Brity ovládaného Egypta a vezly na palubách všechen zbývající personál RHAF. Tito muži byli pod vedením britského ministerstva letectví v Káhiře zorganizováni do tří řeckých perutí pod velením RAF. Šlo o 13. lehkou bombardovací peruť se stroji Avro Anson, Bristol Blenheim a Martin Baltimore, a dvě stíhací perutě 335. a 336., vybavené stíhačkami Hawker Hurricane Mk.I a Mk.II a rovněž stroji Supermarine Spitfire Mk.V.

Řecké perutě prováděly širokou škálu misí nad Středním Východem, jako například eskortu konvojů, protiponorkové hlídky, bojové průzkumné lety, vzdušný průzkum a zachycování nepřátelských letadel. Na jaře 1943 pak Řekové asistovali při útoku na německé síly na Krétě, od května 1944 bojovali v Itálii a nakonec i nad Německem. Nejúspěšnějším pilotem byl podplukovník John Agorastos Plagis, rodák z Rhodesie, který nad Maltou a západní Evropou dosáhl šestnácti sestřelů. Za ním byli kapitán Vasilios Michael Vassiliadis (11,5 sestřelu) a Steve Pisanos, který v roce 1938 emigroval do USA, stal se členem dobrovolnické americké perutě RAF Eagle Squadron a později jako člen USAF dosáhl v rámci 4. stíhací skupiny deseti sestřelů.

Řecko bylo osvobozeno v roce 1944 a někdejší piloti RHAF se tak mohli vrátit domů. Následně hrálo RHAF důležitou roli v řecké občanské válce, kde piloti létali na strojích Supermarine Spitfire Mk.IX, Mk.XVI a na střemhlavých bombardérech Curtiss Helldiver.

Po konci války Řecko asistovali Spojeným národům v Koreji, kde v barvách RHAF létalo sedm dopravních letounů Douglas C-47 Dakota. V roce 1952 pak Řecko vstoupilo do NATO a RHAF začalo přecházet na proudové letouny. První proudovou stíhačkou RHAF byl typ Republic F-84G Thunderjet, které byly později nahrazeny letouny Canadair Sabre. Později řecké letectvo vystřídalo americké typy jako F-104G Starfighter, F-5 Freedom Fighter a A-7H Corsair, aby v sedmdesátých letech obdrželo dodávku stíhaček McDonnell Douglas F-4E Phantom II, jejichž modernizované verze slouží v řeckém letectvu dodnes.

Dnes tvoří páteř řeckého letectva americké víceučelové stíhačky Lockheed F-16 Fighting Falcon verzí C/D Block 52+. Vedle nich slouží francouzské víceučelové stíhací letouny Dassault Mirage 2000, již zmíněné zmodernizované Phantomy II a dosluhující stroje Vought A-7 Corsair. O dopravní úkoly se starají letouny Lockheed C-130H Hercules, C-27J Spartan a brazilské EMBRAER ERJ-135ER, zatímco výcvik pilotů probíhá na Beechcraftech T-6 Texan II a Rockwellech T-2 Buckeye. Vrtulníkovou flotilu pak tvoří helikoptéry AS332 Super Puma a Agusta-Bell AB202/AB212.

War Thunder tým

Představujeme vám řecký rondel, který bude přidán do War Thunderu v jedné z nadcházejících aktualizací: