Od 12. září 14:00 do 15. září 01:59 platí následující akce:

Získejte až 200 000 za plnění následujících úkolů:

Zničte 60 hráčem-ovládaných středních tanků při použití T-34 1941 nebo T-34 1942

Zničte 60 hráčem-ovládaných středních tanků při použití Pz.Kpfw. III Ausf.L nebo Pz.Kpfw. III Ausf.M

Slevy ve hře: 

30% sleva na zakoupení prémiového účtu na 15 nebo 30 dní

25% sleva na nákup modifikace  "Talisman" u všech tanků

Slevy v internetovém obchodě War Thunderu:

10% sleva na startovní balíček SdKfz 140/1 a T-26E & startovní balíček strážců hranic

15% sleva na startovní balíček "Lovec" & startovní balíček KV-1E s přídavným pancéřováním

20% sleva na pokročilý balíček těžkých tanků

Od 13. září 02:01 do 14. září 01:59 GMT je aktivní:

5x násobek RP za první vítězství ve hře u SSSR a Německa

T-34

Koncem třicátých let začaly starší typy sovětských lehkých tanků jako T-26, BT-2 a BT-7 pomalu zastarávat. Tanky série BT sice byly velmi rychlé, při bojích s Japonci u jezera Chasan a u řeky Chalchyn Gol v roce 1938 se ale ukázalo, že jejich design trpí vážnými nedostatky – pouze lehkým pancéřováním (max. 20 mm pancíře) a benzinovými motory náchylnými k požárům. Z těchto důvodů začal Sovětský svaz hledat náhradu, která by tyto nedostatky řešila.

Ještě před konfliktem s japonskou císařskou armádou na Dálném východě byly započaty práce na novém designu tanku. V Charkovské továrně Komintern začal tým inženýrů pod vedením Michaila Koškina vytvářet nový návrh, jež by nahradil sérii rychlých tanků BT. Prototyp dostal název A-20 a disponoval moderními prvky konstrukce, jako například klopený pancíř a naftový dvanáctiválcový motor. Po konci bojů s Japonci byly práce na tomto prototypu urychleny a byl vytvořen A-32 – vylepšení A-20, disponující silnějším kanónem L-11 ráže 76,2 mm, jež nahradil kanón ráže 45 mm na původním prototypu. Vylepšený tank potěšil představitele armády natolik, že byla zadána sériová výroba. První sériové stroje, pojmenované T-34, tak sjely z linky v roce 1940. O rok později byl kanón L-11 shledán nedostatečným a tank dostal nový kanón F-34 ráže 76,2 mm. Zbraň byla schopná při použití APHE granátu BR-350 probít 61 mm pancíře na vzdálenost 1 km a v době svého vzniku byla považována za jeden z nejlepších tankových kanónů na světě.

Když v červnu 1941 Německo zahájilo invazi do SSSR, sovětský průmysl byl přemístěn na východ za Ural a produkce T-34 byla proto dočasně pozastavena. Rychle byla ale obnovena a T-34 začaly sjíždět z linek v tisícových sériích. Když se pak objevily na bojišti, pro Němce to znamenalo šok. 45 mm klopený pancíř T-34 byl imunní vůči 37 mm, 50 mm a krátkým 75 mm kanónům, které v té době tvořily výzbroj německých tanků. Kanón F-34 naopak dokázal vyřadit jakýkoliv německý tank té doby i na delší vzdálenosti. Jediné dvě zbraně, které mohly T-34 zlikvidovat na delší vzdálenost, byl legendární 88 mm protiletadlový kanón FlaK 18 a 105 mm polní houfnice.

V operační službě se T-34 ukázal jako účinnou zbraní, která byla jednoduchá na výrobu, robustní a snadná na ovládání, což zkracovalo dobu potřebnou k výcviku. Na druhou stranu ale trpěla špatným dílenským zpracováním a špatnými podmínkami posádky. Uvnitř tanku byl pouze velmi stísněný prostor – ve věži byl prostor pouze pro dva muže, což znamenalo, že velitel tanku musel zároveň obsluhovat i kanón. Tanky navíc jen zřídkakdy měly rádio a koordinace větších formací proto byla velmi obtížná. Notoricky známý je i fakt, že k řazení bylo potřeba použití kladiva. Vysoká poruchovost  v kombinaci s nezkušenými posádkami nakonec způsobila, že T-34 utrpěly vážné ztráty.

Dva nejrozšířenější modely během války v prvních letech bojů na východní frontě byly T-34 model 1941 a T-34 model 1942. Model 1942 měl oproti modelu 1941 výrazná vylepšení  - měl větší kapacitu paliva a novou, větší věž, která měla posílený čelní pancíř (až 65 mm), přepracované poklopy a umožňovala vézt větší zásobu munice. Motor V-2-34 o výkonu 500 koní umožňoval tanku vyvinout maximální rychlost 53 km/h.

T-34 model 1942 nesl hlavní tíhu bojů během operace Uranus, během které Rudá armáda obklíčila Stalingrad a sevřela v něm německou 6. armádu a 4. pancéřovou armádu, které byla následně úplně zničeny. Celkově se těchto tanků během války vyrobilo přes 30 000.

Panzer III

PzKpfw Ausf. L a Ausf. M byly verze tanku PzKpfw III, jehož produkce započala v roce 1938. Rané varianty tohoto středního tanku sloužily během počátečních tažení 2. světové války v Polsku a Francii. Vedle středního tanku PzKpfw IV se účastnil i invaze do SSSR v červnu 1941 a tvořil páteř tankových sil wehrmachtu. Během bojů na východní frontě se ale PzKpfw III střetnul s tanky T-34 a těžkými tanky KV-1 a jeho výzbroj krátkých 50 mm či 37 mm kanónu byla naprosto nedostatečná.

V červnu 1942 byla do výzbroje zavedena verze Ausf. L. Ta byla vyzbrojena dlouhým kanónem  KwK 39 L/60 ráže 50 mm, který dokázal probít 61 mm pancíře pod sklonem 30 stupňů na vzdálenost 500 metrů. Vedle toho dostala nová verze představné pancíře na čele trupu a věže, dávající celkovou pancéřovou ochranu 70 mm. O pohon se staral motor Maybach HL 120 TRM o výkonu 296 koní, udělující tanku maximální rychlost 40 km/h. Produkce probíhala v továrnách Henschel, Wegmann a Alkett a tanky byly odesílány do divizí jako Waffen-SS „Großdeutschland“ coby náhrada za tanky verze Ausf.J ztracené v bojích. Celkem 693 tanků verze Ausf. L bylo vyrobeno před nástupem série Ausf. M

PzKpfw III Ausf.M disponoval vylepšeným brodícím vybavením a mnoho kusů bylo opatřeno představnými pancíři „Schürzen“ na bocích trupu a věže, které tank chránily před protitankovými puškami a granáty HEAT. Těchto strojů se mezi říjnem 1942 a únorem 1943 vyrobilo 250 a většina jich byla zařazena do stavu skupiny armád „Střed“ v Rusku a k výsadkové pancéřové divizi „Hermann Göring“ a 15. divizi pancéřových granátníků, dislokované na Sicílii.

PzKpfw III Ausf. L a Ausf. M aktivně sloužily během bojů na východní frontě a v Itálii. Ačkoliv jejich výzbroj nebyla dostatečná proti vylepšeným modelům tanků T-34. Panzery III byly následně v roce 1943 staženy ze služby a nahrazeny vylepšenými modely tanku PzKpfw IV a středními tanky PzKpfw V „Panther“. Podvozek PzKpfw III byl ale s úspěchem využit při výrobě samohybných děl StuG III, které sloužily celou válku.

War Thunder tým