^{Malba vzdušné kolize, provedená Pjotrem Něsterovem}

Pjotr Něsterov byl jednou z mimořádných historických osobností, o kterých v západní literatuře pojednávají maximálně poznámky pod čarou, či jsou dokonce úplně opomíjeny. Příběh tohoto inspirativního a velkého muže si ale zmínku určitě zaslouží.

První světová válka (v té době nazývána Velkou válkou) dala vzniknout úplně nové formě válečnictví. Poprvé za celou historii lidstva byly prováděny masové odvody civilistů, armáda se mechanizovala a průmysl byl mobilizován v takové míře, že vznikl kompletně nový scénář totální války - veškeré zdroje států se soustředily jen a pouze na válečnou produkci. Bylo vyvinuto mnoho nových strojů - obrněné automobily, moždíře, kulomety, tanky a mnoho jiných. Mezi těmito novinkami se ovšem objevilo i první vojenské užití letadel. Letectví od svého vzniku počátkem století mělo prodělat bleskurychlý technologický skok kupředu, od křehkých dřevěných dvojplošníků potažených plátnem, jež brázdily oblohu během 1. světové války až po elegantní celokovové jednoplošníky dominující obloze války následující. Pro příklad si srovnejte stíhačky Hawker Fury a Supermarine Spitfire - tyto stroje poprvé vzlétly jen pět let po sobě.

S pokrokem v technologiích šel ruku v ruce i pokrok na poli teorie létání a vědomostí, jak letadla ovládat a používat je. Mezi velkým množstvím průkopníků, jež v oněch heroických dobách hledali způsoby, jak využít letadla k vojenským účelům, byl i mladý a nadějný Pjotr Nikolajevič Něsterov.
 

Narodil se 27. února 1887 v Nižném Novgorodu. Jeho otec byl profesorem na vojenské akademii a vojenským důstojníkem, a když zemřel a rodina se ocitla ve finanční tísni, tehdy desetiletý Pjotr byl matkou poslán na místní vojenskou školu. Tu v říjnu 1904 opustil a začal studovat na dělostřelecké akademii, kde roku 1906 odpromoval a získal hodnost poručíka dělostřelectva. O čtyři roky později se v něm ale projevil zájem o létání a nakonec dělostřelce vyměnil za školu vojenského létání. Letadla mu učarovala natolik, že využil své kontakty mezi přáteli majícími vliv v letectví a postavil s jejich pomocí svůj vlastní kluzák. Ten sice létal jen velmi krátce, nicméně Něsterova utvrdil v tom, že létání je jeho osudem.

Stejně jako mnoho jiných, i Něsterov začal tvořit vlastní návrhy kluzáků a letadel. V roce 1912 úspěšně složil pilotní zkoušky a hned poté začal energicky prosazovat důraz na vývoj technik vzdušného boje společně s vývojem vzdušné akrobacie. Byl tehdy skálopevně přesvědčen, že se správným strojem je možné provést přemet - manévr, o kterém se v té době mluvilo jako o prakticky nemožném. Něsterov tento názor nesdílel a 9. září 1913 dostal šanci své přesvědčení obhájit.
 

V ten den Něsterov nasedl do dovezeného francouzského jednoplošníku Nieuport IV.G, poháněném rotačním motorem Gnome o výkonu 70 koní, a vzlétl z plochy Syreckého aerodromu nedaleko Kyjeva. Před velkým množstvím diváků následně předvedl bezchybný přemet a bezpečně přistál. Nikdo před ním nic takového neprovedl a z Něsterova se takřka přes noc stala celebrita. Jeho nadřízení jej ale za tento odvážný čin potrestali desetidenním vězením za nepřijatelné riskování poškození vládního majetku, když ale byl ten samý čin o pár dní později zopakoval Francouz Adolphe Pégoud, trest byl Něsterovovi prominut a nejen to. Byl následně povýšen do hodnosti štábního kapitána a dočkal se i vyznamenání. Od tohoto dne se začala počítat historie akrobatického létání a jeho aplikace ve vojenském letectvu, samotný manévr pak byl pojmenován "Něsterovův přemet".

Vypuknutí 1. světové války bylo pro Něsterova zklamáním i požehnáním zároveň. Do té doby horečně pracoval na nových návrzích letadel a jejich užití v boji a rovněž také obhajoval myšlenku užití letadla jako zbraně, kdy měl být podvozek stroje použit k uražení křídel nepřátelského letounu. Válka jej ale donutila tyto myšlenky odložit stranou a vydat se do bojů na východní frontě, konkrétně do oblasti Lvova. Zde ale dostal šanci vyzkoušet své teoretické poznatky v praxi. Stal se například velmi schopným ve shazování bomb za letu, nicméně jelikož kromě občasného nákladu lehkých bomb tehdejší letouny nebyly nijak vyzbrojeny.

8. září 1914 byl nad ruskými pozicemi spatřen rakousko-uherský dvojplošník Albatros B.II, jež prováděl vzdušný průzkum. Posádku tvořil pilot, štábní důstojník Franz Malina, a jeho pozorovatel, baron Friedrich von Rosenthal. Když se zpráva o přítomnosti nepřátelského letadla dostala k Něsterovovi, okamžitě naskočil do svého rychlého a mrštného jednoplošníku Morane-Saulnier G, a rychle rakouský stroj dostihl. Nedisponoval žádnou výzbrojí a proto na nepřítele nejprve několikrát vystřelil ze své služební pistole. Střelba sice měla nulový efekt, oba rakouští letci se ale rozhodli pro ústup a zamířili zpět k vlastním liniím. Něsterov ale nehodlal nepřátelské letadlo nechat uniknout, vydal se za nimi a k Albatrosu se přibližoval zezadu. Zřejmě se snažil dle své teorie využít podvozek svého Morane-Saulnieru k odtržení křídla svého cíle. Manévr se mu ale nepodařil - Něsterovův stroj s sebou náhle prudce škubnul vzhůru, překotil se na záda a narazil do trupu Albatrosu. Rakouský letoun se okamžitě převrátil a v nekontrolovatelné spirále se zřítil k zemi. Oba rakouští letci zahynuli. Něsterovův letoun ale při nárazu rovněž utrpěl těžké poškození a havaroval. Tehdejší letci nepoužívali pásy - Něsterov proto vypadl z kokpitu a utrpěl smrtelná zranění, kterým následující dne podlehl. Bylo mu 27 let.

Pjotr Něsterov sice zahynul, do historie se ale zapsal jako vůbec první pilot, který zničil nepřátelský letoun pomocí letounu vlastního. Tato taktika ničení nepřátelského stroje úmyslným nárazem byla použita i o mnoho let později v dobách 2. světové války, kdy jí praktikovali nejenom sovětští letci (slavný "taran"), ale také japonští a v samém závěru války rovněž i němečtí piloti. Na Něsterova se ale nevzpomíná jen jako na "autora" taranování. Byl průkopníkem na poli létání, jehož schopnosti, odvaha a jasnozřivost pomohla otevřít zcela nový svět létání. Na jeho počest byl v SSSR založen Něsterovův pohár v letecké akrobacii, jež je dnes předáván vítězům Světového šampionátu v letecké akrobacii. V roce 1973 byl po Něsterovovi dokonce nazván asteroid 3071 Nesterov a Ruská federace dodnes oceňuje Něsterovovou medailí civilní i vojenské letce za odvahu, případně za jejich výjimečné letecké schopnosti.

War Thunder tým (autor: Aaron Lentz)