Od 5. září 18:00 do 7. září 18:00 bude aktivní následující akce:

15% sleva na startovní balíček «Bitevník»

Oficiálně byly Rumunské vzdušné síly (Forţele Aeriene Române, FAR) založeny 1. dubna 1913, čímž se Rumunsko stalo teprve pátou zemí na světě, jež vlastnila vlastní letectvo. Během 2. balkánské války pak byli rumunští piloti mezi historicky prvními muži, jež ke kurýrním a průzkumným misím využívali letadla s pevným křídlem.

Během 1. světové války se arzenál FAR rozrostl na 322 letounů francouzské a britské výroby - za vše jmenujme širokou škálu strojů Nieuport, britské lehké průzkumné Farmany či těžké bombardéry Breguet-Michelin. Rumunské letectvo a rumunské vzdušné sbory si brzy získaly výbornou reputaci, když odlétaly přes 750 operačních misí - na zemi velikosti Rumunska to tehdy bylo obrovské číslo. Obě větve leteckých sil byly rozpuštěny v roce 1918 po rozpadu rakousko-uherského mocnářství. Ještě ten samý rok ale bylo Rumunsko obnoveno a FAR bylo přivedeno zpátky k životu.

V meziválečném období se Rumunsko mohlo pochlubit výkonným leteckým průmyslem, který dokázal zásobovat FAR moderními letouny. Nejznámější z nich byla jednomotorová stíhačka IAR-80, které sice nedisponovaly nějakými zázračnými výkony, ale byly velmi obratné a ve schopných rukou se dokázaly měřit s jakýmkoliv strojem té doby. V té době rovněž započaly nákupy letounů německé výroby - v rumunských službách se tak ocitly stíhačky Messerschmitt Bf 109 či Heinkel He 112, bombardéry Heinkel He 111 a Junkers Ju 88, případně střemhlavé bombardéry Junkers Ju 87 Stuka, hydroplány Heinkel He 114 a transportní Junkersy Ju 52. K tomuto číslu domácí průmysl přispěl více než 2000 civilními i vojenskými stroji, ať už domácí konstrukce či vyráběné na základě licence.
 

V září 1940 představitelé Luftwaffe navštívili Rumunsko při oficiální návštěvě, a padl návrh s německou pomocí FAR reorganizovat. Když pak 23. září podepsalo Rumunsko Tripartitní pakt, začaly být do země doručovány další německé letouny společně s německými instruktory. Rumuni si ale ponechali domácí stíhačky IAR-80, jež se po útoku na Sovětský svaz v roce 1941 velmi osvědčily. FAR se tehdy účastnilo znovudobytí severní Bukoviny a Besarábie a rumunské stroje podporovaly vojska Osy i při bojích o Oděsu, bitvě o Stalingrad a Krym, a na ukrajinské frontě. Nejúspěšnějším stíhačem FAR se stal kapitán princ Constantin Cantacuzino s 68 potvrzenými sestřely. Za ním se pak vedle sebe s 60 sestřely zařadili kapitán Horia Agarici a kapitán Alexandru Alexandru Şerbănescu.

Zřejmě nejslavnějším dnem pro FAR pak byl 10. červen 1944, kdy na ropná pole v Ploješti zaútočilo 36 amerických stíhaček Lockheed P-38 Lightning, nesoucích bombový náklad v přízemním letu, zatímco nad nimi hlídkovalo dalších 39 Lightningů. Byly však napadeny nejen německými stíhačkami z řad JG 53 a JG 57, ale rovněž i letouny IAR 81C ze stavu Grupul 6. Ten den ztratili Američané 22-23 Lightningů, z toho osm bylo sestřeleno právě rumunskými stíhačkami, jež měly nízko nad zemí nad Lightningy výhodu vynikající obratnosti. Američané si po akci nárokovali 23 sestřelů, FAR a Luftwaffe ale hlásily pouze dva ztracené stroje.

16. října 1944 v Rumunsku proběhl protifašistický převrat, kdy byl svržen autoritářský režim generála Antonesca a na trůn se vrátil král Michal I. Rumunský. Ten zahájil jednání se Spojenci a Rumunsko se nakonec přidalo na stranu západních mocností a s jejich pomocí vytlačilo německé síly pryč ze země. Podle některých odhadů tento převrat zkrátil válku o celých šest měsíců.
 

Během studené války se Rumunsko ocitlo v zájmové sféře SSSR a stejně jako ostatní země Varšavského paktu, i FAR obdržela primárně sovětské stroje. Dodávky sovětských letounů, jako například Jakovlev Jak-18, Iljušin Il-10, Jakovlev Jak-23 či MiGy-15, -17, -19 a -21, trvaly až do roku 1974, kdy Rumuni zavedli do výzbroje proudový letoun vlastní výroby, IAR 93 Vultur. Tento stíhací bombardér měl nahradit MiGy-15 a -17 a stal se ve své době jediným nesovětským proudovým stíhacím strojem v celém Varšavském paktu. V prosinci 1989, jen pár dní před pádem komunismu v Rumunsku, pak FAR obdrželo stíhačky MiG-29.
 

V současnosti FAR disponuje hlavně stíhačkami MiG-21. MiGy-29 byly vyřazeny ze služby v roce 2003 a MiGy-21 budou s největší pravděpodobností mezi lety 2015-2018 nahrazeny americkými stíhačkami F-16 verzí A a B, zakoupených od Portugalska. Kromě stíhacích letounů pak FAR využívá amerických dopravních strojů C-130 Hercules, C-27J Spartan a licenčně vyráběnými helikoptérami IAR 330 Puma. O výcvik pilotů se starají letouny domácí výroby IAR 99 současně s ruskými Jakovlevy Jak-52.

Rumunské letectvo, ačkoliv nepatří k nejznámějším, mělo velký dopad při obraně své vlasti, a na jeho počest budou v jedné z budoucích aktualizací přidány rumunské výsostné znaky z období 1941-1944:

War Thunder tým (autor: Sergej Hrustic)