Jedno z prvních letadel s rotujícím křídlem Cierva C.30

Během 30. a 40. let došlo k vytvoření mnoha podivných návrhů, které by za normálních okolností nikdy nespatřily světlo světa. Myšlenka vertikálních letu a rotujících vrtulí nebyla žádnou novinkou, ale v té době nebyla úspěšně nebo operativně využívána v žádném letectvu. Od počátku 20. století se však myšlenka rotačního křídla sloužícího k vytváření vztlaku a zabránění pádu zkoušela realizovat.

Japonsko mělo vlastní autogyro v podobě Kajaba Ka-1

V roce 1930 vznikl jeden z nejznámějších návrhů Cierva C.30, navržený španělským inženýr Juanem De La Ciervou, který byl jedním z průkopníků autogyr a rotačních křídel. Konstrukce poprvé vzlétla v roce 1933 a byla předvedena Britům ve Farnborough, kde Avro získalo povolení postavit svůj vlastní model označený C.30A, později zavedený do výzbroje RAF jako Avro 671. Mezi roky 1934 a 1935 bylo do Školy armádní spolupráce v Old Sarumu dodáno dvanáct modelů. V letech 1939-1940 bylo mnoho civilních C.30A přijato 1448. letkou v Duxfordu a později 529. perutí v Hiltonu pro radarová měření.

Británie nebyla jediným státem zajímající se o design C.30. Německo také získalo licenci na výrobu C.30 firmou Focke-Wulf. Profesor Heinrich Focke se o tento návrh velmi zajímal a věřil, že omezení autogyra by mohly být odstraněny pomocí motorového svislého letu - helikoptéry. Heinrich a Gerd Achgelisovi pracovali na návrhu později známém jako Focke-Wulf 61. Drak byl odvozen od letounu Focke-Wulf 44 Stieglitz a jeden hvězdicový motor poháněl dva rotory. Letoun poprvé vzlétl 26. června 1936 a Fw 61 se skvěle předvedl světu v roce 1938 na Berlínském sportovním stadionu, pilotován Hannou Reitsch. Ač šlo o jednoduchý design, vypadal velmi slibně.

Japonsko získalo vzorek autogyra Kellett KD-1 až v roce 1939 dovezením z Ameriky. Japonská císařská armáda byla konstrukcí ohromena, protože potřebovala letoun schopný dělostřeleckého pozorování a protiponorkové služby. Oslovila společnost Kajaba a dala jí za úkol navrhnout a vyrobit japonskou verzi tohoto letounu. Prototyp Ka-1 nebyl nic víc než upravený a opravený KD-1. Sériové Ka-1 a Ka-2 byly velmi podobné designu Fw 61, ale bylo jich dokončeno jen asi 98. Stroj Kajaby poprvé vzlétl v květnu 1941, ale sloužil mnohem více než jeho německý protějšek. I když během své služby nebyl přímo zodpovědný za potopení ponorky, velmi tomu napomohl.

První opravdovou konstrukci vrtulníku, která se lišila od konceptu autogyra, společně vytvořili Focke a Achgelis. Focke-Achgelis Fa-223 se spoléhal na dvojici poháněných rotorů poskytujících vztlak a tah pro dopředný let s hvězdicovým motorem Bramo 323. Poprvé vzlétl 3. srpna 1940 a svými výkony předčil ostatní letouny s rotujícími křídly. Dosahoval rychlosti 182 km/h a stoupavosti 528 metrů za minutu, takže úspěch byl dosažen společným úsilím.

Sériová výroba Fa-223 známého jako "Drache" (drak) začala v roce 1942. Bohužel od té doby bylo mnoho německých továren a průmyslových výroben cílem spojeneckých náletů a místo výroby Fa-223 v Delmenhorstu bylo jedno z nich. Prototypy byly ztraceny a výroba výrazně narušena. Výsledkem bylo jen dvacet vyrobených Fa-223, příliš málo na to, aby se významněji podílely na válečném úsilí Německa. Navzdory tomu se Drache do služby dostal. Původně měl zachránit Benita Mussoliniho ze zajetí, ale kvůli mechanické poruše byl místo něj vybrán Fieseler Storch. Fa-223 byl později použit k přepravě munice a pro záchranu sestřelených letadel v těžko přístupných místech.

I když letouny s rotujícím křídlem nebyly během 2. světové války tak důležité jako konvenční letouny, svou roli sehrály. V nadcházejících desetiletích byl design vrtulníků pocházející z průkopnického Fa-223 vylepšen a rozvinut, takže se tento typ letounu stal stejně důležitým jako stroje s pevným křídlem.

War Thunder tým (autor: Scott Maynard)