Hawker Hurricane podporující vylodění na pláži u Dieppe

^{Kamufláž vytvořená hráčem DarkSoul79 | stáhněte si jí zde}

Opuštěný tank Churchill a vybavení zanechané svému osudu jako svědci katastrofy, kterou nájezd na Dieppe skončil.

Poté, co byli Britové nuceni v roce 1940 evakuovat své síly na kontinentu skrze přístav Dunkerque a poté, co se jim podařilo odrazit nebezpečí německé invaze na britské ostrovy ve slavné bitvě o Británii, spojenecké pozemní síly se sestávaly z britské a kanadské pěchoty, doplněné mnoha dobrovolníky ze Spojených států a podporované francouzským hnutím odporu. Tyto jednotky se začaly po konci bitvy o Británii účastnit cvičení a plánování, jež z nich měly vytvořit efektivní sílu vhodnou pro obojživelné nájezdy. Ve spolupráci s RAF a námořnictvem bylo vyvinuto mnoho nových metod a taktik, které měly být při nasazení zabránit opakování chyb z předchozích střetnutí s wehrmachtem. Operaci zaměřenou přímo na Dieppe měl pak na starosti víceadmirál lord Mountbatten - podle jeho plánů měla nést název Operace Rutter a měla se uskutečnit v červnu 1942.

Špatné počasí ale donutilo admiralitu termín útoku posunout. Zdržení bylo tak velké, že polní maršál Montgomery zažádal o zrušení celé operace. Plány byly nakonec posunuty až na srpen a útok obdržel nový název, Operace Jubilee. Kanadská vláda vyvíjela na britské velení velký tlak, neboť si přála, aby kanadští vojáci více zasáhli do nadcházející akce. Celkové pozemní síly útočníků se tak sestávaly primárně z mužů kanadské 2. pěší divize. Celkem se mělo k francouzským břehům vydat 5000 Kanaďanů, 1000 britských vojáků a 50 příslušníků amerických Rangers. K jejich přepravě a krytí bylo královským námořnictvem vyčleněno 237 plavidel všech tříd.

Bombardér Douglas Boston Mk.III ze stavu 88. perutě RAF se vrací zpět na základnu po útoku na německou dělostřeleckou baterii v okolí Dieppe.

19. srpna ve 4:50 ráno byl útok po měsících neúspěšných pokusů konečně zahájen. Od začátku však nic nešlo podle plánu a ve vzduchu visela ponurá předzvěst tragédie. Moment překvapení byl ztracen takřka okamžitě ještě během přibližování se k pláži, když zhruba ve 3:48 vzplála přestřelka mezi určitým počtem vyloďovacích plavidel a několika malými německými konvoji v oblasti. Když se tedy vojáci první vlny konečně dostali na pláž, německá obrana byla varována a připravena.

Pláže u Dieppe poté, co se stáhly i poslední spojenecké jednotky.

Zatímco čtveřice torpédoborců ostřelovaly pobřeží, v 05:15 zahájilo pět perutí stíhacích bombardérů Hawker Hurricane útok na německá obranná postavení. Zároveň s tím Hurricany položily kouřovou clonu, která měla skrýt útok pěšáků. Ten nastal v 5:20, půl hodiny poté, co se vojáci vylodili. Útok Essexských Skotů a Královské hamiltonské lehké pěchoty měl být kryt tanky z 14. armádního tankového pluku, ten se ale výrazně opozdil a na pláže dorazil příliš pozdě. Dva pěchotní pluky proto musely útočit bez jakékoliv obrněné podpory. Vojáci se pokoušeli odstranit protitankové překážky a překonat přístavní zeď, křížová kulometná palba z útesů obklopujících pláž je ale nemilosrdně kosila. Když pak konečně dorazilo pouhopouhých 29 tanků, dva z nich se potopily a dalších 12 zapadlo, neboť pláž byla tvořena oblázky, které pro vozidla znamenaly velkou překážku. Pouhých 15 tanků se dostalo až k přístavní hrázi a když jí překonaly, narazily na hustou síť protitankových překážek, které jim znemožňovaly postup k městu. Ke všeobecnému chaosu výrazně přispěla i kouřová clona pokládaná loděmi, která zakrývala směry postupu a vytvářela zmatek mezi vyloďovacími plavidly, z nichž mnohá zabloudila a vysadila vojáky daleko od určených sektorů.

Na nebi to nebylo o nic lepší. Spitfiry sice měly velkou početní převahu nad stíhačkami Luftwaffe, nicméně byly příliš daleko od domovských základen a operovaly proto na samé hranici svého operačního doletu. Některé perutě mohly nad bojištěm strávit sotva pět minut a poté se musely vrátit, aby jim vystačilo palivo k návratu. To znamenalo, že RAF nebyla schopna získat vzdušnou převahu a to umožnilo letounům Do 217 provádět útoky na lodě Royal Navy.

Situace se stala beznadějnou. Pěchota utrpěla v křížové palbě kulometů zničující ztráty a přitom se nedokázala k samotnému Dieppe ani přiblížit. Bylo jasné, že bitva je ztracena a v 11:00 byl vydán rozkaz k evakuaci. Zbytek provozuschopných tanků se vrátil k plážím, aby kryl ústup pěchoty. Ve 14:00 byla evakuace dokončena a vše, co se dalo zachránit, bylo na lodích odvezeno pryč. Situace velmi připomínala Dunkerque o dva roky dříve - tedy tu událost, které se Spojenci chtěli v případě Dieppe vyhnout.

Ačkoliv bylo jasné, že bitva skončila drtivou porážkou Spojenců, plný rozsah katastrofy se ukázal až při sčítání ztrát. Z 5000 kanadských vojáků jich bylo 3367 zabito, zraněno či zajato. Z jednotek britských Commandos se nevrátilo 267 mužů a Royal Navy ztratila 550 mrtvých či zraněných. K tomu byl potopen jeden torpédoborec a zničeno 33 vyloďovacích plavidel. Tanky byly ztraceny všechny do jednoho - posádky, které opustily svá vozidla, byly všechny buď zabity a nebo zajaty.

RAF rovněž utrpěla citelné ztráty. Hustá protiletecká palba a stíhačky Luftwaffe si připsaly 106 zničených britských letounů. Němci sami ztratili 48 strojů a zhruba 591 mužů.

Pro Spojence to byla velmi draze zaplacená zkušenost. Oběti nicméně v celkovém důsledku nepřišly nazmar - o dva roky později v Normandii Spojenci ukázali, že se z katastrofy u Dieppe poučili a operace Overlord tak skončila velkým triumfem a úspěšným otevřením západní fronty.

---

War Thunder tým