War Thunder background
Nejtěžší den
Pozornost! Zastaralý formát zpráv. Obsah se nemusí zobrazovat správně.
Pozor! Tato novinka byla původně publikována na staré verzi webových stránek. V některé verzi webových prohlížečů se může zobrazovat chybně.

Hurricane Mk.I perutě No. 245 během letu z Aldergrove, poblíž Belfastu, listopad 1940

RB "[EVENT] Nejtěžší den" dostupný od 18. srpna 17:00 do 19. srpna 17:00


V srpnu 1940 se první fáze bitvy o Británii chýlila ke konci - pokusy Luftwaffe vyčerpat RAF malými útoky neuspěly. Druhá etapa začala 13. srpna, kdy Luftflotten 2,3 a 5 začaly podnikat sérii masivních leteckých útoků zaměřených na letecké základny RAF a důležitou síť radarových zařízení, která poskytovala včasné varování před blížícím se útokům. Luftwaffe měla v té době asi 1 100 stíhaček a 1 300 bombardérů, zatímco RAF mohla proti ní nasadit pouhých 675 stíhaček.
Bombardéry Dornier 17 nad West Ham

V poledne 18. srpna spustila Luftflotte 2 obrovskou sérii útoků, které toho dne tvořily významnou část z 850 vzletů Luftwaffe. Základny RAF v Biggin Hill a Kenley se staly cílem vlny skládající se ze 108 bombardérů a 150 stíhaček. Většina náletů byla zjištěna britskou radarovou sítí. Proti útočníkům bylo nasměrováno devět perutí.

Mezitím došlo v blízkosti Biggin Hill k obrovskému souboji, ve kterém 615. peruť Hurricanů odrážela Bf 109 z JG3, což umožnilo 32. peruti Hurricanů napadnout hlavní bombardovací svaz. Čelní útok rozprášil celou formaci Dorinerů.

Junkers Ju 88A během shozu pum

V té době přilétly Ju 88 z KG76 nad Kenley, ale jejich cíl byl zakryt kouřem z předcházejících útoků z nízkých výšek. I oni byli napadeni stíhači RAF. Současně se Heinkely 111 z KG1 blížily k Biggin Hill. Doprovodné Bf 109 se vydaly proti blížícím se Spitfirům z 615. perutě, aby udržely britské stíhačky stranou, zatímco by bombardéry měly volnou cestu k cíli. Přesto jedinou škodu utrpělo golfové hřiště. Letiště v Croydonu a Manstonu byla napadena jako sekundární cíle. Další vlna stodevítek byla vyslána na ochranu vracejících se německých sil, ale utrpěla těžké ztráty.

Luftflotte 3 nastoupila do boje s více než stovkou Ju 87 Stuka z StG77 a StG3. Střemhlavé bombardéry zahájily útok na letiště v Thorney Islandu, Gosportu a Fordu a také na radarovou stanici v Polingu. Doprovázelo je 157 stíhaček Bf 109 z JG2, JG27 a JG53. Díky britskému podcenění náletu proti nim vzlétlo pouhých 68 stíhaček. Část z 300 letounů se dostala do obrovského souboje, zatímco Stuky pokračovaly v bombardování svých cílů, ostřelovány stíhačkami i protiletadlovými děly.

Kamera ve Spitfiru během
střelby trasovací munice

Do večera byla Luftflotte 2 přezbrojena a připravena na další úder. Závěrečný velký útok proti Stíhacímu velitelství přišel v podobě 58 Dornierů Do17 z KG2 a 51 Heinkelů He 111 z KG53, které zaútočily na Hornchurch a North Weald. Jejich doprovod tvořilo 140 německých stíhaček. Proti nim vzlétlo třináct perutí Hurricanů a Spitfirů z jedenácti skupin, čtyři další perutě byly vyslány na pomoc ze severní 12. skupiny. Britské stíhačky se řítily řadami Heinkelů z KG53, rozptýlily útok a donutily mnoho německých bombardérů odhodit svůj náklad a uprchnout.

Zatímco Luftwaffe pokračovala v útocích na Británii i po setmění, prudkost bojů 18. srpna skončila. Luftwaffe ten den ztratila asi 35 stíhaček a 30 bombardérů, zatímco RAF přišla o 31 letadel, ale pouze 10 pilotů.

Cílem Luftwaffe bylo zničit RAF na zemi i ve vzduchu a v tomto ohledu dosáhla během dne řady úspěchů. Propaganda obou stran zdvojnásobovala počty sestřelených letadel protivníka a zároveň přiznávala zhruba poloviční počty vlastních ztrát. Obě strany nicméně utrpěly největší ztráty během jediného dne za celou kampaň, který byl později označen za „Nejtěžší den“.

War Thunder tým

Přečtěte si více:
Pěchotní batoh!
Veselé Velikonoce!
BO 105 CB-2 je dočasně zpátky za Zlaté orlice!
Eye in the Sky: Meteor FR Mk.9