Kamufláž Pákistánského letectva pro F-86F-25, vytvořen hráčem NOA_ | stáhnout si ho můžete zde

14. srpen je v Pákistánu významným datem nejenom kvůli tomu, že ten den v roce 1947 získal Pákistán nezávislost na Velké Británii, ale rovněž i díky faktu, že v ten samý den bylo založeno i pákistánské letectvo (Pakistani Air Force, PAF). Jelikož pak existuje jen 67 let, jde ve světovém měřítku o relativně mladé vzdušné síly.

Westland Wapiti byl prvním strojem RIAF a tedy i prvním letadlem, se kterým létali budoucí pákistánští piloti.

Před tím, než se stal Pákistán samostatnou zemí, létali pákistánští piloti v rámci královského indického letectva RIAF. To bylo založeno v roce 1933 a prvními stroji, se kterými jeho piloti létali, byly dvojplošníky Westland Wapiti. V té době se Britové na RIAF dívali na jako spíše nedůležitou organizaci, v důsledku čehož si museli piloti vystačit jen s primitivním vybavením.

Vše se ale změnilo v roce 1942, když Japonci zaútočili na Barmu. Do Británie byl odesílán stále větší počet indických pilotů, kteří zde prodělávali řádný výcvik, a RIAF obdržela moderní letadla a vybavení. Do výzbroje se tak dostaly střemhlavé bombardéry americké výroby Vultee Vengeance a rovněž i britské stíhačky Hawker Hurricane a Supermarine Spitfire.

Vultee Vengeance byl jeden ze strojů, které RIAF užívalo v Barmě proti Japoncům. Letoun na fotografii je ze stavu 12. perutě australského letectva RAAF.

V srpnu 1947 bylo v rámci dekolonizačních procesů indické koloniální území rozděleno mezi dva nové nezávislé státy - Indii a Pákistán. Personál se rozdělil podle svého vyznání - hinduisté vstoupili do služeb Indických vzdušných sil (IAF), zatímco muslimové, kterých byla během 2. světové války v RIAF menšina, vytvořili základ pákistánského letectva PAF. Indické letectvo si rovněž ponechalo většinu britských strojů.

V době svého vzniku Pákistánci disponovali stíhačkami Supermarine Spitfire Mk.VII a Hawker Tempest Mk.II. Když ale ještě v roce 1947 vypukla mezi Indií a Pákistánem válka o sporná území, hrstka pákistánských stíhaček toho proti početní převaze Indů moc dělat nemohla. Po konci války proto Pákistánci začali posilovat početní stavy svého letectva - tažným koněm PAF tehdy byly stíhačky Hawker Sea Fury. Ve stejné době Pákistánci rovněž vstoupili do proudové éry, když zakoupili své první tryskové stroje. Šlo o britské námořní stíhačky Supermarine Attacker s přímým křídlem, což byla celkem nezvyklá volba, neboť Pákistán nedisponoval žádnými letadlovými loděmi. Šlo nicméně o letadla, která si pákistánské letectvo mohlo dovolit a po jejich doručení z nich bylo vybavení pro palubní provoz jednoduše odmontováno.

Prvním proudovým bombardérem v pákistánských službách byl americký typ Martin B-57 Canberra.

Ke konci padesátých let byly do výzbroje PAF zařazeny stroje, které se pak měly stát hlavním stíhacím typem Pákistánců. Šlo o americké stíhačky North American F-86F Sabre, později o licenční CL-13 Sabry. Bombardovací letectvo také nepřišlo zkrátka - byly dodány letouny Martin B-57 Canberra, kterýžto typ byl americkou licenční verzí britského letounu English Electric Canberra, užívaný v té době Indií. Právě tento letoun se v roce 1959 stal první kořistí pákistánských Sabrů, když jej pákistánské stíhačky sestřelily během průzkumné mise.

Po celá desetiletí tvořil tažného koně pákistánského letectva letoun F-86 Sabre. I když pak tyto stroje později stály proti o mnoho vyspělejším letounům v indických službách, jejich piloti s nimi dokázali dosahovat výborných výsledků. Na obrázku je před svým Sabrem vyfotografován Walíd Ehsanul Karim, jeden z nejmladších pilotů Sabru v historii (v době vstupu do služby mu bylo pouhých 17 let).

V roce 1965 napjaté indo-pákistánské vztahy opět vyústily v otevřený konflikt. V té době se sice po světě hromadně zaváděly letouny vyzbrojené střelami vzduch-vzduch, PAF a IAF ale mezi sebou bojovaly postaru za pomocí kanónů a kulometů. Pákistánské Sabry a nově zakoupené Lockheed F-104 Starfightery tehdy stály proti Hawker Hunterům a strojům Folland Gnat v indických barvách. Právě Gnaty si od indických pilotů vysloužily přezdívku "Zabiják Sabrů", která sice byla zřejmě přehnaná, nicméně je faktem, že Gnat měl nad Sabrem výhodu vyspělejší konstrukce a větší obratnosti. Těch několik málo pákistánských Starfighterů pak sice mělo výhodu vyšší rychlosti, nebyly však vhodné pro vzdušné souboje v malých výškách.

Co se celkových výsledků vzdušných bitev mezi Pákistánci a Indy týče, přesná čísla jsou dodnes neznámá. Je ale obecně přijímaným faktem, že IAF utrpělo větší ztráty než PAF, ačkoliv ale odlétalo více bojových misí a mělo k dispozici větší množství letounů.

V současnosti je PAF vyzbrojeno americkými stíhačkami Lockeed Martin F-16 Fighting Falcon, francouzskými stroji Dassault Mirage a letouny JF-17 Thunder, které jsou vyráběny ve spolupráci s Čínou.

War Thunder tým