Stáhněte si kamufláž pro Me.163 | vytvořenou hráčem SimplexX

Od 15. srpna 17:00 do 16. srpna 17:00 platí následující akce:

20% sleva na nákup Me 163 B

Messerschmitt Me 163 "Komet" původně navrhl Dr. Alexander Lippsich jako výsledek dlouhé řady pokusných bezocasých letadel a kluzáků. V roce 1939 vytvořil ve firmě Messerchmitt první funkční prototyp využívající raketový motor místo obvyklého pístového motoru. Me 163 tak, jak ho známe, se nicméně objevil až v roce 1941.

Me 163 byl nejrychlejším existujícím letadlem do roku 1947, kdy ho překonal zkušební letoun Douglas D-558-1 Skystreak, což dává o rychlosti Me 163 dobrou představu. Přinášela však jisté nevýhody. Raketový motor byl velmi vrtkavý a při neopatrném zacházení náchylný na samovolné vznícení. Navíc letadlo díky svému tvaru nemohlo vzlétnout pomocí konvenčních prostředků a ke startu potřebovalo dřevěný vozík.

I přes tyto nevýhody bylo nutné použít nejmodernější raketový motor k dosažení nejvyšší možné rychlosti pro rychlý a efektivní útok na bombardéry. Nicméně i tato obrovská rychlost se ukázala být spíše nevýhodou než výhodou, protože se s ní noví piloti museli naučit pracovat v krátkém čase. Kromě toho vysoká rychlost přestala být užitečná v okamžiku kontaktu s nepřátelskými bombardéry, zatímco všechny nedostatky letounu, jako špatný výhled z kokpitu, zůstaly.

Poprvé byl Me 163 bojově nasazen 29. července 1944 v Brandisu nedaleko Lipska. Cílem byla skupina bombardérů USAAF B-17 „Flying Fortress“ mířících na ropné rafinérie Leuna u Marseburgu. Německé letouny napadly své cíle zezadu v mírném sestupu při rychlosti asi 950 km/h. Spojenecké bombardéry, které nikdy neviděly nic tak rychlého, zrušily formaci a odvolaly útok. Nicméně i přes tento prvek překvapení se Me 163 nepodařilo sestřelit ani jeden bombardér. Při jejich vysoké rychlosti bylo míření velmi obtížné a střelba bombardéry zcela minula.

Po tomto střetnutí vymysleli piloti Me 163 novou taktiku. Skládala se ze strmého stoupání, během něhož spotřebovali veškeré palivo, a následného útoku v klesání, při kterém jim pomáhala gravitace a odpor vzduchu. I s touto novou taktikou však Me 163 zaostávaly za novými letouny P-51 a P-38, jejichž piloti se rychle naučili nechat Komety při stoupání na pokoji a útočit na ně po dokončení náletu při mnohem nižší rychlosti než obvykle.

Ačkoli byl Me 163 v té době vrcholem německé techniky, nešlo o prakticky vyvinutý stroj. Komety sestřelili pouhých devět nepřátel při vlastní ztrátě čtrnácti strojů. Nyní se Me 163 nachází v několika muzeích po celém světě jako pocta neúspěšnému projektu.

War Thunder tým