Historická kamufláž Cpt. Tomáše Vybírala, Spitfire HF.Mk.IXe RAF od hráče Paegas I Stáhnout si jí můžete zde

Stíhací eso Tomáš Vybíral se narodil 29. 9. 1911 v Moravském Písku. Studoval v letech 1927 až 1931 na vyšším reformním reálném gymnáziu v Břeclavi. Po maturitě odešel na vojnu, kde v letech 1932 až 1933 prodělal prezenční službu ve Škole na důstojníky v záloze v Prostějově. Během působení ve Škole na důstojníky získal kvalifikaci leteckého pozorovatele a svoje získané znalosti využil v praxi u Leteckého pluku 2 v Olomouci. Již zde se projevilo jeho nadání a prezenční službu končil v hodnosti podporučíka, což byla nejvyšší možná hodnost, kterou během prezenční služby mohl dosáhnout. Letectvím byl tak okouzlen, že se rozhodl po skončení vojny pro dráhu důstojníka z povolání. Zahájil studium na Vojenské akademii, kde studoval v letech 1934 až 1936. Nejdříve v prvním ročníku studoval v Hranicích a v druhém ročníku již v Prostějově, kde probíhala výuka speciálně pro budoucí letce. V Prostějově získal kvalifikaci pilota a celé studium ukončil 1. 8. 1936 slavnostním vyřazením v hodnosti poručíka letectva s hodnocením velmi dobrý.

Tomáš Vybíral u 312. československé stíhací perutě

První jeho jednotkou se stala v Nitře působící 10. letka Leteckého pluku 3 Generála-letce M. R. Štefáníka. Zde létal od 2. 8. 1936 na Letovech Š.328. Dlouho se zde neohřál a od 1. 10. 1936 do 31. 1. 1937 byl opět v Prostějově v aplikačním leteckém kurzu. Po absolvování kurzu s hodnocením velmi dobrý nastoupil opět k Leteckému pluku 3. Tentokrát působil na letišti Vajnory, kde létal u 37. stíhací letky a poté u 39. stíhací letky. Obě letky byly vybavené stíhacími Aviemi B.534. Ze Slovenska se v září 1937 stěhoval do Hradce Králové k 34. stíhací letce Leteckého pluku 4, která byla později přeznačena na 50. stíhací letku. 1. 1. 1938 se stal pobočníkem velitele II/4 perutě, což bylo ocenění jeho důstojnických schopností. Tento den byl významný pro celý Letecký pluk 4, protože se přesunoval na letiště Praha – Kbely a opačným směrem směřoval Letecký pluk 1. Jako pobočník velitele II/4 perutě následně prožil mobilizaci a smutný ústup z polních letišť zpět do Kbel, kde působil až do okupace. Přes demoralizující okamžiky si dokázal uchovat nadšení a odhodlání bojovat proti Němcům. Jeho velitel mjr. Alois Snášel napsal o něm jako pobočníkovi toto hodnocení. „V této funkci se velmi dobře osvědčil. Při výkonné letecké službě projevoval neobyčejnou chuť k létání a hodí se na každé poslání ve svém oboru. Zachoval si i v nejkritičtějších dobách zdravý humor a kamarádství, které projevoval nejen slovy, ale i činy.“ Do okupace vykonal 1 723 letů v celkovém čase 623 letových hodin.

První útěk z Protektorátu podnikl již 15. 5. 1939, kdy překročil hranice poblíž Petřvaldu. Bohužel mu nevyšel a byl Poláky vrácen zpět do Protektorátu. Nevzdal se a 18. 6. 1939 podnikl druhý útěk. Ukryl se v nákladním vlaku a v prostoru Kunčice – Šenov úspěšně překročil hranice. Polsko opustil na lodi Kastelholm, která 31. 7. 1939 připlula do Calais. Po vypuknutí války byly splněny sliby Francie, že bude formální závazek služby v cizinecké legii zrušen. Tomáš Vybíral získal hodnost Sergent a 10. 10. 1939 se přemístil ve skupince československých stíhačů na leteckou základnu Chartres, kde u Centre d´ Instruction Chasse No 6 probíhalo přeškolování na francouzská letadla. Měl štěstí a dostal se k přeškolení na americké letouny Curtiss Hawk H-75 C.1. Kvůli neschopnosti Francouzů se přeškolování protahovalo. Nakonec měl štěstí a 11. 5. 1940 byl odeslán na frontu k Groupe de Chasse GC I/5. Spolu s ním odcházeli na letiště Suippes k GC I/5 kpt. Alois Vašátko a npor. Adolf Vrána. Dostal se k nejlepší francouzské jednotce, kde již létal František Peřina nebo také Jean Accart. Do porážky Francie odlétal u GC I/5 58,5 operačních hodin a dosáhl 7 sestřelů, což je pátý nejlepší výkon československého stíhače v bitvě o Francii.

Již při prvním operačním letu otevřel npor. Tomáš Vybíral své skóre. Stalo se tak 13. 5. 1940. Devět Curtissů H-75 od 2. letky GC I/5 se v 7:15 odlepilo od země a zamířilo za neustálého stoupání k Sedanu, kde francouzská II. armáda potřebovala krytí. Poblíž Mouzon skupina Curtissů narazila na šestičlennou skupinu bombardovacích Heinkelů He 111 P od II./KG 55 Greif, která byla na cestě ke soustředění spojeneckých vojsk v prostoru Charleville-Meziéres. Vybíral si vybral jeden z Heinkelů a spolu s velitelem 2. letky Lt. M. Dorancem a S/Lt M. Parnierem spustili na nepřátelský bombardér palbu. Heinkel He 111 P (G1+HP) od 6./KG 55 inkasoval mnoho zásahů, které vedli k pádu letounu 2km od Mouzonu v čase 7:55. Sestřelený letoun stačili před dopadem opustit na padácích pouze pilot Lt. O. W. Pöhler a navigátor Obgefr. F. Höfling, kteří se zraněními skončili ve francouzském zajetí. Palbě Curtissů podlehli tři členové osádky. Radiotelegrafista Obgefr. P. Brandt, palubní mechanik Uffz. A. Freitag a střelec Gefr. H. Frhr. von Spiegel.

Druhý sestřel si připsal o dva dny později 15. 5. 1940. Vybíral vzlétl na hlídku spolu s dalšími šesti Curtissy z nového letiště St. Dizier. V prostoru Vendresse zachytila hlídka průzkumný hornoplošník Henschel Hs 126 od 1.(H)/10 Tannenberg. Henschel Hs 126 prováděl průzkum oblasti severně od Vouziers. Pilot Uffz. A. Wustmann a pozorovatel Lt. H. Kirschke spatřili nebezpečí příliš pozdě a přes snahu uniknout v přízemní výšce podlehli přesile 7 Curtissů. Všech sedm stíhačů útočilo na průzkumný Henschel Hs 126 až do zřícení hornoplošníku. Oba letci Henschelu Hs 126 padli a byli pohřbeni v nedaleké obci Biévres. Na sestřelu Henschelu se kromě Vybírala podílel Lt. M. Dorance, S/Lt. M. Parniere, S/Lt. G. Lefol, Lt. E. Marin la Meslée, S/Lt. J. Rey a S/Cf L. Vuilleimain.

Další den, 16. 5. 1940 zaznamenal Vybíral dokonce dva sestřely. K úspěšnému letu došlo až navečer. Úkolem devíti Curtissů bylo krytí II. armády v oblasti Beaumont – Stonne – Le Chesne. Nejdříve narazili na průzkumný Henschel Hs 126 od 1.(H)/14 vykonávající průzkum před 2. Panzerdivision. Pozorovatel Fw. Baumgartner si všimnul Curtissů včas a upozornil pilota Uffz. Schulze na nebezpečí. Pilot zahájil únik a pozorovatel bránil letoun svým kulometem MG 15. Henschel inkasoval jeden zásah za druhým. Francouzi po několika ztečích ztratili kontakt s Henschelem. Štěstím pro letce na Curtissech bylo, že zasáhli i motor. Henschel bez motoru nouzově přistál v 19:20 západně od Cheméry. Němci unikli zajetí a druhý den byli již opět u své jednotky. Mezi úspěšnými střelci se zapsali kromě Vybírala i Lt. M. Dorance, S/Lt. F. Warnier, S/Cf J. Bressieux a S/Cf M. Tallent. Další obětí GC I/5 se stal v 19:40 bombardovací letoun identifikovaný jako Dornier Do 215, na který zaútočili kromě již zmíněných ještě Cne A. Malaval, Lt. E. Marin la Meslée, Lt. M. Rouquette a S/Cf D. Penzini. Všech devět letců od GC I/5 si zastřílelo na bombardér, který byl ve skutečnosti Dornier Do 17 Z od 2./KG 77. Přes snahu všech stíhačů, pokračoval těžce poškozený Dornier dál. Curtissům již pomalu docházelo palivo. Stíhači neochotně opouštěli poškozený Dornier, ale byl nejvyšší čas k návratu na vlastní letiště. Dornier Do 17 Z svému osudu neunikl. Po 150 km musela celá osádka z těžce poškozeného letounu vyskákat u Rethelu. Po dopadu na zem padla osádka do zajetí. Osádku Dornieru tvořil Obfw. W. Fisher, Uffz. A. Reichert, Uffz. E. Oberschelp a Uffz. W. Herst.

Pátého sestřelu dosáhl Vybíral 1. 6. 1940. Spolu s Lt. M. Dorancem a S/Cf J. Bressieuxem drželi na letišti St. Dizier hotovost. V 5:30 nastal poplach. Raketa označující start vyletěla z velitelství a trojice Curtissů držící hotovost vzlétla vstříc průzkumnému Dornieru Do 17. Průzkumníka dostihli až v 8000 metrech. Nejdříve útočil Dorance. Následovali útoky Vybírala a Bressieuxe. Dornier se snažil zachránit různými úhybnými manévry, ale nic mu to nebylo platné. Schytával jeden zásah za druhým. Z levého motoru se valil kouř. Střelec, který při prvních útocích odpovídal Curtissům obrannou palbou zmlkl. Značně poškozený Dornier letěl v klesající spirále. Po chvíli se z poškozeného letounu výskokem na padáku zachránili dva letci. Byl to pilot Fw. H. König a pozorovatel Oblt. K. Opderbeck, kteří byli po dopadu na zem zajati. Jediným členem, který zahynul z osádky Dornieru, byl radiotelegrafista Fw. S. Post. Post se pokoušel taktéž vyskočit, ale to se mu nezdařilo. Byl nalezen mrtev u vraku Dornieru s částečně spáleným padákem. Dornier Do 17 P (4N+FH) od 1.(F)/22 byl vyslaný na průzkum nad Bar-le-Duc. Let skončil předčasně nárazem Dornieru do země 2,5 km od Bar-sur-Seine. Tímto pátým sestřelem se Vybíral stal esem a zařadil se do elitní skupiny československých stíhacích pilotů.

Vybírala v článku opouštíme v kritických dnech bojů o Francii, kdy se Francouzi připravovali na vpád Němců do nitra Francie. Nadcházející dny ukáží, že naděje vkládané do slabě bráněné Weygandovy linie byly marné. Po zahájení konečného německého útoku následoval již jen hořký ústup až do Afriky. Vybíral v následujících bojích dosáhl ještě dvou vítězství, než opustil řady Armée de l'Air. V pokračování se kromě bližšího pohledu na poslední dva sestřely podíváme také na Vybíralovu službu v RAF.

War Thunder tým