Na začátku srpna 1941 Göring prohlásil, že na Berlín nespadne ani jediná bomba. S odstupem času víme, že jeho tvrzení rozhodně nebylo pravdivé. Všichni jsme slyšeli spojeneckých bombardovacích náletech na Berlín a přilehlé vojenské oblasti, při nichž bylo shozeno obrovské množství pum. Nicméně většina lidí neví, že Sovětský svaz vedl svou vlastní, stejně nebezpečnou bombardovací kampaň.

Čtyřmotorový bombardér Pe-8 připraven ma misi

19. července 1941 nařídil Hitler bombardování Moskvy, které mělo hlavní město oslabit, demoralizovat obránce a usnadnit pozdější obsazení Třetí říší. Sovětští vojáci však útok čekali a byli připraveni. Němci se setkali s palbou z nespočetných protiletadlových děl podporovaných více než 300 světlomety. Luftwaffe pokračovala v náletech po zbytek roku, ale nepodařilo se jí dosáhnout žádného významného úspěchu. Místo toho jen posílila odhodlání Rusů.

Stalina zprávy o bombardování rozzuřily a požadoval, aby Hitler stejným způsobem zaplatil. Velení VVS (Vojenských vzdušných síl Rudé armády) určilo pro nálet na Berlín datum 11. srpna. Nebylo to poprvé, kdy byl Berlín bombardován, ale poprvé byl bombardován sovětskými vojsky.

Sovětské bombardéry Jer-2 byly vyslány na Berlín se stroji Pe-8, ale utrpěly těžké ztráty.

V té době byly pouze tři sovětské letouny schopné dosáhnout Berlína - Iljušin Il-4, Jermolajev Jer-2 a Petljakov Pe-8. Kromě toho se jejich možnosti každým dnem snižovaly, jak německý útok postupoval stále hlouběji do Sovětského svazu. Pro dosažení potřebného doletu byly na Stalinův příkaz sériové motory letounů demontovány a nahrazeny dieselovými.

První pokus uskutečněný pomocí malého množství Pe-8 dopadl katastofálně. Dieselové motory začaly selhávat, mnoho letounů muselo nouzově přistát a jen několika Pe-8 se podařilo zasáhnout svůj cíl a vrátit se zpět na základnu. Velitel útočné skupiny Vodopjanov vyjádřil svou nespokojenost se vznětovými motory před samotným Stalinem a požadoval jejich výměnu. Stalin pozorně naslouchal, poté odvolal Vodopjanova z velení skupiny a poslal ho testovat nové hvězdicové motory Švecov M-82, které měly nahradit staré diesely Charomsky.

Navzdory problémům s Pe-8 pokračovaly operace po zbytek roku 1941. Přestože měly nálety vysokou prioritu, nikdy nedosáhly rozsahu spojeneckých náletů. Byly používány hlavně jako nástroj propagandy a efektivní způsob, jak zvýšit morálku vojáků na domácí frontě.

War Thunder tým