Kamufláž ukořistěné stíhačky Kawasaki Ki-61 v barvách ROCAF, vytvořená hráčem Senshi_Isamu | stáhněte si jí zde

SSSR poslal přes 1 000 letadel a dobrovolné instruktory, aby pomohli Číně v boji proti Japonsku

Letectvo Čínské republiky (v angličtině Republic Of China Air Force - ROCAF) bylo formálně založeno stranou Kuomintang v roce 1920. V prvních letech existence šlo spíše o decentralizovanou organizaci, sloužící primárně vůdcům místních bojůvek, kteří si soukromě pořizovali letadla různých značek za účelem zvýšení vlastní moci a vlivu. Tato situace trvala až do formálního sjednocení Číny v roce 1928.

V roce 1932 padlo Mandžusko, jež se stalo japonským loutkovým státem, a japonská expanzivní politika dávala tušit, že Čína bude další na řadě. Bylo jasné, že do té doby musí mít mladý stát funkční letectvo schopné zemi bránit proti jakékoliv japonské agresi. Když ale v roce 1937 vypukla druhá čínsko-japonská válka, proti moderním japonským letadlům stály v té době již velmi zastaralé typy, jako například jednoplošné stíhačky Boeing P-26 Peashooter, či dvouplošníky Curtiss Hawk III. ROCAF se v této době soustřeďovalo hlavně na útoky proti japonským válečným lodím na východě země a podél řeky Jang-c'-ťiang ve snaze podpořit čínské jednotky během bitvy o Šanghaj. Vzdušné bitvy během tohoto období byly svědky jedněch z prvních soubojů mezi celokovovými jednoplošníky, konkrétně mezi Boeingy P-26 a japonskými námořními stíhačkami Mitsubishi A5M. 14. srpna pak japonské námořní letouny zaútočily na základnu Chien-chao, kterýžto den se stal pro Čínskou republiku "Dnem letectva". Celkově ale ROCAF opotřebovávací válku s vyspělejším soupeřem prohrávalo a mnoho zkušených stíhacích pilotů bylo ztraceno během prvních měsíců války.

Situace se změnila 21. srpna toho samého roku, kdy byl mezi Čínskou republikou a Sovětským svazem podepsán pakt o neútočení, který umožnil Sovětům začít posílat do Číny dodávky moderních stíhacích i bombardovacích letadel. ROCAF tak mohlo začít přezbrojovat své perutě na modernější stroje typu Polikarpov I-15 a Polikarpov I-16, které byly schopné s japonskými stíhačkami A5M a Nakajima Ki-27 držet krok. Sověti navíc od roku 1938 začali své bombardovací perutě přezbrojovat na nové bombardéry Iljušin DB-3, a starší, avšak v té době stále ještě výkonné Tupolevy SB-2 díky tomu mohly být odeslány do Číny. ROCAF díky nim získala silnou ofenzivní zbraň proti postupujícím Japoncům. Spolu s letouny pak do Číny jako dobrovolníci přicházeli instruktoři, kteří čínské piloty na sovětských letadlech zaučovali a pomáhali s jejich výcvikem. Celkem tak Čínská republika získala přes tisíc letounů, díky čemuž mohly být v některých případech přezbrojeny na sovětské stroje rovnou celé perutě.

Slavné "žraločí zuby" viditelné na v řadě vyrovnaných strojích Curtiss P-40 Tomahawk ze stavu AVG, střežených čínskými vojáky

Jak se ale čínsko-japonská válka táhla dál, a jak do boje začaly přicházet nové japonské letouny jako stíhačky Mitsubishi A6M Zero a Nakajima Ki-43 Hayabusa, případně bombardéry Mitsubishi G4M, jež výkonnostně překonávaly i sovětské stroje, ROCAF začalo opět na svého protivníka ztrácet.

V roce 1941 se začala psát historie jedné z nejslavnějších jednotek, která v barvách ROCAF bojovala. V tom roce totiž do Číny začali přicházet američtí dobrovolníci z řad American Volunteer Group, neboli AVG. V jejich čele stál Claire Lee Chennault, důstojník USAAC ve výslužbě, jež od roku 1937 v Číně působil jako nejprve jako letecký poradce pro vůdce Čínské republiky Čankajška, a později jako ředitel letecké akademie v Kunmingu. Byl to právě Čankajšek, který, v reakci na stažení většiny sovětských strojů během roku 1940, požádal Chennaulta o dodání amerických letadel a amerických pilotů. USA v té době ještě nebyly ve válce s Japonci, nová organizace proto vznikla pouze na přímou žádost amerického prezidenta Roosevelta, jež zařídil pro Chennaulta dodávku jednoho sta strojů Curtiss P-40 Tomahawk.

AVG brzy získala jméno "Létající tygři" a na nosech jejích Tomahawků se objevily charakteristické žraločí tlamy. Stroje oficiálně náležely pod ROCAF, proto létaly s výsostnými znaky Čínské republiky. 4. června 1942 pak byla AVG přejmenována na 23. stíhací skupinu a oficiálně začleněna do USAAF. Zanechali za sebou více než působivý dojem, neboť ačkoliv piloti AVG létali proti početně daleko silnějšímu nepříteli, neměli dostatek náhradních dílů, potýkali se s nemocemi a postupně jim upadala morálka, během jednoho roku služby se jim podařilo zničit 279 japonských letadel, z toho 229 ve vzduchu při vlastních ztrátách 22 pilotů (14 padlo v boji, zbytek zemřel při bombardování letišť či při nehodách).

Nakajima Ki-43 Hayabusa, jež byla ukořistěna nacionalistickými vojsky. Tento stroj byl zařazen do služby u 6. letecké skupiny ROCAF, na obrázku zachycen v okamžiku startování motoru před vzletem.

Po rozpuštění AVG však neustala americká podpora ROCAF. Američané do Číny odesílali různé typy moderních strojů, mezi nimi například stíhačky Republic P-43 Lancer (pro zajímavost - výsledkem dalšího vývoje Lanceru byl legendární P-47 Thunderbolt), Vultee P-66 Vanguard a North American P-51 Mustang verzí C, B, D a K). Američané zásobovali ROCAF rovněž i bombardéry, konkrétně modely North American B-25 Mitchell, Boeing B-17 a Lockeed Hudson.

Jak se 2. světová válka blížila ke konci, Číňanům se rovněž podařilo ukořistit velké množství japonských letadel, které byly následně používány v barvách ROCAF. Jednalo se hlavně o stíhačky Nakajima Ki-27, Ki-43, Ki-44, Ki-84 a Kawasaki Ki-61, těžké stíhačky Kawasaki Ki-45 Toryu a průzkumné letouny Mitsubishi Ki-46.

Během války s Japonci se ale začala uvnitř ROCAF tvořit druhá frakce, nazvaná Alianční síly demokratické Číny, jež tvořila opozici vůči nacionalistické vládě Čínské republiky. Po konci války tato organizace obnovila svou činnost a po vypuknutí čínské občanské války se na čínském nebi střetávaly japonské kořistní i americké exportní stroje i nadále. ROCAF tehdy stála proti raným zárodkům Letectva čínské lidově osvobozenecké armády.

Poté, co Čínská lidově osvobozenecká armáda zvítězila v občanské válce a v říjnu 1949 založila komunistickou Čínskou lidovou republiku, republikánští nacionalisté se společně se zbytkem ROCAF stáhli na ostrov Taiwan (během války nazývaný Formosa), kde byla založena obnovená Čínská republika, jež existuje dodnes. I ROCAF přežilo a během následujících let bylo pod hrozbou útoku ČLR (jež nikdy existenci samostatného Taiwanu neuznala a dodnes jej považuje za své území) bylo vyzbrojováno velkým množstvím letounů americké výroby, například North American F-86 Sabre a F-100 Super Sabre, či Lockheed F-104 Starfighter.

V současnosti tvoří naprostou většinu letecké flotily ROCAF stroje americké provenience, mezi nimi například stíhačky Lockheed F-16, letouny včasného varování Grumman E-2 Hawkeye či transportní Lockheed C-130 Hercules. Tyto letouny jsou doplňovány francouzskými stíhačkami Dassault Mirage 2000-5 a nizozemskými transportními stroji Fokker 50. Domácí průmysl pak ROCAF zásobuje stíhačkami AIDC F-CK-1 Ching-kuo.

War Thunder tým