^{Liberator GR.Mk.V, 311. československé bombardovací perutě | kamufláž vytvořena hráčem Paegas | stáhnout si jí můžete zde}

Short Sunderland Mk.III (EJ137) 201. perutě. Tento letoun pilotovaný Baveystockem objevil jako první Alsterufer.

27. 12. 1943 dosáhla 311. československá bombardovací peruť jednoho z největších úspěchů, kterým bylo potopení lodě Alsterufer. Tímto mimořádným výkonem 311. peruť zakončila úspěšný rok 1943, během kterého se přezbrojila ze starých dobrých weloušů na čtyřmotorové obry Consolidated Liberator a po celý rok podnikala nebezpečné lety nad Biskajským zálivem v rámci Coastal Command.

Obětí československého Liberatoru byl nejmenší, ale nejrychlejší z blockade-runnerů, kteří se pokoušeli dovážet vzácné suroviny z Japonska do Německa přes spojeneckou blokádu. Alsterufer vznikl v roce 1939 ve švédských loděnicích Eriksberg Mekanische Verkstad A/B – Eriksberg Varv v Göteborgu, kde byl postaven pro německého zákazníka z Hamburku. Alsterufer byl veden jako motorová loď pro dopravu exotického ovoce s velikostí 2729 BRT. Na délku měřil 96 metrů a 15,3 metrů na šířku. Před nebezpečnou plavbou do Japonska Alsterufer působil jako zásobovací loď a byl vyzbrojen sedmi kanony. Jedním 105mm, dvěma 37mm a čtyřmi 20mm kanony. Na lodi byla také nainstalována protiletecká síť, která se vystřelovala dvěma raketami PAC.

V březnu 1943 Alsterufer vyplul na dlouhou cestu do Japonska, kde měl naložit vzácný náklad a prorazit zpět do Německa. Lodi velel A. Piatek, který měl k dispozici posádku 76 námořníků. V Kóbe naložili wolfram, který by stačil Německu na rok. Loď mířila do přístavu Bordeaux, kam měli původně doplout již na Vánoce, ale kvůli špatnému počasí se zdrželi, a tak na Štědrý den byli stále hluboko v Atlantiku. Posádka doufala v otevření aspoň pár lahví piva, které naložili v Kóbe, ale kapitán Piatek měl obavy z vplutí do Biskajského zálivu s opilou posádkou, a tak zůstali všichni střízliví a v pohotovosti. Alsteruferu byla přislíbena veškerá možná podpora jak od letectva tak námořnictva. Luftwaffe plánovala nasazení Heinkelů He 177 od II/KG 40 z letiště Bordeaux-Merignac, které měli útočit na spojenecké lodě dálkově řízenými pumami Hs 293, ale kvůli špatnému počasí, kdy oblačnost byla již ve 400 metrech, nedošlo k jejich nasazení. Dalšími letouny byly průzkumné Fw 200, Ju 88 a BV 222.

25. 12. 1943 Admiralita dešifrovala zprávu německé ponorky U-305, která posílala Alsterufer souřadnice, na kterých se měl setkat s doprovodem německých torpédoborců a torpédovek. Začátek konce Alsterufer byl zahájen. Poslední den Alsterufer se začal vyvíjet pro blockade-runner špatně od 9:40, kdy byl odhalen Short Sunderlandem Mk.III (EJ137, T) od 201. perutě, který pilotoval F/Lt Leslie H. Baveystock. Baveystock byl protiponorkové eso, který se dokázal držet Alsterufer přes 4 hodiny a to ve špatném počasí, kdy byla oblačnost 9/10 a to již v 500 metrech. Kapitán Alsteruferu věděl, že nastala vážná situace - porušil rádiové ticho a zavolal o pomoc. Dostal slib, že letadla k ochraně lodě ihned odstartují, ale problémem bylo, že se loď nacházela ještě daleko od Francouzského pobřeží. Do Bordeaux scházelo ještě značných 1350 kilometrů. Loď plula na plný plyn, přesto scházelo ještě mnoho do bezpečí. Baveystockův Sunderland se držel lodě, dokud měl dostatek paliva. Poté co se blížila doba, kdy měl obrátit k domovu, zahájili střelci palbu a shodili neúspěšně dvě 500 librové pumy MC a dvě 250 librové hlubinné nálože. Přes silnou obranu lodě inkasoval Sunderland pouze jeden zásah.

Alsterufer zasažený Liberatorem GR Mk.V (BZ796, H) 311. perutě.

Baveystockův Sunderland vystřídal Sunderland od 422. kanadské perutě, který při první zteči nechal promluvit střelce a při druhé se na loď snesly dvě 500 librové pumy, které opět minuly. Z toho jedna vybuchla 40 metrů od lodě.

Dalším Sunderlandem, který se dostal do boje, byl Sunderland Mk.III (EK579, U) od 201. perutě, který pilotoval F/Lt Stack. Další dvě 500 librové pumy mířily na Alsterufer, ale v kombinaci nepřátelské protiletecké palby a špatného počasí opět obě minuly.

V tomto okamžiku byla i přes úspěšnou obranu posádka demoralizována velmi špatnou obranou palbou. 105mm dělo vystřelilo 30 ran, ale tak nepřesně, že obsluha děla snažení zanechala. 37mm a 20mm kanony vystřílely mnoho munice, ale i u nich obsluhy propadávaly beznadějnosti - nedokázaly zasáhnout. Dokonce jeden z později zajatých námořníků tvrdil, že viděl, jak se střely od mohutného Sunderlandu odrážely. Morálku také nezvyšovala protiletecká síť, u které snad polovina raket nefungovala - celá snaha využití protiletecké sítě skončila tím, že vzteklí námořníci začali házet rakety přes palubu.

V poledne přišla povzbuzující zpráva - Kriegsmarine vyplula Alsterufer na pomoc. Mírná naděje byla uhašena poté, co se námořníci dozvěděli, že se s nimi setkají až zítra ráno. Malou nadějí pro posádku byla pomoc od Luftwaffe, která už byla na cestě.

Konec všech nadějí nastal v 15:35, kdy nad sebou uslyšeli motory Liberatoru, který se prodíral skrze mraky odhodlaně vstříc Alsteruferu a na palubě měl osm Čechoslováků. Příběh československého Liberatoru začal již před pár hodinami na domovské základně 311. československé perutě. Za svítání byl na letišti v Beaulieu velký ruch a ve vzduchu se vznášela vidina boje, která přípravu hnala dopředu. Vrcholily přípravy na vzlet šesti Liberatorů. Zhruba v šest ráno se rozeřvaly motory prvního z připravených Liberatorů, který po chvíli zmizel z dohledu. Následovalo dalších pět Liberatorů připravených k hlídkovému letu nad Biskajem. Na hlídkové lety vzlétly Liberatory GR.Mk.V, které pilotovali F/Lt Karel Schoř (BZ875, R), S/Ldr Jan Kostohryz (BZ786, G), F/Sgt Karel Kopal (BZ782, K), F/Sgt Josef Kuhn (BZ777, F), P/O Václav Jílek (BZ880, J) a poslední P/O Oldřich Doležal (BZ796, H) Výzbroj u letounů R, K, J a H byla složena z raket SAP 60, jedné 500 librové MC pumy a jedné 250 librové GP pumy. Stroje G a F neměli zařízení na vypouštění raket SAP 60 a proto nesli tři 500 librové MC pumy a jednu 250 librovou GP pumu.

Kvůli špatnému počasí velitelství 19. Skupiny Coastal Command postupně z hlídkových letů stáhlo 4 letouny ze šesti (K, F, R, G). Hlídku nakonec dokončili pouze letouny J a H, který zpět na základnu dovezl obrovský úspěch. Osádku Liberatoru GR.Mk.V BZ796 s kódovým označení H tvořilo osm příslušníků 311. perutě. Kapitánem letounu byl P/O Oldřich Doležal, druhý pilot Sgt Robert Procházka, navigátor F/O Zdeněk Hanuš, radiotelegrafista F/Sgt Marcel Ludikar, radarový operátor F/Sgt Jindřich Heinz Lothar Hahn, horní střelec F/Sgt Ivan Otto Schwarz, boční střelec W/O Josef Kosek a zadní střelec Sgt František Veitl.

Hořící Alsterufer

V 15:35 zachytil radiolokátor kontakt vzdálený 10 kilometrů. Celá osádka byla ihned v plné pohotovosti a nedočkavě vyhlíželi Alsterufer. Škvírou v dešťových mračnech, které byli již v 270 metrech, zahlédli loď. Alsterufer se nacházel stále téměř 1250 kilometrů od svého cíle Bordeaux a pomoc byla v nedohlednu. Potom co vyklouzli z mraků těsně u lodě, tak na ně okamžitě spustili silnou protileteckou palbu, která mířila celkem přesně. Liberator udělal kolečko kolem lodi, při které ji vyfotili a poté se vzdálili z palby. Viditelnost byla velmi špatná a jen s maximálním úsilím se drželi Alsterufer. V 16:07 Doležal sklonil nos Liberatoru a namířil si to přímo k lodi, která začala pálit vším, co měli k dispozici - dokonce i vystřelovací lanovou baráží. Liberator schytával zásahy, přesto pokračoval v útoku skrz smrtící palbu. Jeden motor byl poškozen, ale i tak Doležal spustil palbu osmi neřízených raket SAP 60, které opouštěly letoun ve vzdálenosti 600 až 400 metrů od lodě. Pět z osmi raket si našlo cíl a zasáhly loď na zádi - přímo nad čarou ponoru. Mezitím Hanuš pomocí zaměřovače vypustil ze 180 metrů obě pumy - mířil přesně a obě pumy si našli cíl. Alsteruferem po dopadu pum otřásla exploze, která Liberator nadhodila. Bombardér se po útoku vzdaloval od lodě s poškozeným pravým vnějším motorem. Mezitím W/O Kosek pořizoval snímky hořící lodě. Pumy dopadly na kryt skladiště č.4 a prolétly až do útrob lodě, kde explodovaly. Plameny pohltily ubytovací prostory posádky a rychle se blížily ke skladištím. Námořníci se pokusili bojovat proti ohni, ale brzy zjistili, že nemají čím hasit a výbuchy bomb byly zničeny také protiletecké kanony. Exploze poškodila palivové potrubí a i přes snahu o ucpání museli snahy brzy nechat - situace byla kritická. Celá loď se ocitla v plamenech a nezbývalo nic jiného, než jí opustit. O osud nákladu nemusel mít kapitán Piatek starosti - o něj se postaral sám požár. Navíc se loď nakláněla na stranu a bylo jasné, že půjde ke dnu. Začala tlačenice u záchranných člunů, která nakonec pro všechny dobře skončila.

Posádka zůstávala v blízkosti lodě, jelikož si myslela, že se k nim blíží doprovod - ten ovšem sám skončil tragicky druhý den, kdy byl rozprášen britskými námořními silami. Kriegsmarine přišla o tři plavidla. Torpédoborec Z 27 a dvě Torpédovky T 25 a T 26. 74 trosečníků z Alsteruferu vylovila 29.12. kanadská korveta. Všichni trosečníci vyjadřovali velké uznání nad odvahou osádky letounu H. Zvláštní dojem na ně udělalo to, jak letoun chladnokrevně prolétl skrz tu nejsilnější palbu. Kapitán nazval pilota letounu „a cunning old fox“(mazaný starý lišák).

Po československém letounu přiletěly dát ránu z milosti nejdříve dva Liberatory GR.Mk.V od 86. perutě kódových písmen F a L. Přestože již byla loď opuštěna, bombardéry ji nedokázaly svými 500 librovými pumami zasáhnout. V 17:58 se na dohled lodi dostaly čtyři Halifaxy, které ohlásily, že celá loď je v plamenech a stále dochází k občasným výbuchům. Alsterufer se potopil až druhý den 28.12.1943 v 16 hodin.

Československý Liberator mířil zpět do Beaulieu, když radiotelegrafista zachytil zprávu od Halifaxu GR.Mk.II (Q) 502. perutě, kterého předtím navedli k cíli. „Loď se potápí v pozici 46.33 severní šířky a 18.55 západní délky. 70 trosečníků ve čtyřech záchranných člunech“. Na palubě Liberatoru propuklo nadšení. Liberator přistál po 11 hodinách 34 minutách na svém letišti Beaulieu, kde na ně všichni čekali. Zpráva způsobila obrovské pozdvižení a radost.

Jak vzpomíná telegrafista F/O Zdeněk Knapp „Jídelna se zaplnila lidmi, všichni mluvili najednou, rádio hrálo a telefony zvonili. Olda našel loď a útočil. Byl zasažen, ale vrací se domů. Velitel letky se natřásal po jídelně jako kohout. I doutník si koupil, ač nikdy nekouří. Pánové sedmdesát trosečníků. Už si pro ně jedou námořníci. To jsou naši zajatci. Musejí nám je dát sem a postavíme si na ně malý koncentráček.“

Vzpomíná F/Lt Miroslav Vild. „Hned po čaji jsme začali s oslavami. Hrdinný Liberator H přistál večer. Jeho osádku přivítalo hřímavé hurá věrných mechaniků, zbrojířů a nejbližších přátel. Jedni z nejskromnějších lidí celé jednotky podporučík Oldřich Doležal a kapitán Zdeněk Hanuš, se vrátili od zpravodajského výslechu a nenápadně se vmísili mezi nás v důstojnické jídelně. Nebylo jim to nic platné. Přitáhli jsme je do středu společenské místnosti, strčili do rukou sklenice a objednávali pití na jejich účet.“

Gratulace přicházely k peruti ze všech stran. Byl to výjimečný čin v historii perutě. Potopení Alsteruferu vyneslo P/O Doležalovi Záslužný letecký kříž DFC a jeden také navigátorovi F/O Hanušovi. Zbylých šest členů dostalo Československý válečný kříž. Potopení Alsteruferu bylo nádherným zakončením roku 1943 pro 311. československou bombardovací peruť a zároveň jedním z největších činů našich letců v RAF.

War Thunder tým