^{Gladiator v írácké kamufláži, vytvořen hráčem Bomber_of_Bombs, stáhnout si ho můžete zde}

Gloster Gladiator

Během května 1941, kdy celý svět napjatě sledoval válečné události v Evropě a v severní Africe, proběhla měsíc trvající válka v zapomenutém koutě světa, o které téměř nikdo neslyšel – válka mezi silami Commonwealthu a Irákem.

Po státním převratu se Irák připojil do řad Osy a iráčtí vojáci oblehli britskou základnu RAF Habbaniya. Poté, co selhala snaha vyřešit konflikt pomocí diplomacie, zastaralá letadla tamější letecké školy vzlétla a začala ostřelovat obléhatele. Zde se soustředíme hlavně na roli, kterou v tomto malém konfliktu hrály dvouplošníky Gloster Gladaitor.

Irácké královské letectvo, zahájilo na základnu Habbaniya sérii náletů. Při jedné takovéto příležitosti jeden britský pilot spatřil osamělý bombardér italské výroby Savoia-Marchetti SM.79 ve výšce cca 6 km, okamžitě odstartoval se svým Gladiatorem a postupně se se svým zastaralým strojem houževnatě škrábal, metr po metru, až se octl ve stejné výšce jako útočník. Gladiatory nebyly vybaveny dýchacími přístroji a motor v takovéto výšce běžel jen na zlomek výkonu, i přesto ale odhodlaný pilot, lapající v řídkém vzduchu po dechu, dokázal svůj stroj dostat na dostřel a stisknout spoušť. Jeho čtyři kulomety Browning ráže 7,7 mm ale zamrzly a nefungovaly. Útočník unikl nepoškozen.

Po pěti dnech obléhání skončilo poté, co se britským obráncům podařilo zlomit morálku iráckých mužů a ti ustoupili. Následovalo krátké období relativního klidu, kdy docházelo jen ke sporadickým vzdušným přepadům podporujících pozemní operace.

Kořistní írácký Me-110D

16. května nad základnou Habbaniya hlídkoval jeden Gladiator, zatímco lehký dvoumístný dvouplošník Hawker Audax, spojovací verze lehkého bombardéru Hawker Hart, kroužil nízko nad zemí a prováděl rutinní kontrolu bezdrátového spojení. Náhle se odkudsi ozval řev motorů a zničehonic se na letiště přiřítila šestice těžkých stíhaček Messerschmitt Bf 110 německé výroby v iráckých barvách. Letouny začali letiště ostřelovat z kanónů a kulometů, jeden z nich prudce přitáhnul řízení a pokropil naprosto bezbranný Audax mohutnou dávkou po celé délce trupu. Po chvíli Bf 110 zmizely stejně rychle, jako se objevily, hlídkový Gladiator nestihl nijak zareagovat. Pilotovi těžce potrhaného Audaxu se podařilo nouzově přistát i přes to, že jeho řídící plochy byly roztrhány na maděru. Sám pilot byl těžce raněn, zadní střelec zahynul.

Posádky Bf 110 po návratu nahlásily sestřel Gladiatoru, neboť se domnívaly, že stříbrný dvouplošník, který byl zasažen (tj. Audax), byl stíhačka. Byly proto vyslány tři bombardéry Heinkel He 111 s tím, že by se neměly setkat s žádným odporem. Během prvního náletu tomu tak skutečně bylo, když se ale útočníci otočili k druhému útoku, z výšky se na ně náhle vyřítil onen Gladiator, jehož pilot, nadporučík Herrtage, byl ochoten pomstít kolegy v Audaxu. Do jednoho Heinkelu vyprázdnil veškerou svou munici a z jednoho motoru bombardéru začal proudit mastný kouř. Pár vteřin na to se povedlo zadnímu střelci Heinkelu Gladiator zasáhnout a zabít pilota. Herrtagův stroj se překotil a střemhlav se zřítil k zemi, samotný bombardér pak krátce na to havaroval v poušti. 

Záhy na to Britové zjistili, že moderní stroje dorazily z Německa v rámci jednotky Fliegerführer Irak a měly buď irácké výsostné znaky, případně vůbec žádné označení. Tato jednotka sestávala z pěti He 111 a dvanácti Bf 110, pilotovaných dobře vycvičenými německými piloty. 17. května proto byly vyslány dva Gladiatory, které měly za úkol provést ozbrojený průzkum letiště Raschid, odkud bylo předpokládáno, že německé stroje startují. Podařilo se jim zastihnout dvojici Bf 110, které právě startovaly. Gladiatory se na Němce vrhnuly, ale piloti špatně odhadli vzdálenost a jejich salvy minuly cíl. K jejich překvapení němečtí piloti nevyužili své nesrovnatelně lepší rychlosti v přímém letu k úniku a místo toho se pustili do manévrového souboje. Gladiatory, které byly o mnoho obratnější než dvoumotorové těžké stíhačky,  snadno své protivníky vymanévrovaly a oba německé stroje poslaly v plamenech k zemi. Práci jim usnadnil i fakt, že ani jeden Bf 110 nenesl zadního střelce a stíhačky tak byly bezbranné.

28. května silám Osy dorazily posily v podobě jedenácti italských dvouplošných stíhaček Fiat CR.32 se základnou v Kirkúku. Jediná akce, které se italské stroje zúčastnily, dopadla vítězně pro Brity, když osamělý Gladiator zaútočil na dvojici CR.42, jeden italský pilot volil únik a druhý byl britskou stíhačkou donucen k přistání, kde byl i se svým strojem zajat postupujícími britskými vojáky.  V tu dobu ale již byli vůdci protibritského povstání na útěku, síly Commonwealthu se blížily k Bagdádu a irácká armáda se nevzmohla na nic víc než jen symbolický odpor. Irácká vláda záhy na to nařídila zastavení bojů a nabídla Britům příměří, zatímco vojáci Osy ze země uprchli.

War Thunder tým