[HISTORIE] Bitva o Filipíny - Novinky

Pozornost! Zastaralý formát zpráv. Obsah se nemusí zobrazovat správně.

28. června 2014

Pozor! Tato novinka byla původně publikována na staré verzi webových stránek. V některé verzi webových prohlížečů se může zobrazovat chybně.

^{USS Essex VF-83 - historická kamufláž letadla F6F Hellcat, vytvořená hráčem gudkarma}

^{Kamufláž si můžete stáhnout zde}

Za východu slunce se nad zamračeným Tichým oceánem a ostrovy Guam, Tinian a Saipan postupně začala formovat jedna z nejméně vyrovnaných bitev tichomořské války. Tato bitva se zapsala do historie dne 19. června 1944.

První mobilní flotilu admirála Ozawu tvořila jeho vlajková loď Taiho, letadlové lodě Šókaku a Zuikaku se středními nosiči Hijo a Junjo, dále lehké letadlové lodě Zuiho, Ryuho, Chitose a Chijoda, které se později měly připojit k flotile pěti bitevních lodí admirála Ugakiho. Tato obrovská flotila, zahrnující Musaši a Jamato, deset křižníků a asi 14 torpédoborců, měla zamířit do Filipínského moře a odtud zaútočit z jihozápadu na americkou flotilu u Saipanu. Flotila však byla celou cestu důkladně sledována skupinou ponorek.

Japonské průzkumné letouny dlouhého doletu objevily 18. června 5. flotilu admirála Raymonda Spruanceho. Ozawa nařídil svým vzdušným silám, aby se zformovaly a zaútočily. Až do půlnoci 18. června si 5. flotila amerického námořnictva nebyla jistá přesnou pozicí admirála Ozawu. Krátce po půlnoci elektronické vyhledávací zařízení ukázalo přibližnou pozici japonských flotil. Admirál Mitscher chtěl zaútočit na nepřátelskou flotilu brzy ráno následujícího dne. 58. skupina letadlových lodí rychlého nasazení admirála Marca Mitschera, složená z 15 letadlových lodí, asi padesáti křižníků a torpédoborců, byla připravena jednat. Spolu s těmito plavidly bylo s odstupem nasazeno šest rychlých moderních bitevních lodí, které měly být připraveny čelit jakémukoli útoku na 5. flotilu a poté se připojit k obsazování Saipanu ze západu.

Okolo 7:30 ráno odhalily Ozawovy průzkumné patroly pozice lodí admirála Mitschera a o hodinu později vzlétla první ze čtyř vln stíhačů A6M5 Zero, vyzbrojených pumami, a dalších střemhlavých bombardérů D4Y, D3A a torpédových bombardérů B5N a B6N. Jejich cílem bylo překonat více než 300 mil nad otevřeným mořem a zaútočit na americkou flotilu.

^{USS Bunker Hill téměř zasažena japonskou bombou během leteckého útoku 19. června 1944.}

Okolo 10. hodiny odhalily radary 58. skupiny Picketts, Yarnell a Stockham první vlny japonských letounů. Nacházely se od nich ve vzdálenosti 150 mil a mířily na jihozápad. Třicet Hellcatů, které odpověděly na japonský útok z Guamu, byly povolány k flotile a 58. skupina vypustila vlny svých stíhačů. Tyto letouny se zformovaly do „bojové vzdušné hlídky", aby chránily flotilu. První souboj započal okolo 10:30. Jedenáct Hellcatů zamířilo přímo na vedoucí japonské stíhače typu Zero přibližně 70 mil před flotilou a poté zaútočily na koncové bombardéry. Ze čtyřiceti letounů z první vlny se k flotile přiblížilo jen jedno jediné, které zasáhlo bitevní loď South Dakota pouze jednou. Americké letadlové lodě, chráněny clonou stíhačů a protiletadlových kanónů, zůstaly bez úhony. Druhá vlna již byla úspěšnější. Šest střemhlavých bombardérů a několik torpédových bombardérů se dostalo přes palebnou přehradu a zasáhlo letadlovou loď Bunker Hill. Poškození však nebylo velké.

Třetí a čtvrtá vlna ztratila směr. Zkusily přistát na Guamu a ostrovech Rota, avšak na Guamu čekaly Hellcaty. Hellcaty USN pronásledovaly ztracené japonské stíhače a bombardéry. Z 50 letounů, které se dostaly nad Guam, se pouze 17 podařilo přistát. Byly však natolik poškozené, že již nemohly vzlétnout.

V průběhu bitvy bylo sestřeleno přibližně 395 japonských letadel. Pouze 20 amerických letounů bylo ztraceno. Množství těžce poškozených letadel USN bylo velmi rychle nahrazeno a 58. skupina rychlého nasazení začala pronásledovat zraněnou japonskou flotilu, vzdálenou asi 800 mil.

^{N1K2-J 343. Kokutai, 401. Hikotai #30, kamufláž vytvořená hráčem gudkarma | stáhnout jí můžete zde}

Tento den byl pro jednotky admirála Ozawu zdrcující. Došlo k velkým ztrátám na životech, letadlech i vybavení. Ponorka USN Albacore objevila letadlovou loď Taiho a očekávala druhou vlnu letadel. Albacore měla dobrou strategickou polohu na zahájení útoku. Vypustila šest torpéd na letadlovou loď Taiho a doufala, že alespoň jedno ji zasáhne. Jakmile byla torpéda vypuštěna, ponorka se ponořila, aby se vyhnula pronásledování. Osádka zaslechla dvě slabé exploze. Kapitán Blanchard však předpokládal, že žádné torpédo netrefilo cíl, a proto nezaznamenal žádný rádiový záznam o tomto útoku. Ve skutečnosti však loď zasažena byla.

Kolem poledne ponorka Cavalla zahlédla letadlovou loď Šókaku, která se snažila zachránit zbývající letadla. Poručík Kossler přivedl Cavallu do vzdálenosti téměř 1 000 yardů, vypálil ze šesti komor a okamžitě nařídil ponor. Kossler si poznamenal tři zřetelné výbuchy. Když se o tři hodiny později Cavalla, po víc než stovce hlubinných náloží mířících do cesty, konečně vynořila na hladinu, byla noc a moře klidné, pokojné a prázdné. Tři torpéda zasáhla letadlovou loď. Došlo k výbuchu, který zničil celou loď a ta se následně kolem 15. hodiny i s celou posádkou potopila. Loď Šókaku se mimo jiné účastnila i útoku na Pearl Harbor a bitvy v Korálovém moři.

^{USS Albacore}

Pronásledující 58. skupina rychlého nasazení se postupně přibližovala. V 15:40 zahlédlo americké průzkumné letadlo japonskou flotilu ve vzdálenosti pouhých 275 mil. Admirál Mitscher se rozhodl zariskovat. Vypustil 58. skupinu do vzduchu a zahájil útok 216 letadly. Věděl, že se budou vracet za tmy.

Americká letadla zahlédla japonskou flotilu. Pouze 75 letounů vzlétlo na obranu lodě Zuikaku. Za nedlouho čekal všechny pád. Vlny amerických stíhačů měly početnou převahu a japonské lodě byly postupně zničeny. Letadlová loď Hiyo byla zasažena a poslána ke dnu, Zuikaku byla těžce poškozena požáry. Byla zasažena i Čijoda dvěma TBM-1 z USS Cabot, pilotovanými poručíky Woodem a Russelem. Bitevník Haruna a těžký křižník Maya byly také vážně poškozeny. Dále byly potopeny i dva palivové tankery flotily.

Ze 75 letadel, bránící japonskou flotilu, bylo sestřeleno 65. Ztráta na americké straně čítala 20 letadel. Admirál Ozawa nařídil plnou parou vyrazit na západ, aby zachránil zbývající lodě. Zoufale se snažil zmizet americké flotile.

58. skupinu rychlého nasazení obklopila tma a již nezůstávalo mnoho světla. Poslední americké letadlo směrovalo zpět k flotile a docházelo mu palivo. Množství letadel bylo poškozeno. Zadní vítr, který předtím pomáhal letadlům z 58. skupiny, se obrátil. Poslední letadla z útočné skupiny se přibližovala k letadlovým lodím až za tmy. Mnoho z nich muselo přistát s prázdnou nádrží na temnou palubu. Poté, co několik letadel narazilo na palubu letadlových lodí, nařídil admirál Mitscher, navzdory hrozícím útokům nepřátelských ponorek, otočit kurs a zapnout přistávací světla. Některé lodě použily vyhledávající světla, aby navedla vracejících se piloty zpět domů. Jiné lodě vystřelovaly světlice na osvícení oblasti, aby mohli záchranáři vyzvednout piloty, kteří byli nuceni přistát na moři. Zhruba 80 letadel bylo ztraceno. Zřítila se na palubu nebo do moře. Naštěstí všech 38 pilotů bylo zachráněno.

Japonská letadlová loď Shokaku

Množství japonských lodí včetně tří japonských letadlových lodí a více než 475 letadel, což odpovídalo asi 90 % všech letadel, bylo zničeno. Na americké straně došlo ke zničení dvou tankerů a asi 130 letadel USN, včetně těch, které se nevrátily zpátky na letadlové lodě. Pouze čtyři lodě admirála Mitschera dostaly zásah. Mohly však nadále fungovat.

Přečtěte si více: