Německé jednotky u tanku Pz 38(t) mířící k Moskvě, říjen 1941

22. července 1941 ve 3:15 ráno začaly na města v Polsku, toho času okupovaném Rudou armádou, dopadat bomby z německých letadel. Záhy poté se do pohybu daly téměř tři miliony vojáků wehrmachtu, 600 000 motorových vozidel a 750 000 koní. Začala největší vojenská invaze všech dob, kdy nacistické Německo zahájilo gigantickou ofenzivu na frontě přes 2900 km dlouhé a táhnoucí se od pobřeží Baltského moře až po břehy Černého moře. Byla zahájena operace Barbarossa („Rudovous“), která otevřela východní frontu.

Útoku předcházelo mnoho zvratů a peripetií ve vzájemných vztazích Německa a SSSR. Adolf Hitler již před svým nástupem moci ve své knize Mein Kampf uváděl, že hodlá zaútočit na Sovětský svaz, jeho území využít jako nový životní prostor pro německý národ a zlikvidovat či deportovat Slovany, které viděl jako méněcenné bytosti. Během roku 1939 pak započala tvorba Generalplan Ost („generální plán Východ“), jež měl mít za důsledek genocidu a etnické čistky páchané na Slovanech a následnou kolonizaci ruského území Německem. Paradoxně ve stejném roce podepsal říšský ministr zahraničí Joachim von Ribbentrop se svým sovětským protějškem Vjačeslavem Molotovem smlouvu o neútočení, v jejímž tajném dodatku si obě mocnosti rozdělily sféry vlivu ve východní Evropě.  V roce 1940 dokonce obě země uzavřely obchodní pakt, kdy byla Sovětům dodávány německé vojenské a průmyslové technologie výměnou za strategické suroviny jako ropu či obilí, což pomáhalo Německu překonat účinky britské námořní blokády. Mezi oběma zeměmi ale narůstalo napětí a bylo jasné, že Evropa je pro dva diktátory, Hitlera i Stalina, příliš malá. Stalinské čistky ve třicátých letech, které Rudou armádu připravily o velký počet schopných důstojníků, pak přispěly k tomu, že nacisté začali Sověty podceňovat. Válka byla na spadnutí a mnoho historiků dodnes zastává názor, že německý útok se udál jen několik málo měsíců před tím, než by zaútočil Stalin.

Německá armáda ale i přesto dosáhla naprostého překvapení. Stalin totiž do poslední chvíle odmítal varování o útoku jako provokace a názor změnil až ve chvíli, kdy bylo pozdě. Rozkaz k uvedení vojáků do bojové pohotovosti přišel pouhé tři hodiny před začátkem útoku a naprostá většina útvarů naprosto nebyla na německou ofenzivu připravena. Rudá armáda sice překonávala Němce v počtu vojáků, tanků i letadel, ale Němci měli na své straně překvapení a lepší strategické i taktické schopnosti. Německý postup byl rozdělen do tří směrů – skupina armád „Sever“ měla za úkol obsadit Leningrad, skupina armád „Jih“ postupovala na Ukrajinu a směrem ke Stalingradu, a skupina armád „Střed“ se probíjela k Moskvě, srdci celého Sovětského svazu. Rudá armáda se snažila klást odpor, ale nedostatečný výcvik, nezkušení či neschopní velitelé a naprosté překvapení ve spojení s německou taktikou bleskové války blitzkrieg způsobily, že Němci nerušeně postupovali o desítky kilometrů denně, působili Sovětům těžké ztráty a další statisíce rudoarmějců padlo do zajetí. Jen během prvního týdne ztratili Sověti přes 600 000 mužů a do 2. října padnula města Minsk, Kyjev, Smolensk a Charkov a byl obležen Leningrad. 2. října pak wehrmacht zahájil ofenzivu směrem k Moskvě.

Byla to právě bitva o Moskvu, kde se německý postup začal zpomalovat nejen kvůli stále tvrdšímu odporu Sovětů, ale rovněž kvůli napjaté zásobovací situaci a hlavně kvůli tvrdé ruské zimě, na kterou nebyli Němci připravení. Moskva byla těžce bombardována a předsunuté německé hlídky se dokázaly probít až k odlehlým stanicím moskevského metra, nicméně pak německá armáda doslova zamrzla v ledu a ofenziva se zastavila. To umožnilo Sovětům přisunout statisíce mužů ze Sibiře a zahájit mohutný protiútok, který německou armádu zatlačil celých 320 km zpět na západ, než se síla útoku vyčerpala a Němci protiofenzivu rozbili. Toto však ale byl pro německou armádu začátek konce – Hitlerova sázka na rychlý a drtivý úder, při kterém očekával, že se Rudá armáda rozpadne, tragicky nevyšla. Německo bylo vtaženo do opotřebovávací války, kterou nemělo šanci vyhrát.

Celkově vzato tak sice Němci dosáhli taktických úspěchů, ale z hlediska strategického zvítězili Sověti. Podařilo se jim zastavit německý úder a během následujících let dokázala Rudá armáda i přes drtivé ztráty zvrátit průběh války, aby po zničení německé 6. armády ve Stalingradu zahájili strategickou ofenzivu, která nakonec skončila až v Berlíně.

Během celého trvání východního tažení ztratili Němci přes tři miliony mrtvých, 80% všech ztrát během 2. světové války. Sověti oproti tomu ztratili celkem 27 milionů životů. Ekonomika obou zemí byla zdevastována a jejich města ležela v ruinách. I přesto ale Sověti zvítězili, ačkoliv počet obětí zavdává podnět k zamyšlení.

War Thunder tým