Chalchyn Gol, Nomonhan nebo sovětsko-japonská pohraniční válka jsou pro většinu lidí v anglicky mluvících zemích jen málo známé místo či událost u řeky protékající euroasijskou stepí. V roce 1939 to však bylo místo, kde se odehrála bitva světového významu. Hranice mezi Mongolskou lidovou republikou a Japonským císařstvím v okupovaném Mandžusku byla nestálá důsledkem dřívějších územních sporů mezi těmito státy, a v oblasti probíhala partyzánská válka, ovšem bez většího efektu a územích zisků.

Skutečná bitva začala 11. května 1939, když malá mongolská jednotka kavalérie vstoupila do sporné oblasti u řeky, kterou Japonci považovali za hranici. Mongolové vstoupili do 40 kilometrů dlouhého a 16 kilometrů širokého prostoru při hledání pastvin pro své koně. Byli rychle zatlačeni zpět přes řeku a museli se stáhnout z dosahu dělostřelectva větší japonské jednotky. Do 14. května se mongolská kavalérie vrátila a setkala se s 64. pěším plukem, který Mongoly opět přinutil ustoupit přes řeku. Do 20. května se průzkumná jednotka japonského 64. pluku pokoušela vypudit mongolské vojáky, ale byla při tomto pokusu obklíčena a zničena. Současně s tím probíhaly na obloze na bojištěm divoké letecké bitvy. Z letišť v blízkosti fronty vzlétali několikrát denně stíhači proti formacím bombardérů pronikajícím hluboko nad nepřátelské území a provádějícím nálety na dlouhé a přetížené zásobovací linie, na které každá z armád spoléhala.

Mongolské síly dostaly další posily. Tentokrát sovětští vojáci a tanky obsadili Baintsaganské výšiny, strategické místo v jinak ploché stepi. Japoncům zůstal utajen významný přísun mužů a materiálu sovětským vojskům; do oblasti bylo dopraveno přes 1000 tanků a několik stovek letadel, aby podpořily 70 000 vojáků v oblasti. Japonci naproti tomu měli k dispozici pouze 30 000 mužů a omezené množství tanků. Na obou stranách pokračovaly útoky a protiútoky jednotek o velikosti pluku, protože protivníci vytvářeli síly pro rozhodující úder. Boje byly krátké a smrtící, bitvy o výhodné pozice se často sváděly bajonety a katanami. Běžné byly noční nálety a průzkum bojem, takže na konci července byly takové situace pro Japonce rutinou.

Sovětským silám nově velel Georgij Žukov, který plánoval velkou ofenzívu. Nashromáždil velké množství zásob a materiálu, a 20. srpna 1939 sovětská válečná mašinérie udeřila plnou silou. Útoky směřovanými na odkryté boky japonské linie pronikly ruské obrněné skupiny, které pokračovaly v obkličování, až se setkaly ve vesnici Nomanhan a zpečetily osud japonské 23. divize. Sovětská armáda se zakopala podél původní sovětské hraniční linie, další boje byly zastaveny a začala diplomatická jednání. Výcvik, taktiky a metody zásobování i vedení operací, které se osvědčily u Chalchyn Golu, využil zástupce nejvyššího velitele Žukov v červenci a srpnu 1943, kdy porazit německou armádu u Kursku pomocí metody absorbování útoku, jeho odvrácením, obklíčením nepřítele, otáčením a jeho následným zničením podobně jako v mongolské stepi čtyři roky dříve.