
- PC
- Mac
- Linux
- OS: Windows 10 (64bitový)
- Procesor: Dual-Core 2.2 GHz
- Operační paměť: 4 GB
- Grafická karta podpora DirectX 11: AMD Radeon 77XX / NVIDIA GeForce GTX 660. Minimální podporované rozlišení hry je 720p
- Připojení: Širokopásmové připojení
- Místo na disku: 17 GB
- OS: Windows 10/11 (64bitový)
- Procesor: Intel Core i5 nebo Ryzen 5 3600 a lepší
- Operační paměť: 16 GB
- Grafická karta: podpora DirectX 11: Nvidia GeForce 1060 a lepší, Radeon RX 570 a lepší
- Připojení: Širokopásmové připojení
- Místo na disku: 95 GB
- OS: Mac OS Big Sur 11.0 nebo novější
- Procesor: Core i5 (Intel Xeon není podporován)
- Operační paměť: 6 GB
- Grafická karta: Intel Iris Pro 5200 (Mac) nebo srovnatelně výkonnou kartu od AMD/Nvidia pro Mac. Minimální podporované rozlišení hry je 720p v případě použití Metal.
- Místo na disku: 17 GB
- OS: Mac OS Big Sur 11.0 nebo novější
- Procesor: Core i7 (Intel Xeon není podporován)
- Operační paměť: 8 GB
- Grafická karta: Radeon Vega II nebo výkonnější s podporou Metal.
- Připojení: Širokopásmové připojení
- Místo na disku: 95 GB
- OS: Většina moderních 64bitových distribucí Linuxu
- Procesor: Dual-Core 2.4 GHz
- Operační paměť: 4 GB
- Grafická karta: NVIDIA 660 s nejnovějšími proprietárními ovladači (ne staršími, než půl roku) / srovnatelná karta AMD s nejnovějšími proprietárními ovladači (ne staršími, než půl roku); minimální podporované rozlišení hry je 720p) a s podporou Vulcan.
- Připojení: Širokopásmové připojení
- Místo na disku: 17 GB
- OS: Ubuntu 20.04 64bit
- Procesor: Intel Core i7
- Operační paměť: 16 GB
- Grafická karta: NVIDIA 1060 s nejnovějšími proprietárními ovladači (ne staršími, než půl roku) / srovnatelná karta AMD (Radeon RX 570) s nejnovějšími proprietárními ovladači (ne staršími, než půl roku) a s podporou Vulcan.
- Připojení: Širokopásmové připojení
- Místo na disku: 95 GB
Spitfire Mk VB BL255 MD-T Dona Gentilea, 336. FS "Eagle Squadron", Debden, říjen 1942
kamufláž vytvořena hráče PROx_GAMING | stáhnout zde
Se vstupem USA do války netrvalo dlouho, než na evropský kontinent začaly z Ameriky proudit vojenské síly a technika. Letectvo Spojených států využilo britské ostrovy jako opěrný bod pro nejsilnější bombardovací ofenzívu v historii. Spolu s nimi přišly i doprovodné stíhačky. I přes snahu velení se začali američtí piloti těšit zájmu veřejnosti, když sbírali sestřely v množství neviděném od dob 1. sv. války. Mezi pilotními esy se – podobně jako v Luftwaffe – rozhořel závod o sestřely. Jedním z těchto okázalých pilotů byl „Don“ Gentile.
![]() |
'Don' Gentile na křídle své P-51B, 'Shangri-La' |
Narodil se v prosinci 1920 italským emigrantům ve městě Piqua v Ohiu. Dominic Salvatore Gentile byl od mala rozhodnutý stát se pilotem, už jako malé dítě slepil stovky modelů letadel. Od šesti let neustále prosil svého otce – majitele nočního klubu – aby ho zavezl na místní letiště patřící firmě Weaver Aircraft Company, kde se mohl podívat na letadla vystavená na letištní ploše. Jeho otec ho podporoval jak morálně, tak i finančně, a Gentile mohl jako adolescent začít létat se svým vlastním sportovním dvouplošníkem. Brzo získal pověst zábavného, i když občas poněkud lehkomyslného pilota, jednou se mu dokonce povedl průlet pod mostem v rychlost 160 km/h, kde měl prý rezervu 1 metr. Ačkoliv bylo létání okolo místních památek zábavné, zaměřil se Gentile na vojenskou kariéru.
Sice byl talentovaný sportovec a hudebník, ale na tehdejší požadavky amerického letectva to nestačilo – Gentile nevystudoval vysokou školu. S Evropou zmítající se ve válce a pocitem, že USA do války nevyhnutelně vstoupí, nechtěl pokračovat ve studiu, a místo toho odjel na sever a přidal se v roce 1941 ke Kanadskému královskému letectvu. Byl poslán do Anglie, kde mu ale jeho předchozí zkušenosti byly k ničemu – zařadili ho na pozici leteckého instruktora. Poté se konečně připojil k 133. peruti RAF – jedné ze tří proslavených „Orlích perutí“, ve kterých působili američtí dobrovolnicí pod velením RAF. Zařazen jako důstojnik RAF létal Gentile na strojích Hawker Hurricane a Supermarine Spitfire. Právě ve Spitfiru sestřelil 1. srpna 1942 dvě německá letadla, za což si vysloužil vyznamenání britským Záslužným leteckým křížem.
Následující měsíc vyměnil britskou modrou uniformu za americkou zelenou, to když byly „Orlí perutě“ přemístěny pod americké velení a zařazeny do letectva Spojených států (USAAF). Gentile získal hodnost podporučíka a létal na strojích P-47 Thunderbolt u 336. stíhací perutě operující z letiště RAF v Debdenu v panství Essex. S tímto těžkých letounem létal doprovodné mise a útočil na pozemní cíle. V září byl povýšen na kapitána a dostal funkci velitele letky. Jeho největší úspěch s Thunderboltem se stal počátkem roku 1944. Podařilo se mu v souboji v nízké výšce vymanévrovat a sestřelit dva německé stroje Fw-190; bez munice se poté vyhýbal náletům třetího letounu, než to německý pilot vzdal a vrátil se na základnu. Gentile ale měl to nejlepší ještě před sebou – to když jeho peruť v únoru 1944 přezbrojila na P-51 Mustang.
Za více než měsíc sestřelil 15 německých letadel, z toho 8. března tři Bf-109 a čtvrtý sdílený a další tři stroje 8. dubna. To z něho udělalo eso s největším počtem sestřelů v celé 8. letecké armádě. Americkým pilotům se do sestřelů počítaly i letouny zničené na zemi, a včetně jich měl Gentile na kontě už 27 sestřelů, čímž překonal americkou legendu Eddieho Rickenbackera, který létal v 1. sv. válce. Od generála Eisenhowera obdržel Záslužný letecký kříž. Ten o něm prohlásil, že je Gentile „Letectvo o jednom muži“ - takový název nesla později jeho autobiografie, na které se podílel.
Sláva stoupla mladému 23letému muži z Ohia trochu do hlavy. Odmítnul se vrátit zpět do Spojených států ze strachu, aby ho ostatní piloti ve statistikách nepředehnali. 13. dubna probíhal na letišti v Debdenu novinářský den. Gentile chtěl na novináře zapůsobit, a tak skočil do své P-51B pojmenované „Shangri-la“ a vzlétnul do vzduchu s úmyslem předvést vzdušnou akrobacii. Nedopadlo to ale dobře, protože se při manévrech příliš přiblížil k zemi, do které před zraky novinářů a svého velitele narazil.
Gentile byl po tomto incidentu uzemněn a v červnu byl poslán zpět do Spojených států, po kterých jezdil spolu se svým dlouhodobým wingmanem Johnem T. Godfreyem a propagoval nákup válečných dluhopisů. Konec války ho zastihnul na pozici majora a Gentile se rozhodl v letectvu setrvat i po jeho změně na USAF v roce 1947. Byl zaměstnán jako testovací pilot a instruktor střelby, než se v roce 1949 rozhodl z armády odejít a věnovat se studiu vojenské historie na univerzitě v Marylandu.
V lednu 1951 Dominic Gentile tragicky zahynul při pilotáží proudového letounu T-33, což byla trénovací verze stroje F-80 Shooting Star. Zanechal za sebou ženu a tři syny. „Don“ Gentile byl od přírody nadaný pilot, který byl díky svému okázalému chování populární mezi vrstevníky. Jeho celkový počet sestřelů se zastavil na čísle 19,83 u USAAF, spolu s dalšími 2 sestřely u RAF. V roce 1962 byla na jeho počest pojmenována letecká základna a v roce 1995 byl uveden do americké letecké Síně slávy.