Pzkpfw II Ausf. C DAK (Deutsches Afrikakorps) dostupné ve hře za 250

Naprosté vítězství v Bitvě o Francii v roce 1940 sloužilo hlavnímu velení Wehrmachtu jako důkaz, že bude třeba více tankových divizí pro doplnění stávajících obrněných složek armády. Řešení přišlo ve zkombinování již existujících pěchotních divizí a tankových pluků do nově zformovaných pancéřových divizí. Tyto složky pak měli být následně doplněny motorizovanými transporty a jednotkami inženýrů. Jedna z takovýchto zformovaných jednotek byla 15. pancéřová divize, která byla vytvořena z částí 33. pěchotní, 104. pěchotní a 115. motorizovaného pěchotního pluku. Tato divize pak byla připravována pro následující nasazení v tropickém prostředí severní Afriky, kde se pomalu formovalo další vojenské tažení. Vybavení 15. divize se skládala z již dříve vybavených strojů Panzer II a Panzer III, k tomu navíc získala nové střední tanky Panzer IV. Tento tank byl vybaven 7,5 cm kanónem doplňující 2 cm a 3,7 cm zbraně strojů Panzer II a III.

Postup Panzerjager Abteilung 39

Vozidla 15. pancéřové divize pak byla následně převelena na severoafrickou frontu, kam dorazily první části divize již 5. dubna 1941. Zbytek se pak postupně převezl v lodích do Tripolisu koncem dubna. Divize byla poslána do oblasti jižně od Tobruku k pevnosti Acroma. Odtud se pak 15. zúčastnila bojů o Tobruk, Bardii, Sollum a Halfayovský průsmyk. Vždy v přední linii a stále v pohybu se 15. divizi dařilo až nad očekávání. I přes určité nepříjemnosti si dokázala udržet vysokou morálku a zajistila mnoho těžce zaplacených vítězství. Mnoho důstojníků během bojů v předních liniích však zahynulo - jak muži tak i jejich vozidla byla naprosto vyčerpána neustálým přesouváním na pohybující se frontě. Mnohé stroje pak byly díky těžkým podmínkám severní Afriky po přesunu k bojišti naprosto nepoužitelné. Přes to všechno se divizi podařilo z bojů vyjít často mnohem lépe, než jejím Britským protějškům - a to až do proslulé bitvy u El Alameinu. Bylo to právě zde, kde Rommel zastavil své naprosto vyčerpané jednotky a obrátil se do obraného postavení. 15. divize zaujala pozice na severní části bojové linie, kde měla počkat na obnovení sil. Mnoho tanků Pzkpfw II bylo již v této době v žalostném stavu neschopno boje, a tak se patnáctá skládala hlavně ze strojů Panzer III a IV. Divizi se však podařilo ukořistit několik britských strojů Matilda a taktéž dostala nové verze strojů Panzer III a IV s mnohem výkonějšími prodlouženými děly ráže 5 cm a 7,5 cm.

Ukořistěný Tiger v severní Africe blízko Tunisu

Hlavní palebnou silou zůstávala protitanková tažená děla ráže 5 cm a později také kanóny PaK 7,5 cm. Tyto kanóny byly velmi účinné, avšak nejvíce obávanými zbraněmi stále zůstávala protiletadlová děla FlaK ráže 8,8 cm. I přes skvělý výkon 15. divize se však poměr sil obrátil na stranu Britů a následovala série porážek, které ani nové německé stroje nedokázaly obrátit. Zašlá sláva 15. divize se však později vrátila v bitvách o Sidi Bou Zid a Faidský průsmyk. Dalších úspěchů slavila v bitvě o Kasserinský průsmyk, kde však již nebojovala jako samostatná jednotka a byla podřízená 10. a 21. divizi - převážně kvůli nízkému stavu mužů a strojů. Poslední zoufalé boje vedla divize v Medinine, Wadi Zigagou a El Haluma, kde posledních 10 tanků Panzer III čelilo ohromné síle 8. armády.

Bez paliva, mužů a strojů se zbytky 15. divize vzdaly spojencům o poledni 9. května 1943, kdy také končí tento příběh.

War Thunder tým (autor: Aaron Lentz)

V jedné z následujících aktualizací přidám emblém 15. pancéřové divize

Uvidíme se na obloze