Jako tomu často u velkých pilotů bývá, i George Frederick Beurling byl od svého útlého mládí posedlý létáním. Narodil se 6. prosince 1921 a hned na základní škole se ukázalo, že malého George učení absolutně nezajímá; místo toho pravidelně chodil za školu a celé hodiny trávil pozorováním letadel na místním letišti. Když pak dostával za trest domácí vězení, trávil ho stavěním modelů letadel. To dělalo jeho akademicky založeným rodičům starost - ti z malého George totiž vychovali nekuřáka, abstinenta a zdvořilého člověka, a pevně doufali, že se z něj stane lékař.

Stojící vedle pytlů s pískem u Ta Kali, Malta, u směrovky a emblému z nepřátelského letadla Macchi MC.202

Jednoho dne se každodenní pozorování letiště nečekaně vyplatilo. Jeden pilot, který si povšiml mladého kluka, jak pravidelně postává za letištěm, ho vzal s sebou do letadla. Mladý Beurling se tak poprvé v životě dostal do vzduchu, což jen přiživilo jeho vášeň. První sólový let dokončil ve svých šestnácti letech a brzy na to opustil školu a přijal místo kopilota nákladního letadla, jež provádělo transportní lety pro důlní společnosti. Brzy na to získal civilní pilotní licenci a stal se plně kvalifikovaným pilotem, což mu umožnilo nastřádat cenné zkušenosti i letové hodiny. Beurling ale snil o agresivnějším létání a proto doufal, že bude moci odcestovat do Evropy, kde se schylovalo k válce - Beurling chtěl vstoupit do služeb kohokoli, kdo by mu dovolil létat ve válce. Mezitím ale ještě stačil vyhrát leteckou soutěž v Edmontonu, kde ukázal svůj talent pro létání. Rovněž se zde ale projevila jeho jistá nadutost, když se povyšoval nad piloty královského kanadského letectva RCAF, které v soutěži porazil - mimochodem, pocit nedostatečnosti výcviku armádních pilotů jej dle jeho slov odradil od vstupu do RCAF. Později se pokusil propašovat sám sebe do Spojených států během přeletu do Číny, byl ale polapen a musel krátce pobýt ve vězení. Pak se snažil přidat se k finskému letectvu skrze finskou ambasádu v Montrealu, zde jej ale odmítnuli kvůli nízkému věku.

V roce 1940 již v Evropě zuřila válka a Beurling šel zkusit své štěstí u RAF. Nejprve sloužil jako námořník na muniční lodi plavící se přes Atlantik do Velké Británie, kde se účastnil přijímacího pohovoru do RAF. Zde mu ale řekli, že bez rodného listu nemůže být přijat, a proto musel podruhé riskovat, že bude jeho loď napadena německými ponorkami, a odplul zpět do Kanady. Během cesty byla jeho loď skutečně torpédována, podařilo se jí ale doplout. Krátce na to se pak Beurling vrátil do Velké Británie, a tentokrát jej již konečně v září 1940 do RAF přijali.

Jeho zkušenosti s létáním mu v kombinaci s jeho přirozeným talentem zajistily místo stíhacího pilota. Výcvik prodělával v době, kdy zuřila bitva o Británii, a Londýn byl častým cílem náletů německých bombardérů. Zde přišel jeho první kontakt s válkou. Během náletu spatřil Beurling na ulici osamocenou malou dívku hrající si s panenkou, zatímco všude okolo začaly dopadat německé bomby. Beurling se k ní okamžitě rozběhl, aby jí odvedl do bezpečí, když jí ale chtěl zvednout, zjistil, že dívka je v hlubokém šoku a střepina jedné z bomb jí amputovala celou ruku. Beurling dívenku urychleně odnesl na nejbližší stanici první pomoci, tato zkušenost v něm ale zanechala výraznou stopu a Beurling rychle z poněkud rozpustilého mladíka dospěl v tvrdohlavého a otevřeného muže.

V září 1941 byl přidelen k operační výcvikové jednotce na základně RAF Hawarden, kde se mimo jiné setkal s legendárním Gingerem Laceym, jež v té době měl na kontě 27 sestřelů a na Beurlinga nešetřil chválou - podle něj byl Beurling výborný pilot a ještě lepší střelec, vyznačující se vynikajícím zrakem. Jeho střelectví ale nepřišlo samo od sebe - Beurling trávil spoustu času výcvikem střelby, a cvičením se v odhadování vzdálenosti, mořil se s nekonečnými tréninky střelby s předsazením, a pilně studoval balistiku a dráhu střel tak, aby mu vše zmíněné "přešlo do krve".

Při třesení rukou s předsedou vlády

Poté, co dokončil svůj výcvik na stíhačkách Spitfire, mu byla dvakrát nabídnuta důstojnická hodnost. On ale obě nabídky odmítnul a v prosinci 1941 byl přidělen ke své první operační jednotce, 403. peruti RCAF na základně RAF North Weald, kam přišel v hodnosti seržanta. Zde si rychle vysloužil přezdívku "Buzz" díky svému zvyku létat velmi nízko nad zemí. V té době jeho peruť prováděla rutinní hlídkování a eskortní mise, během kterých byla jeho formace několikrát napadena německými stíhačkami. Beurlingovi se ale ani při jedné příležitosti nepodařilo dostat ani jeden německý stroj do mířidel.

Koncem jara 1942 byl Beurling přeložen ke 41. peruti, umístěné v Sussexu a vyzbrojené Spitfiry Mk.V. Hned na své třetí misi s touto jednotkou ale byl jeho Spitfire, letící na chvostu formace, napaden z výškové převahy Focke-Wulfem Fw 190, jehož palba Beurlingův Spitfire vážně poškodila a vyřadila mu z činnosti kompletní výzbroj na jedné straně stroje. Beurling se ale nevzdal, místo ústupu přijal boj, a po krátkém souboji se mu podařilo na německou stíhačku vypálit krátkou dávku ze zbývajících zbraní,zatímco musel uhýbat před pěti dalšími německými stíhačkami. Jeho střelecké umění se vyplatilo a Focke-Wulf explodoval ve vzduchu, načež se Beurling se svým prostříleným strojem vrátil bezpečně domů. O dva dny později během letu spatřil osamocený Focke-Wulf a oddělil se od své formace, aby jej zničil. Byl úspěšný, ale po návratu byl důrazně pokárán za útok na cíl bez povolení velitele, a do povědomí svých nadřízených i kolegů se tím nepříznivě zapsal. Beurling, který byl s rezervovaným přístupem svých spolubojovníků nespokojen, proto později požádal o přeložení na Maltu jako dobrovolník, kde chtěl začít odznovu.

Po příletu na Maltu se Beurling zahlásil u 249. perutě. Velitel jednotky, major Stanley Grant, rychle zjistil, že Beurlingova nedisciplinovanost a výřečnost pramení z jeho křehkého sebevědomí. Grant si rychle získal Beurlingův respekt a brzy spolu velmi dobře vycházeli. Beurling nyní byl o poznání spokojenější, i tak ale trávil hodiny o samotě nad svým poznámkovým blokem, pohroužený do rovnic mající za úkol zlepšit jeho střelbu, a nikdy plně nezapadl mezi ostatní piloty perutě.

Jeho neustálá práce na zlepšení své střelby nesla ovoce. 6. července jeho peruť zaútočila na formaci tří italských bombardérů Cant Z.1007bis, eskortovanou čtrnácti stíhačkami Reggiane Re.2001s a téměř dvěma tucty stíhaček Macchi MC.202. Beurling dva italské stroje sestřelil, a později toho samého dne přidal i třetí sestřel zničením Messerschmittu Bf 109, čímž se stal oficiálně stíhacím esem. Jeho kolegové ale jeho úspěch přijali velmi vlažně, neboť Beurling postrádal týmového ducha a rád létal na vlastní pěst. Od svých spolubojovníků si vysloužil přezdívku "Screwball" (doslova "Šílenec") díky své podivné zálibě v ponechávání kousku masa na slunci a následnému zabíjení slétajících se much, které nazýval "zatracenými šílenci". K této pověsti přispělo i jeho trávení času střílením ještěrek pomocí svého služebního revolveru. Ve vzduchu se ale naplno projevilo jeho vybroušené střelecké umění. V častých soubojích nad Maltou Beurlingovo skóre neustále narůstalo. Když měl porovnat italské a německé piloty, tak Italy považoval za statečnější protivníky, kteří ale byli snazším cílem kvůli jejich zastaralé a příliš okázalé taktice, jež nesnesla srovnání s nemilosrdnou efektivností německých stíhačů.

Sedmadvacátého července Beurling zažil svůj nejslavnější den. V ten den se jeho obětí stal kapitán Niclot Doglio, nejlepší stíhací pilot italského letectva, který prudce klesal v přípravě na útok na Spitfiry ze 126. perutě RAF, a mylně vyhodnotil varovné mávání křídly svého wingmana, jež spatřil přilétající Spitfiry z Beurlingovy jednotky, jež měly nad Italy výškovou převahu. Beurling nejprve sestřelil Doglioovo číslo a poté zničil i stroj samotného Doglia. Ještě ten den Beurling na své konto přidal dvojici Messerschmittů Bf 109 a během jednoho dne tak sestřelil čtyři nepřátelské stroje, čímž si vysloužil Záslužný letecký kříž (Distinguished Flying Cross, DFC). 30. července pak byl povýšen do hodnosti poručíka.

Do poloviny října měl Beurling na svém kontě 20 sestřelů, vysoký bojový stres a mizerné potravinové dávky se ale podepsaly na jeho zdraví. Většinu září a října tak musel strávit na lůžku s úplavicí, ale čas od času i tak vyrazil do akce. 14. října sestřelil bombardér Junkers Ju 88 a jednu stíhačku Bf 109. Během této akce ale byl napaden další stíhačkou. Jeho Spitfire utrpěl zásah do motoru a začal hořet. Popálený Beurling musel stroj opustit na padáku a byl odeslán do Velké Británie na léčení. Transportní letadlo, které jej i další zraněné mělo dopravit na britské ostrovy, ale cestou havarovalo a Beurling byl jedním z mála přeživších.

V té době měl na kontě již 27 sestřelů, stal se nejlepším spojeneckých stíhacím pilotem ve Středomoří, a vysloužil si Řád za vynikající službu (Distinguished Service Order, DSO). Poté, co se plně zotavil ze svého zranění, byl stažen z frontové služby a odcestoval zpět do Kanady, kde se měl účastnit propagačních akcí za účelem přesvědčení obyvatelstva, aby kupovalo válečné dluhopisy a pomohlo tak Kanadě ve válce. Beurling tuto práci vůbec neměl rád a jeho politicky nekorektní názory na válku se příliš neshodovaly s tónem, který se zamlouval autoritám.

Po několika týdnech ve funkci instruktora se Beurling vrátil na frontu, kde se přidal ke své původní, 403. peruti, jež byla v té době umístěna na základně RAF Kenley. Krátce po návratu se ale opět projevila Beurlingova neomalenost, která vyústila v časté střety s nadřízenými. Tato situace trvala až do října 1944, kdy byl Beurling s poctami propuštěn z RAF. Krátce na to se oženil a neúspěšně se pokusil přidat se k americkému letectvu USAAF, čímž jeho kariéra vojenského pilota definitivně skončila.

V březnu 1945 Beurlingovo krátké manželství ztroskotalo - jako důvod se uvádí jeho neschopnost vrátit se zpět do civilního života. Beurling toto období těžce nesl a rovněž se potýkal s vážnými finančními problémy. V roce 1948 mu ale byla nabídnuta služba u izraelského letectva, kde měl létat na stíhačkách P-51 Mustang. Po testovacím letu se vydal na cestu do Izraele, krátce po startu z letiště v Římě ale jeho transportnímu letounu vysadil motor, stroj se zřítil a okamžitě začal hořet. Beurling i jeho spolucestující, Leonard Cohen, uhořeli. Jeho pohřeb se odehrál bez účasti jeho rodiny a jeho rakev byla tři měsíce skladována na hřbitově v Římě, dokud si pro ní nedojela jeho vdova a bývalá manželka a nenechala Beurlinga pohřbít na římském Hřbitově protestantů. O dva roky později pak byly jeho ostatky dopraveny do Haify, kde byl pro Beurlinga vystrojen vojenský pohřeb se všemi poctami včetně přeletu letounů izraelského letectva. V Haifě je Beurling pohřben dodnes.

Ačkoliv proslul svou excentrickou povahou, Beurlingovy zásluhy během obrany Malty jsou nesporné. Jeho konečný počet sestřelů se liší podle zdrojů - celkem získal 31-32 sestřelů potvrzených, jeden sestřel sdílený a devět nárokovaných poškození, což z něj udělalo nejúspěšnějšího stíhače kanadského letectva během 2. světové války. K tomu Beurling získal i kříž DFC, vyznamenání DSO a medaili Distinguished Flying Medal i se stužkou.

War Thunder tým (autor: Mark Barber)