'Panzerkampfwagen III Ausf. J', kamufláž vytvořená hráčem JoKeR_BvB09 | stáhněte si jí zde

Města Dubno, Lutsk a Brody na Ukrajině tvořila trojúhelník obsazený 4., 8., 9., 15., 19., a 22. mechanizovaným sborem sovětské armády pod velením Michaila Petroviče Kirponose. 23. – 30. června 1941 zde proběhla do té doby největší tanková bitva s německými tankovými divizemi z III., XXXXVII., a XIV. tankového sboru pod velením Ewalda von Kleista podporovanými Luftwaffe. Tato zuřivá bitva trvala jen týden, ale byla nejhorším bojem mezi obrněnými silami od invaze Němců do SSSSR.
 

Německé jednotky u Dubna

První týden bojů operace Barbarossa byly německé síly přečíslené sovětskými v poměru minimálně 4:1. Tato skutečnost nepochybně dodávala sovětským vojskům odvahu a morálku potřebnou k obraně před daleko zkušenějším nepřítelem, ale i s těmito počty měla sovětská obrovské ztráty následkem špatných informací rozvědky, nejasných rozkazů, i zmatených a neorganizovaných protiútoků. Po čtyřech dnech prudkých bojů se Rudé armádě podařilo německý postup pouze zpomalit. Lehké a střední tanky byly špatně organizovány a osádky i velitelé měly jen malé zkušenosti. Přes toto statečnost a odhodlání sovětských tankových posádek nepolevovala.
 

Navzdory špatným informacím vydal Michail Kirponos rozkazy k protiútoku z pověření Georgije Žukova pod názvem směrnice č. 3. Stálo v nich: „Při udržování silné obrany státní hranice s Maďarskem provede 5. a 6. armáda koncentrované útoky ve směru na Lublin, s využitím alespoň pěti frontových mechanizovaných a leteckých sborů, obklíčí a zničí nepřátelské uskupení postupujících podél fronty Vladimir-Volynski-Krystonopol, a do konce 24. června obsadí okolí Lublinu.“
 

Poškozené sovětské T-26

Náčelník generálního štábu G.K. Žukov spolu s Nikitou Chruščovem byli v noci z 22. června na cestě Jihozápadní front, aby zajistili splnění rozkazů. Logistika obou stran se lišila natolik, že je snadné pochopit, proč Rudá armáda utrpěla tak velkou ztrátu. Například německá tanková divize měla v plném stavu 150 až 200 tanků, jejichž osádky potřebovaly potraviny, palivo, munici a náhradní díly. K tomuto účelu měla německá armáda 2000 náklaďáků pro každou tankovou divizi, ke které patřila dělostřelecká a pěchotní podpora. Všichni vojáci byli vycvičeni tak, že v případě potřeby dokázali převzít jiné úkoly, což znamenalo, že voják pěchoty byl vycvičen k obsluze tanku a tankista měl dělostřelecký výcvik, atd.
 

Na druhou stranu Rudá armáda měla špatné logistiku, a Stalina vydal rozkaz nestřílet na německé průzkumné hlídky. Rudá armáda nijak nezabránila německým útočníkům obsadit sklady munice, paliva nebo zásob, o kterých informovaly předsunuté hlídky, včetně velitelských stanovišť. Ruské tankové osádky nebyly tak dobře vycvičené jako jejich německé protějšky, a tanková divize Rudé armády s 300 – 400 tanky disponovala pouze 1500 náklaďáky.
 

To vše přispělo k vítězství německé armády po týdnu zuřivých bojů.
 

War Thunder tým