War Thunder background
Mýtické sestřely Josefa Františka
Pozor! Tato novinka byla původně publikována na staré verzi webových stránek. V některé verzi webových prohlížečů se může zobrazovat chybně.

Kamufláž Hurricane Mk.I Sgt. Josefa Františka, 303. peruť RAF vytvořená hráčem Paegas | stáhněte si jí zde


Nejúspěšnějšímu československému stíhači v bitvě o Británii Josefu Františkovi bývají přisuzovány kromě všeobecně známých 17 sestřelů i sestřely v řadách Armée de l'Air. Co je na tom pravdy? Údajně měl sestřelil 7, 9, 10 a nebo nejčastěji uváděných 11 nepřátelských letounů. Je vůbec možné schovat dokumenty až o 11 sestřelech a dostal opravdu francouzské vyznamenání Croix de Guerre? To se dozvíte v následujícím putování po stopách Josefa Františka Francií.

Na francouzskou půdu vkročil poprvé 20. 10. 1939. Toho dne přistála loď Teofil Gauthier, na které se plavil i Josef František v Marseille. Vlakem spolu se všemi, kteří s ním připluli z Rumunska, odjel na letiště Le Bourget. Na letišti se nacházelo jedno ze soustřeďovacích středisek polských letců. Na místo dorazil 22. 10. 1939.
 


Josef František před Hurricanem Mk.I od 303. polské stíhací perutě

Původně pravděpodobně nechtěl zůstat u polských letců. Podle Josefa Balejky se údajně rozhodl zůstat u Poláků především kvůli necitlivému jednání ze strany československých důstojníků z Čs. vojenské správy v Paříži. 30. 10. 1939 měl František spolu s dalšími třemi československými letci navštívit Čs. vojenskou správu v Paříži, kde chtěli usilovat o zařazení k československým jednotkám. Mělo dojít k hádce mezi Františkem a dvěma důstojníky. Poté co jim František oznámil, že přijeli z Polska, tak se na něho major obořil těmito slovy: „Vždyť transporty z Polska už jsou dávno tady! Kde jste se to, sakra, chlapi flákali?“ Došlo k hádce, jelikož si taková slova nenechal líbit. Hádka skončila přivoláním francouzských policistů. Důstojníci požadovali zatčení Františka za dezerci, ale jelikož se čtveřice letců identifikovala polskými dokumenty, neměli policisté pochopení pro argumenty československého důstojníka. Díky tomuto incidentu se František nadobro rozhodl zůstat u Poláků. Je ovšem otázka jestli k tomu opravdu takto došlo, jelikož neexistují žádné záznamy o této návštěvě.

Československé úřady se později snažily o přemístění Čechoslováků od polských jednotek k československým. Po několika dopisech mezi československou a polskou stranou bylo vše uzavřeno 10. 2. 1940 s tím, že nikdo z dotyčných nejeví zájem o přemístění k československým jednotkám.

František se svými druhy zůstal v kasárnách Le Bourget až do 3. 2. 1940. Toho dne se přemístil na základnu Lyon - Bron. Na zdejším letišti se nacházelo hlavní výcvikové středisko polského letectva. Po měsíci stráveném v Lyonu byla čtveřice Čechoslováků 4. 3. 1940 rozdělena, jelikož každý odjížděl podle své specializace na jiné místo. Josef František se přemístil na letiště Aulnat na předměstí Clermont-Ferrand. Teprve tady se dostal opět k létání.

Na letišti se nacházelo mnoho Poláků a jeden z nich si na něho pamatoval. Byl to pozdější kapitán Mieczysław Galicki. „Ve Francii jsem byl velitel technické jednotky, složené z 51 leteckých mechaniků, mezi nimiž byl i Čech, plutonowy Josef František. Po každém ranním nástupu tajemně zmizel a večer se chlubil svými úspěchy u slabšího pohlaví. Polští mechanici mu moc nevěřili, protože neuměl francouzsky. Brzy poté jsem se to dozvěděl i já. Zavolal jsem si plut. Františka a nařídil mu, že následujícího dne bude pracovat spolu s polskými mechaniky. Pokud rozkaz nevykoná, půjde ke kárnému raportu s rozhodnutím, že bude přemístěn k české jednotce. Moje slova ho značně znepokojila, protože rozhodně nechtěl odejít z Wojska Polskiego. Ale následujícího dne se do práce opět nedostavil.
 

Dewoitine D.510 v červnu 1940

Nastalou situaci jsem tedy hlásil pplk.obs. Jakowskému. Ten mě však odrazoval od toho, abych vyvozoval důsledky vůči Čechovi, který byl náš spojenec. Následujícího dne se ovšem František do zaměstnání znovu nedostavil. Svůj problém jsem tedy pak svěřil gen. Benoitovi. Ovšem francouzský generál vyjádřil totéž stanovisko. Tak jsem brzy seznal, že Františkův případ je zahalen jakýmsi mě neznámým tajemstvím, krytým vyššími důstojníky. Polskými i francouzskými.

Po příjezdu do Velké Británie jsem se ke svému velkému překvapení dozvěděl, že František je pilotem 303. stíhací peruti. Ve Francii tedy nemohl pracovat jako mechanik, protože k obsluze letounů a dalším takovým technickým činnostem nebyl kvalifikován.


...až po skončení války jsem napsal mjr.pil. Z. Kurzempovi a tázal se ho, co ví o Františkovi ve Francii. Odepsal mi, že František byl pilotem polské jednotky, umístěné na protilehlé straně letiště. Zalétával letouny, ale nelétal bojově. Není těžké si domyslet, že po nástupu polských mechaniků, když ho nikdo neviděl, zmizel na druhou stranu letiště a zalétával letouny, které prošly opravami - samozřejmě za vědomí a souhlasu polských i francouzských velitelů. Nechtěl, aby vyšlo najevo, že je u polské jednotky, neboť mu hrozilo přemístění k české. Zatímco tedy polské mechaniky balamutil pohádkami o tom, že chodí za děvčaty, ve skutečnosti o dva kilometry dále konal lety na vojenských letounech.“

Ať už na letišti vyváděl cokoliv, je pravda, že létal. Dochoval se jeho zápisník letů, kde jsou úředně potvrzené lety u Escadre d´Instruction v Aulnat kde od 11. 3. do 16. 4. 1940 nalétal pouhých 10 hodin a 35 minut a to hlavně na zastaralém stíhacím letounu Dewoitine D.500. Je otázkou, jestli létal i po 16. 4. 1940. Právě díky absenci dalších záznamů vznikl prostor pro různé spekulace, které Františkovy přiřazují 7,9,10 nebo dokonce 11 sestřelů. Již za války 11 sestřelů uváděl Alexander Hess ve svých memoárech z roku 1943 a vesele to řada dalších autorů šířila dál. Dalším, který se přidal k tvrzení o sestřelech byl historik Keneth Wynn podle něhož byl u francouzských jednotek a zničil 11 letounů a navíc měl dostat francouzské vyznamenání Croix de Guerre. I John Kent, který létal s Františkem u 303. perutě tvrdí, že měl dosáhnout taktéž 11 sestřelů a dokonce uvádí i typ letounu na kterém měl létat a tím měl být Caudron C.714. Což jde ještě lehčeji vyvrátit, protože Caudron C.714 byl bojově nasazen pouze u jedné jednotky a to GC I/145, u které je znám veškerý personál. Jméno Josefa Františka mezi příslušníky GC I/145 nefiguruje a není ani na seznamu letců nasazených u francouzských bojových jednotek. Navíc celá GC I/145 dosáhla pouze 8 sestřelů což je ještě méně, než měl dosáhnout samotný František.
 

Portrét Josefa Františka

Mýtus o sestřelech ve Francii má původ pravděpodobně ještě za života Josefa Františka a je docela možné, že pochází přímo od něj. O tom, že informace o Františkových sestřelech kolovala již v době jeho života napovídá i informace o 10 sestřelech z knihy Dywizjon 303, která vyšla ještě za války od Arkady Fiedlera, kdy zdrojem byly přímo letci perutě nebo již zmíněný John Kent, který o tom pravděpodobně také slyšel u perutě. Další zajímavé informace poskytuje Josef Balejka a Witold Łokuciewski od 303. perutě. Oba měli vidět Františkův zápisník letů se sestřely. J. Balejka viděl 9 potvrzených sestřelů a Lokuciewski měl vidět 7 sestřelů a k tomu vše údajně potvrzené razítky. Obě tvrzení nejsou podložena jakýmkoliv hmatatelným důkazem.

Zápisník letů končí 16. 4. 1940 a od té doby až do odjezdu není žádné hlášení, žádné sestřely ani vyznamenání. I přesto, že si podle Josefa Balejky nechal v dubnu změnit jméno, kvůli ochraně rodiny, je spíše pravděpodobné, že si ponechal vlastní jméno a již do konce bitvy o Francii nelétal. I kdyby dosáhl výše zmíněných úspěchů, muselo by se jeho nebo nějaké smyšlené jméno objevit v seznamech úspěšných stíhačů. U všech letců s 5 a více sestřely jsou známé fotografie. Tvář Františka nepasuje ani na jednu fotografii francouzských stíhacích es.

Přestože Francouzi nevynikali starostlivostí o vedení úředních záznamů, tak je nemožné, aby takové množství případných sestřelů uniklo dokumentaci. Je znám seznam všech letců, kteří dosáhli aspoň jednoho potvrzeného sestřelu. Navíc již po dosažení prvního sestřelu se většinou udělovalo vyznamenání Croix de Guerre. Ani k tomuto vyznamenání neexistují u Františka žádné dokumenty, takže ho pravděpodobně nikdy neobdržel. Navíc, pokud by se tak stalo, nacházelo by se v jeho pozůstalosti.

Dalším vodítkem, které se přiklání k variantě, že po celou dobu bitvy o Francii působil v Clermont - Ferrand je dopis z pozůstalosti s datem 14. 5. 1940, který jistě obdržel. Poslední indicií hovořící ve prospěch vyvrácení mýtu o sestřelech alespoň 7 nepřátelských letadlech je záznam z deníku škpt.let. Jaroslava Malého, který ustupoval s skupinou československých letců z Chartres do Bordeaux. 17. 6. 1940 potkal Malý v Clermont - Ferrand čet. Františka, který jim měl vykládat o zážitcích z polské války. Pokud by netrčel jen na jednom místě a opravdu dosáhl aspoň nějakého úspěchu jistě by se jim pochlubil. To se již blížíme ke konci cesty Josefa Františka po Francii, jelikož po poledni 17. 6. 1940 požádala francouzská vláda o příměří, což znamenalo signál pro co nejrychlejší odchod z Francie všech československým a polským vojákům. František ještě téhož dne odjel spolu s polskými letci do přístavu Bordeaux, který na lodi opustili 18. 6. 1940 a do Velké Británie připluli 21. 6. 1940.

Snad došlo k ujasnění jednoho velkého mýtu o 11 sestřelených nepřátelských letadlech, které si měl na svůj účet připsat Josef František během bitvy o Francii. Přes dnešní možnosti je téměř až neuvěřitelné, že taková legenda může být stále živá a stále opakovaná v dalších a dalších textech. Autor, ať už to byl samotný Josef František, nebo kdokoliv jiný by měl určitě radost, jak velkého rozmachu vyprávění o 11 sestřelech dosáhlo.

War Thunder tým (autor: Petr Žižka)

Přečtěte si více:
Bedna s nářadím!
Mad Thunder: Běs a kořist!
Bojová technika Bitevního pasu: P-51C-11-NT Mustang (Čína)
Získejte PLZ 83-130 v akci Inferno Cannon!