Od 17. října 14:00 do 20. října 14:00 bude platit následující akce:

Připojte se do arkádového eventu 'Rychlá palba' (+20% RP & SL)!

Využijte proti-letecká vozidla a leteckou podporu v mini-eventech!

Povolená vozidla: Flakpanzer I Ausf. A, Sd.Kfz. 6/2, Wirbelwind, Ostwind, 72-K GAZ MM, ZSU-37 a ZUT-37!

Již během 1. světové války se objevily nákladní automobily, které na korbě vezly protiletadlový kulomet. Toto uspořádání umožňovalo poskytovat jednotkám či strategickým cílům protileteckou obranu, jež byla mobilní a dokázala se přesouvat na místo, kde jí bylo potřeba daleko rychleji, než by to zvládly statické zbraně. Prvními samohybnými protileteckým dělem v pravém slova smyslu ale byly německý 77 mm protiletadlový kanón a britský kanón Ordnance QF 3-inch 20 cwt ráže 76,2 mm, montované na korbu nákladních aut. V meziválečném období pak vývoj pokračoval například vozidlem Birch Gun, což byl v podstatě kanón Ordnance QF 18-pounder na pásovém podvozku, schopný zastávat roli jak samohybného polního děla, tak protiletadlového kanónu. Obdobné vozidlo vzniklo kombinací podvozku lehkého tanku Vickers Mk.E 6-ton, a 40 mm automatického kanónu Vickers QF-1 "Pom Pom". Tento typ samohybného protileteckého děla se jako první pásové protivzdušné vozidlo dostal do sériové výroby a byl užíván nejen jako zbraň proti letadlům, ale rovněž i jako podpůrná zbraň pěchoty. Nezaostávali ani Němci - v čase začátku 2. sv. války užíval wehrmacht polopásová vozidla SdKfz 10/4 a 6/2 jako nosiče protileteckých kanónů ráží 20, případně 37 mm.
 

Všechna tyto vozidla se shodovala v jednom prvku - protiletecký kanón byl jednoduše přimontován i s otočnou lafetou na korbu vozidla a posádka tak byla naprosto nechráněna. Takovéto řešení sice umožňovalo nerušený výhled a pohyb kanónu, činilo ale posádku vozidla velmi zranitelnou střepinami, pěchotními zbraněmi a samozřejmě i palbou z letadel. Další vývoj se proto soustředil na vytvoření obrněného protiletadlového vozidla, tzv. protiletadlového tanku, jež by obsluze zbraní nabízel pancéřovou ochranu. Průkopníci tohoto konceptu byli Maďaři se svým vozidlem 40M Nimrod, který byl založen na švédském vozidle Luftvärnskanonvagen L-62 Anti II a byl vyzbrojen jedním kanónem Bofors/60 ráže 40 mm, umístěném v pancéřované, shora otevřené plně otočné věži. Vývoj pak přes takové legendy jako PzKpfw IV Wirbelwind, M16 MGMC či poválečné ZSU-57-2 a ZSU-23-4 "Šilka" dospěl až k moderním vozidlům, vybavených kombinací rychlopalných kanónů a řízených střel země-vzduch (např. ruský systém 9K22 Tunguska či Pantsir-S1). Pro jejich označení se dnes často užívá anglická zkratka SPAAG ("Self-Propelled Anti-Aircraft Gun", neboli "samohybný protiletadlový kanón"), ačkoliv moderní systémy jsou často (kromě zmíněných hybridních systémů Tunguska a Pantsir) vybaveny spíše řízenými střelami než hlavňovými zbraněmi.
 

V tomto článku se ale zaměříme na stroje, které můžete ovládat ve War Thunderu. Máme zde v současnosti varietu samohybných protileteckých děl, které hráčům umožňují chránit vlastní vozidla před útokem bombardérů a bitevníků, a v některých případech jim umožňují i zasáhnout do pozemní bitvy. Hra využívá různých typů protileteckých vozidel, od prototypů až po sériově vyráběné typy. To výrazně rozšiřuje naučnou část hry, která hráčům umožňuje potkat a seznámit se s různými typy vojenské techniky, jež byla vytvořena v dobách 2. světové války. Výrazným rysem tohoto typu vozidel byla jejich relativní vzácnost. Armády v té době totiž stále spoléhaly převážně na statické protiletecké dělostřelectvo (což je mimochodem jeden z důvodů, proč jsme do hry přidali prototypy vozidel SPAAG) a masová produkce specializovaného vybavení by příliš zatěžovala zdroje potřebné pro pokrývání masivních ztrát na obrněných a jiných vozidlech.
 

Nejslavnějšími vozidly SPAAG byly během války nepochybně typy Flakpanzer IV "Wirbelwind", Flakpanzer IV "Ostwind" či sovětské ZSU-37. Kromě těchto jmenovaných pak máte možnost ve hře ovládat neobrněná vozidla 72-K GAZ či SdKfz 6/2 s 37 mm kanónem, protiletadlový tank Flakpanzer I, sovětské stroje ZUT-37 a ZSU-57-2, a konečně také prototypy Flakpanzer IV "Kugelblitz" a Flakpanzer V "Coelian". S těmito stroji se seznámíme blíže.

72-K GAZ MM

Automatické protiletadlové dělo model 1940 (72-K) ráže 25 mm bylo během 2. světové války velmi častým prostředkem protivzdušné obrany Rudé armády proti nízkoletícím nepřátelským strojům. Kanón, střílející munici 25x218 SR měl maximální dostřel 2,4 km a při kadenci 240 ran za minutu dosahoval úsťové rychlosti 910 m/s. Obsluhu tvořilo celkem šest mužů. Těchto kanónů, navržených v roce 1940, se vyrobilo přes 4800 kusů a tvořily důležitý mezičlánek mezi protileteckými kulomety a těžšími kanóny 61-K ráže 37 mm. Nejčastěji se užívaly pro protivzdušnou obranu pěchoty na úrovni pluku. V druhé polovině roku 1941 pak byl úspěšně otestován kanón 72-K, namontovaný na korbě standardního nákladního automobilu GAZ-MM. Rozběhla se sériová výroba, nakonec ale bylo vyrobeno jen 200 kusů tohoto vozidla, neboť mateřská továrna Kolomnaja byla evakuována za Ural a výroba již nebyla obnovena.

ZSU-37

Šlo o výsledek vývoje vozidla SPAAG, který v SSSR probíhal již před válkou i během ní. Po experimentálním protiletadlovém tanku T-90, jež byl postaven na podvozku lehkého tanku T-70 a byl vyzbrojen dvojicí kulometů DŠK ráže 12,7 mm, bylo na základě samohybného děla SU-76M postaveno nové vozidlo SPAAG, nazvané ZSU-37. Výzbroj tvořil kanón 61-K model 1939, ráže 37 mm, umístěný v plně otočné, shora otevřené pancéřované věži. Zbraň měla maximální dostřel 8,5 km při kadenci 60 ran za minutu a úsťové rychlosti 880 m/s, a mohl pálit širokou varietu munice 37x252SR, od klasických výbušných HE granátů přes tříštivé FRAG-T až po protipancéřové granáty a podkaliberní granáty HVAP. Celkem se vyrobilo 75 kusů ZSU-37 a během 2. sv. války se dočkaly jen omezeného nasazení kvůli faktu, že v době, kdy dorazily na frontu (tj. na jaře 1945) již prakticky neměly protivníka, neboť Luftwaffe byla v té době v troskách.

ZUT-37

Dva roky před startem prací na ZSU-37, tedy na jaře 1942, se konstrukční kancelář v továrně č. 37 pokusila o vytvoření malého, ale účinného protiletadlového tanku na podvozku lehkého tanku T-70. Konstruktér N.A. Popov navrhl konstrukci vozidla, které by bylo vyzbrojeno 37 mm automatickým kanónem W-37, vytvořeným B.G. Špitalnym. Tato zbraň, umístěná ve shora otevřené pancéřované věži, měla úsťovou rychlost 1000 m/s a vezená kapacita munice činila 200 granátů. Výsledné vozidlo pak bylo schopné útočit na vzdušné i pozemní cíle díky duálnímu teleskopickému/reflexnímu zaměřovači, při pohybu se pak kanón pohyboval po dvou speciálních kolejničkách. Kvůli nešťastně řešenému prostoru pro osádku ale nakonec vozidlo zůstalo ve fázi prototypu.

Sd.Kfz. 6/2 s kanónem 37 mm Flak 36

Sd.Kfz 6/2 byl modifikací standardního polopásového užitkového vozidla Sd.Kfz 6, která na korbě nesla otočnou lafetu s kanónem Flak 36 ráže 37 mm, navrženého továrnou Rheinmetall v roce 1936. Zbraň, nabíjená osmirannými pásky,měla kadenci 150 ran za minutu a úsťovou rychlost 770-820 m/s. Maximální dostřel činil 6500 metrů a zbraň mohla být užita i jako protipozemní. Při použití protipancéřové munice byl kanón schopen probít 36 mm silný ocelový plát na vzdálenost 100 metrů. Celkem bylo vyrobeno 339 vozidel Sd.Kfz 6/2.

Flakpanzer IV “Wirbelwind”

Koncept protiletadlového tanku byl představen na jaře 1944 SS-Hauptstürmfuhrerem Karlem Wilhelmem Krausem od 12. divize SS Hitlerjugend. Návrh byl Adolfem Hitlerem přijat a započaly práce na úpravě středního tanku PzKpfw IV, ze kterého si nové vozidlo, nazvané Flakpanzer IV "Wirbelwind" ("Vichřice") ponechalo kompletní korbu včetně motoru a sekundární výzbroje jednoho kulometu MG 34, umístěného vedle řidiče. Posádku tvořilo pět mužů. Standardní věž byla odstraněna a místo ní byla montována devítistěnná, shora otevřená pancéřovaná věž, ve které byla umístěn čtyřhlavňový protiletadlový kanón Flakvierling 38 L/112,5 ráže 20 mm o cyklické kadenci 1800 ran za minutu. To dávalo Wirbelwindu možnost doslova zasypat cíl záplavou granátů a tím do určité míry kompenzovat nedostatečnost 20 mm munice proti stále odolnějším nepřátelským strojům. Postupně ale začala být pociťována potřeba po ještě větší palebné síle a Wirbelwind proto měl být nahrazen vozidlem Flakpanzer IV "Ostwind", vyzbrojeným 37 mm kanónem. Drtivá kadence nicméně z Wirbelwindu činila užitečné podpůrné vozidlo pěchoty. Celkem bylo ve továrně Ostbau Werke v Saganu vyrobeno 87-105 kusů, přesné číslo není známo.

Flakpanzer IV “Ostwind”

Nástupce vozidla Wirbelwind. Vyvinut byl během roku 1944 a hlavním rozdílem oproti Wirbelwindu byla šestiboká věž, ve které byl umístěn kanón Flak 43 ráže 37 mm, jež měl oproti zbraním ráže 20 mm daleko větší ničivý účinek a rovněž mohl být užit i jako protipěchotní zbraň a prostředek k ničení lehkých opevnění a neobrněných cílů. Stejně jako u Wirbelwindu, i u Ostwindu ("Východní vítr") byl preferován uzavřený design věže, ani zde by ale pro posádku kvůli kouři při palbě nebylo možné přežít a pokusy o zabudování odvětrávání nebyly úspěšné. Celkem bylo vyrobeno okolo 45 kusů.

Flakpanzer IV “Kugelblitz”

Kugelblitz ("Kulový blesk") byl finální fází vývoje vozidel Flakpanzer IV. Toto vozidlo již mělo být vybaveno plně uzavřenou věží vyzbrojenou dvojhlavňovým kanónem MK 103 ráže 30 mm. Tato zbraň byla upravenou verzí leteckého kanónu, užívaného bitevnících Henschel Hs 129, těžkých stíhačkách Messerschmitt Me 410 a omezeném počtu stíhaček Focke-Wulf Fw 190. Kadence kanónů činila 380 ran za minutu, při použití podkaliberního APCR střeliva se ale kadence zvýšila na 420 ran za minutu na hlaveň. S touto municí kanón na 300 m probil až 52 mm silný ocelový plát pod sklonem 30 stupňů. Počátek sériové výroby byl naplánován na podzim roku 1944, kvůli nedostatku materiálu a součástek ale bylo postaveny pouze tři kusy, které se nikdy nedostaly do služby.

War Thunder tým