Letov Š.328 Slovenských vzdušných sil od letky 3

Mezi příslušníky Slovenských vzdušných zbraní se již brzy po vzniku samostatného státu začali tvořit skupinky letců, které zásadně nesouhlasili s politickým vývojem ve státě. Jednalo se především o letce sloužící před vznikem Slovenského štátu na území Čech a Moravy. Cítili se být Čechoslováky a nezamlouvala se jim představa, že z Německa je největší spojenec. Další podnětem pro nespokojenost s novým režimem bylo chování německých jednotek, které obsazovali vojenské objekty na pravém břehu Váhu. Němci se chovali na obsazeném území spíše jako okupanti než spojenci a brali vše, co mělo hodnotu. Na zbytku Slovenska tak vznikaly obavy z dalších kroků Němců. Obsazení letiště v Žilině výrazně zapůsobilo na zde působící příslušníky pozorovací letky 15. Několik bývalých členů, již v rámci zvědné letky 64, vytvořilo jednu ze dvou ilegálních skupin v Piešťanech.
 

Aero Ab.101 s vyříznutým znakem na SOP, vyfocené v Dęblině po obsazení letiště Němci.

Po vzájemném oťukávání obou skupin došlo později k vytvoření jedné společné skupiny, která se skládala z osmi členů. Pro útěk sestavili čtyři osádky a celou akci naplánovali na 12 hodinu 7.6.1939. Hlavním iniciátorem úletu byl čat. Ľudovít Ivanič, který byl hlavní mechanik letky a měl přístup k letounům. Po skončení cvičných letů měl dohlédnout na uschování letadel a vyčerpání pohonných hmot. Za pomoci ostatních ze skupiny doplnil Ivanič palivo do dvou letounů, které podnikaly cvičné lety a dalších dvou, které vytáhli z hangáru. Potom se v hangáru letky 64 zmocnili padáků, letecké výstroje, dvou kulometných dvojčat vz.30, dvou kulometů Lewis vz.29 a munice do kulometů.

První dvojici tvořili pilot des. Ján Lazar a pozorovatel čat. František Knotek. Nahodili motor Letovu Š.328.344, který se předtím používal na cvičné lety a okamžitě vzlétli. Druhou dvojici na Letovu Š.328.155 tvořili pilot des. Jozef Káňa a střelec slob. Karel Valach. Po odletu druhého letounu zaregistroval strážný podezřelý pohyb na letišti a vystřelil na poplach, což vyvolalo mezi utíkajícími paniku. Třetí v pořadí pilot des. Imrich Gablech a radiotelegrafista des. Jozef Řehák na Letovu Š.328.342 narolovali na místo startu a čekali na čtvrtý letoun, pro případ nepovedeného startu čtvrtého letounu. Posledním letounem bylo Aero Ab.101.15 s osádkou pilot des. Jozef Hrala a pozorovatel hlavní mechanik letky čat. Ľudovít Ivanič. Pilot byl velmi nervózní a stočil letoun dříve ke startu. Navíc neudržel při vzletu přímý směr a zamířil s Aerem přímo proti hangáru letky 64. Pilot se snažil Aero odtrhnout od země, což se těsně před hangárem podařilo a se štěstím udělali skok akorát tak velký jako hangár. Potom na chvíli zmizeli všem z očí, aby se po pár okamžicích objevili již ve vzduchu. Celá skupina zamířila do Polska. Letovy nakonec po třech hodinách letu přistáli v Dęblině. Aero se při přeletu hranice ostatním ztratilo a přistálo po hodině a půl v Krakově. Všech osm letců později vstoupilo do polského letectva a při napadení Polska působili v Dęblině jako instruktoři.

Po úletu čtyř letounů došlo k zpřísnění ostrahy letounů, ale bez vážných represivních následků. Za to mohl velitel Slovenského letectva Ján Ambruš, který byl proti jakýmkoliv trestům. 9.6.1939 při přehlídce pluku v Piešťanech musel každý příslušník pluku slíbit podáním ruky, že nedezertuje. Nemělo to ovšem dlouhého trvání.

27.6.1939 se v Nitře u pozorovací letky 10 pokusili o útěk dva mechanici na letounu Letov Š.328.250. Byli to Pavol Rajták a Jozef Krošlák, kteří využili situace, kdy měli přístup k letounu, na kterém měli vymontovat čtyři svíčky, což bylo opatření proti úletům do Polska. Ze strachu před možnou okupací letiště, kterou si vyvodili z návštěvy německého důstojníka 26.6.1939 na letišti v Nitře, se rozhodli pro úlet do Polska. Oba mechanici ovšem postrádali zkušenosti s létáním. Ještě v hangáru nahodili motor, narolovali na start a úspěšně vzlétli. Letěli podél Váhu a Oravy až k hranici. Začali kroužit pod dojmem, že jsou již v Polsku. Potom Rajták opustil letoun na padáku a dopadl na slovenském území. Letoun pokračoval chvíli v přímém letu, než přešel do prudkého klesání. Na zem dopadl letoun i s mrtvým Krošlákem, který sice vyskočil, ale otevřel brzy padák a ten se zamotal do letounu. Rajták odešel po nehodě rovnou na četnickou stanici a celou válku strávil po různých věznicích, ze kterých několikrát utekl.

Druhý útěk byl záminkou pro tvrdou kritiku velitele letectva Jána Ambruše. Vytýkali mu, že letci jsou stále československého smýšlení a sám podkopává autoritu ministra národní obrany gen. F. Čatloše svými odlišnými názory. Poslední záminkou k odstranění Ambruše byl případ příslušníka letectva české národnosti por. Josefa Hnátka, který měl být poslán do Protektorátu. Ambruš se Hnátka zastal s tím, že je odborně nenahraditelný a proto může na Slovensku zůstat. Nakonec situace vyvrcholila podáním demise a následným odchodem Ambruše do exilu.

War Thunder tým (autor: Petr Žižka)