Protože War Thunder hraje stále více žen, dnešní článek se zabývá zásadní rolí žen ve válce. Dnes ženy slouží v různých odvětvích armád mnoha zemí po celém světě. Nicméně máme v živé paměti, že ženám se v armádě nedostávalo rovného zacházení a neměly stejná práva a výsady jako jejich mužské protějšky. Také jim bylo povolenou sloužit jen ve velmi omezeném počtu pozic. Zřejmě nejslavnější příklady žen v armádě za 2. světové války pochází z bojových složek Rudé armády, účelem tohoto článku je zaměřit se na méně známé případy žen v armádách na západní frontě. I toto omezení je stále hodně široké, takže se zaměříme především na role týkající se letectví.
 

Členky ATS obsluhující reflektor

V průběhu 1. světové války zaměstnala Británie asi sto tisíc žen ve všech třech ozbrojených silách, ale s koncem války byla ukončena i role žen v armádě. Když se na konci 30. let schylovalo k válce, několik prominentních žen v horních vrstvách britské společnosti se zasadilo o návrat žen do armády, a v září 1938 byla založena Pomocná teritoriální služba (Auxiliary Territorial Service) jako součást Teritoriální armády. V dubnu 1939 následovala Ženská královská námořní (Women’s Royal Naval Service) služba a nakonec i Ženská pomocná letecká služba (Women’s Auxiliary Air Force). Označení „Wrenka“ a „Waafka“ se občas hovorově používají v Královském námořnictvu i RAF ještě dnes, i když už ženy neslouží v oddělených službách.
 

Členky pozemního personálu pomáhají rozebrat proti-letecké dělo u Liverpoolu

Na začátku nebyla situace ani zdaleka ideální. Ženy neměly povoleno sloužit, jejich důstojnice měly pravomoci pouze nad dalšími nezařazenými ženami a nepožívaly stejnou Královskou autoritu jako jejich mužské protějšky. Podobně poddůstojnice neobdržely ekvivalentní hodnost uniformovaných mužů a neměly nad nimi žádnou pravomoc na jakékoliv úrovni. Toto bylo napraveno v dubnu 1941 a ženy dostaly další pravomoci, ale důstojnice stále neměly nárok na salutování. Mzdy se také lišily, ženy dostávaly v průměru dvě třetiny mužského platu na stejné pozici.

V letectvu byla jednou z nejdůležitějších rolí žen ATS služba u prostředků protiletadlové obrany. Zpočátku obsluhovaly především světlomety, ale později se jejich role rozšířila i na protiletadlové kanóny. I když podle psaných zákonů, pravidel a nařízení ženy nesměly obsluhovat zbraně, existuje řada důkazů, že když začaly dopadat pumy, příslušnice ATS a WRNS začaly z protiletadlových kanónů na útočící letouny střílet.

Ve WRNS byly "Wrenky" původně využívány v námořních leteckých perutích jako baličky padáků a nabíječky letadel. V roce 1944 se jejich role rozšířily natolik, že mohly sloužit v každém nespecializovaném odvětví letecké údržby v rámci Námořního letectva. Ženy vyškolené v rádiové službě mohly působit na zemi i ve vzduchu a tak se staly jedny z prvních ženských letců v Británii. V rámci RAF byly Waafky použity v 75 odděleních od meteorologie, obsluhy pozemních radarových stanic, údržby letadel až po mapové velitelství letectva. Třem členkám WAAF byl udělen Jiřího kříž. Během služby bylo při výkonu svých povinností zabito 100 Wrenek a přes 700 členek ATS.
 

Členky kanadských ženských pomocných jednotek v srpnu roku 1942

Jedna organizace, i když ne armádní, která umožňovala službu ženám a měla velmi kladné ohlasy v Britských médiích, byla Pomocná letecká přepravní služba (Air Transport Auxiliary). Muži i ženy z ATA přelétaly nové letouny z továren k perutím, přelétaly s letouny od základny k základně a létali s poškozenými i opravenými letouny mezi údržbářskými jednotkami. Pouze desetina pilotů ATA byly ženy, ale jejich přínos byl zásadní a průlomové. ATA přinejmenším od roku 1943 dávala pilotům a pilotkám stejný plat. Patnáct pilotek bylo zabito během výkonu svých povinností, včetně světově proslulé předválečné aviatičky Amy Johnson.

Podobné služby byly zřízeny v rámci jiných národů Commonwealthu; Kanadská vláda založila Kanadský ženský armádní sbor, Ženskou Královskou kanadskou námořní službu a Kanadské WAAF. Podobně Austrálie založila Australskou ženskou armádní službu a její námořní a leteckou obdobu. Po vypuknutí války rychle zaměstnaly ženy ve svých armádách i Nový Zéland a Jižní Afrika, Indie a Barma zformovaly ženské sbory v roce v roce 1942.
 

Členky AWAS. Instruktáž jak používat zbraň v Belmontu, Queensland

Armáda Spojených států trochu váhala. V květnu 1941 představil Kongres návrh zákona na zaměstnání žen v nebojových rolích, který se setkal se značným odporem. V květnu 1942 byl konečně založen Ženský armádní pomocný sbor (Women’s Army Auxiliary Corps). Nároky pro vstup byly vysoké a v počátečních měsících bylo 90% amerických žen hlásících se do WAAC vysokoškolaček. Do dubna 1945 do WAAC nastoupilo téměř sto tisíc žen. Ženské pomocné sbory existovaly i v Americkém námořnictvu, Pobřežní stráži a hlídka a Námořních sborech Spojených států. Ženská letecký pilotní služba Letectvo Service Pilots (Women’s Airforce Service Pilots) neboli „WASP“ (vosa) byla organizace více než tisíce pilotek zaměstnaných převážením vojenských letounů. Nalétaly přes 60 miliónů mil a došlo v nich k 38 úmrtím. Podobně jako pilotky britské ATA byly „Vosy“ schopné létat s jakýmkoliv letadlem, které jejich stát používal. To mohlo znamenat odvézt poškozenou P-51 a vrátit se na čerstvě opravené B-17 převážené ke své peruti.
 

Tato široká škála povinností se neomezovala jen na Spojence: v Německu byla v roce 1940 založena Luftwaffe-Helferin s cílem uvolnit muže pro bojové úkoly. Začala jako převážně administrativní a sekretářská, ale rozrostla se o mechaničky a operátorky protiletadlových světlometů. V Německu bylo dokonce možné, aby se žena stala zkušební pilotkou tryskového letounu. Je smutné, že ženy v armádě musely nejen čelit stejnému nebezpečí jako muž, dostávaly nižší plat a měly omezené výsady svých hodností, ale také musely čelit hloupému a nepodloženému obviňování od svých vlastních vlád. V Británii byl zřízen parlamentní výbor k prošetření obvinění z hrubé promiskuity, opilství a nezákonného těhotenství v ATS, WRNS a WAAF. Výsledky byly předloženy v srpnu 1942 a bylo statisticky prokázáno, že tato obvinění jsou naprostými pomluvami. Ve Spojených státech se novinách i rádiu objevilo tvrzení, že 90% žen z WAAC jsou prostitutky – opět šlo o pomlouvačné a nepodložené tvrzení, které bylo hořkou urážkou statečných žen ve službě, které toho musely už tak dost vydržet.

Zatímco ženy z mnoha národů dobrovolně čelily stejnému nebezpečí jako muži a v tisícovkách případů položily pro svou zemi nejvyšší oběť, postup a přijetí bylo nespravedlivě pomalé. Naštěstí strádání předchozích generací položilo základy, díky kterým se teď ženy dostávají do stále vyšších postů v armádách po celém světě.

War Thunder tým (autor: Mark Barber)