1280x1024 | 1920x1080

Zatímco na papíře přinesl 11. listopad 1918 mír Evropě oficiálním prohlášením konce „Velké války“, největší konflikt v dějinách lidstva měl teprve přijít.

'Versaillská smlouva' je podepsána, 28. června 1919

Bývalé Centrální mocnosti se zhroutily, císařské Německo podlehlo dvěma revolucím prohlašující demokracii a Rakousko-uherská i Osmanská říše byly zrušeny. Bývalé Carské Rusko dokončilo svou transformaci do Sovětského svazu a na politických troskách staré Evropy se vynořily nové státy, přičemž mnoho kilometrů země změnilo majitele. Evropa teď vypadala jinak, a zatímco mnozí lidé byli šťastní, že válka konečně skončila, v řadě dalších rostla chuť po odplatě, což položilo základy pro politickou nestabilitu v následujících letech.

Mladá demokracie v Německu byla otřesena podsouváním myšlenky o „ráně dýkou do zad“. Podle tohoto mýtu byla neporažená německá armáda zrazena vlastními civilisty, zejména republikány, přijetím míru, který sloužil jen jejich zájmům. V Itálii se zrodil moderní fašismus snící o Římské říši starých časů a cítící se zrazen svými bývalými spojenci Velkou Británií a Francií kvůli územním nárokům na poražených sousedech. Francouzská republika vydržela většinu bojů o své vlastní území a dostala se zpět ke starému území Alsasko-Lotrinska, ale nebyla schopná dosáhnout na své nároky za řekou Rýn. Versailleská smlouva podepsaná 28. června 1919 mezi vítěznými mocnostmi a Německem byla vytvořena pro zajištění trvalého míru v Evropě. Mnoho zástupců vítězů nevěřilo, že toho tato smlouva dosáhne. Maršál Foch vyslovil pozoruhodně přesnou předpověď: „Tohle není mír. Je to příměří na 20 let.“

V tzv. 'Anschlussu' připojila Německá říše v roce 1938 Rakousko

V Německu byla smlouva jen přilitím do ohně revanšismu a v roce 1933 padlo první demokratické Německo do rukou národních socialistů a Adolfa Hitlera. Bez ohledu na „otrockou smlouvu“ z Versailles začal Hitler plánovat vyzbrojení Německa vytvořením Wehrmachtu. Následně obsadil Rakousko, pak československé Sudety a nakonec celé Česko.

Britská říše, která byla na konci „Velké války“ na vrcholu své moci, následovala politiku "appeasementu", která se snažila za každou cenu zabránit další válce. Hitler byl přesvědčen, že západní mocnosti jsou příliš slabé na konfrontaci, upřel svůj pohled na Polsko a požadoval připojení svobodného města Gdaňsk a další politické ústupky. Ačkoliv Francie a Velká Británie zaručily integritu Polské hranice, Hitler požadoval polského zástupce, který by tuto otázku konečně urovnal, protože počítal s reakcí polské vlády. Jak se dalo očekávat, tento krok se setkal s prudkým odporem a ultimátum uplynulo.

KMS Schleswig-Holstein při palbě první salvy začátku 2. světové války u přístavu Gdaňsk (Danzig)

31. srpna 1939 obdrželi němečtí zástupci telefonát „Babička zemřela.“ Němci v přestrojení v polských uniformách zaútočili na rozhlasovou stanici Gleiwitz v operaci nazvané „Unternehmen Tannenberg“, která byla falešnou záminkou pro útok na Polsko. Brzy poté německé rádio informovalo téměř každou německou domácnost o nespočtu ozbrojených narušení hranice polskými jednotkami, a zoufalých německých pokusech o mírové řešení. „Tentokrát nebudeme opakovat chybu z roku 1914. Vše nyní závisí na obvinění druhé strany“, vzpomínal Albert Speer na Hitlerova slova, která pronesl 1. září 1939 jako závěr jeho propagandy: „Od 05:45 opětujeme palbu.“

3. září 1939 Francie a Velká Británie potvrdily svá spojenectví s Polskem a vyhlásily Německu válku. Hitler tomu zpočátku nevěřil, neboť počítal s jejich neochotou válčit. Po následujících téměř šest let se Evropa opět propadla do propasti další „velké války“ - největší, kterou kdy lidstvo zažilo.

War Thunder tým