Prvním národem, který rozeznal potenciál válečného letectva, bylo Rakousko. Již v roce 1849 podnikla rakouská armáda první doložené bombardování v historii lidstva; stalo se tak během obléhání Benátek, kdy císařští vojáci vypustili balony bez posádky, z nichž každý nesl zhruba 13 kg výbušnin s časovanými roznětkami určenými pro shoz na město. Výsledek byl prachbídný kvůli nepříznivému větru, nicméně město se po několika dnech vzdalo.

Snímek prvoválečné dvojplošné stíhačky Albatros D.III. Před ní stojí Godwin von Brunowski (levý z dvojice), který se s 35 sestřely stal nejúspěšnějším stíhacím pilotem c.a k. vojenského letectva.

Rakousko-Uhersko disponovalo archaickým zárodkem budoucího letectva jakožto organizace od roku 1893, kdy byl založen Vojenský aeronautický institut, jež se soustřeďoval primárně na vojenské využití balonů. Během následujících dvou desetiletí přešlo císařství k využívání vzducholodí a konečně na počátku 20. století se v císařských barvách začaly objevovat i první letadla s pevným křídlem. Když záhy na to vypukla 1. světová válka, Rakousko-Uhersko jako jedna z tehdejších velmocí drželo v rukou početné vzdušné síly. C. a k. letectvo v následných prvních vzdušných střetnutích historie letectví létalo hlavně s německými letouny, na kterých si mnoho úspěšných stíhacích es vydobylo svou slávu - za všechny jmenujme například Godwina von Brunowského (viz fotografie výše), Juliuse Arigiho či Benna Fialu von Fernbrugg.

Poté, co Centrální mocnosti v roce 1918 kapitulovaly, se ještě v tom samém roce Rakousko-Uhersko rozpadlo. Rakušané byli skrze Versailleské smlouvy vázáni stejnými mírovými podmínkami jako Němci a ani oni tudíž nesměli vlastnit ani užívat jakákoliv vojenská letadla. Nicméně stejně jako Německo, i Rakousko tento zákaz obcházelo a v utajení budovalo nové letectvo. Během roku 1933 začalo bývalé císařství kupovat italské dvojplošné stíhačky Fiat CR.20 a CR.32, jež se staly jádrem celých vzdušných sil. V roce 1936 byl pak představen nový výsostný znak rakouského letectva - červený kruh s bílým trojúhelníkem mířícím hrotem dolů uprostřed.

Když Rakousko začalo po 1. světové válce rekonstruovat své vzdušné síly, bylo silně závislé na dodávkách italských dvojplošných stíhaček, jako byly Fiaty CR.20 a CR.32. Poslední jmenovaný je vyobrazen na této fotografii.

V roce 1938 bylo Rakousko anektováno nacistickým Německem během tzv. anschlussu. Malé množství rakouských pilotů uprchlo do Velké Británie, kde vstoupili do řad RAF - z nich byl nejznámější Manfred Beckett Czernin, který během bitvy o Británii dosáhl se strojem Hawker Hurricane třinácti sestřelů, aby později RAF opustil a díky své znalosti jazyků byl dvakrát padákem vysazen v severní Itálii, kde se účastnil speciálních operací.

Je zřejmé, že mnoho Rakušanů se později stalo stíhacími esy v řadách Luftwaffe. Jména jako Walter Nowotny či Maximillian Stotz jsou velmi dobře známá, nicméně i v konkurenci takových velkých jmen si zaslouží pozornost příběh Hermann Buchnera. Ten v řadách bitevního letectva létal na strojích Bf 109 E-7 a Fw 190 A/F s podvěšenými bombami a v roli bitevního pilota se více než osvědčil - nárokoval si celkem 46 zničených tanků. Stíhací bombardéry se ale často musely bránit před útoky sovětských stíhaček a při těchto soubojích si Buchner připsal 46 sestřelů. Buchnerovy záznamy služby na letounu Fw 190 byly dostatečně ohromující na to, aby mu bylo nabídnuto převelení k peruti vybavené velmi výkonnými stíhačkami Fw 190 D-9. Buchnera ale zlákaly zbrusu nové proudové stíhačky Messerschmitt Me 262 a to i přes to, že o tomto typu nikdy předtím neslyšel. 26. listopadu 1944 sestřelil s Me 262 svou první oběť, šlo o americkou stíhačku Lockheed P-38 Lightning. V následujících měsících se jeho konto rozrostlo o dalších 12 sestřelů, čímž se stal jedním z malé skupiny proudových stíhacích es. Buchner válku přežil a v roce 1955 vstoupil do služeb reformovaných Rakouských vzdušných sil, kde zúročil své zkušenosti s proudovými stíhačkami během služby na prvním proudovém letounu v rakouských službách, britském de Havilland DH.115 Vampire Trainer.

Poté, co bylo rakouské letectvo znovu založeno a reformováno, tažným koněm rakouského stíhacího letectva se stal švédský stroj Saab J 29.

Poté, co v roce 1955 z Rakouska odešly spojenecké okupační síly, nově založené rakouské letectvo zpočátku disponovalo pestrou směsicí typů letadel, dokud ze Švédska nenakoupilo stíhačky Saab J 29, který si díky tvaru trupu vysloužil přezdívku "Flygande Tunnan" (ze švédštiny, v překladu "Létající sud"). Navzdory svému tvaru ale šlo o rychlé a velmi obratné stroje, které se ve službě osvědčily jako spolehliví tahouni. Rakušané pak i nadále důvěřovali švédským konstruktérům a během následujících let byly zakoupeny i modernější Saaby 105 a stíhačky s deltovitým křídlem Saab J 35 Draken. V současné době pak Rakušané používají moderní stíhačky Eurofighter Typhoon.

Na počest Rakouských vzdušných sil vám s hrdostí představujeme rondel rakouských vzdušných sil, který bude přidán do hry v budoucí aktualizaci (ještě není dodělán):

War Thunder tým