Piloti a tankisté,

dnes pro vás máme aktualizovaný technologický strom německých letadel, které v budoucnu přidáme do hry. U každého národu se pak zaměříme na konkrétních několik strojů, které ještě nejsou přítomny ve hře a jsou hodné zmínky.

pro zvětšení klikněte

Fw 200 "Kondor"

Mohutný čtyřmotorový Fw 200 poprvé vzlétnul 27. července 1937, v kokpitu pak neseděl nikdo jiný než samotný designér tohoto stroje, Kurt Tank. Kondor byl původně navržen jako rychlé dopravní letadlo, které mělo provozovat pravidelnou linku mezi Evropou a Jižní Amerikou, masová produkce pak započala v roce 1938, přičemž jeden z Kondorů se stal osobním strojem Adolfa Hitlera. O letadlo projevilo zájem i japonské císařské námořnictvo a Tank proto Kondor upravil tak, aby mohl nést více paliva, obrannou výzbroj tří kulometů a další vybavení nezbytné pro námořní úkoly. Tato modifikovaná verze nakonec nikdy do Japonska nedorazila, ale o militarizovanou verzi Kondoru projevila zájem Luftwaffe, která zadala Tankovi požadavek na další modifikace, které měly Kondor proměnit v dálkový námořní bombardér. Konečnou verzí se stala Fw 200 C, která byla vyzbrojena jedním kanónem MG FF ráže 20 mm v podtrupové gondole na přídi, pěti kulomety MG 15 ráže 7,92 mm a pumovým nákladem 1250 kg. V závislosti na verzi pak mohla být obranná výzbroj tvořena i kanónem MG 151/20 a pěti kulomety MG 131 ráže 13 mm. Maximální rychlost činila 360 km/h, stroj byl užíván Luftwaffe jako námořní bombardér a později jako transportní stroj.

He 219 "Uhu"

He 219 byl dvoumotorový těžký stíhač vyvinutý továrnou Heinkel, který se do služby dostal v roce 1943. Šlo o první čistě noční stíhací stroj Luftwaffe, který byl vybaven několika na tu doby velmi vyspělými zařízeními, mezi nimi vzdušný radar FuG 220 Lichtenstein a vystřelovací sedadla pro oba členy posádky. Základní výzbrojí byla dvojice kanónů MG 151/20 ráže 20 mm v přídi trupu a dvojice kanónů MK 108 ráže 30 mm v uspořádání Schräge Musik, mířící pod úhlem 65 stupňů směrem vzhůru. S odnímatelným podtrupovým kanónovým pouzdrem nesoucí čtyři kanóny MG 151/20 tedy mohla výzbroj čítat až šest kanónů ráže 20 mm a až tři kanóny ráže 30 mm (jeden ve špičce nosu a zbytek v uspořádání Schräge Musik). Poháněn řadovými invertními motory Daimler-Benz DB 603E o výkonu 1800 koní každý byl Uhu schopen dosáhnout maximální rychlosti 616 km/h, což z něj činilo jediný pístový německý stroj, který byl schopen dostihnout britské bombardéry de Havilland Mosquito, jež dokázaly všem ostatním německým stíhačkám uniknout díky své vynikající rychlosti. Kdyby byl dostupný ve velkých množstvích, je možné, že by Uhu měl výrazný dopad na britské noční bombardovací kampaně, nicméně do konce války se jich vyrobilo pouze 294.

Do 335 "Pfeil"

Do 335 byl dvoumotorový těžký stíhač revolučního uspořádání, které bylo ve vývoji již od roku 1942. Jeden ze dvou motorů Daimler-Benz DB 603A o výkonu 1750 koní byl umístěn v klasickém uspořádání na přídi, druhý motor se ale nacházel na zádi a poháněl vrtuli v tlačném uspořádání. Díky tomu měl Pfeil výhodu velkého výkonu dvoumotorového stroje, ale netrpěl zvýšeným odporem vzduchu generovaným motorovými gondolami na křídlech. Se svou maximální rychlostí 775 km/h pak šlo o druhý nejrychlejší pístový sériově vyráběný stroj na světě (prvním je North American P-51H Mustang s max. rychlostí 784 km/h). Výzbroj závisela na verzi, předsériová verze A-0 nesla jeden kanón MK 103 ráže 30 mm v ose přední vrtule a dva synchronizované kanóny MG 151/20 ráže 20 mm v nose trupu. Plánovaná verze B-2 měla mít ještě o dva kanóny MK 103 víc, umístěné v gondolách na křídlech. Pro úlohy stíhacího bombardéru pak mohl Pfeil nést až 1000 kg bomb.

Ho 229

Stroj vyvinutý bratry Hortenovými pod označením Horten H IX byl navržen jako dvoumotorový tryskový letoun uspořádání „létající křídlo“, které mělo sloužit jako těžký stíhač a lovec bombardérů. Jeho maximální rychlost 977 km/h ohromila činitele Luftwaffe natolik, že okamžitě po skončení zkoušek byla zadána sériová výroba. Sériová verze měla být vyzbrojena čtveřicí kanónů MK 108 ráže 30 mm a měla mít možnost nést rakety R4M či dvojici 500 kg bomb. Projekt byl ale nakonec opuštěn, když se frontová linie přiblížila k testovací oblasti, kde se Ho 229 testovaly. Byly postaveny pouze tři prototypy.

He 177 "Greif"

Tento čtyřmotorový těžký bombardér byl vyráběn mezi lety 1942 a 1944. Jeho zvláštností byly pohonné jednotky, dva čtyřiadvacetiválce Daimler-Benz DB 610 o výkonu 2900 koní každý, které vznikly „přilepením“ dvou standardních invertních vidlicových dvanáctiválců Daimler-Benz DB 605 stranami k sobě a jejich zpřevodování tak, aby poháněly jednu vrtuli. Cílem Luftwaffe bylo, aby byl He 177 schopný jak horizontálního, tak vertikálního bombardování, což znamenalo nutné úpravy a zesílení konstrukce. Greif si ale získal pověst jako krajně nespolehlivého stroje. Problémy trápily hlavně motory, které se neustále přehřívaly a nezřídka začaly hořet, čímž si He 177 vysloužil od letců přezdívky jako Reichsfeuerzeug („Říšský zapalovač“) či Brennender Sarg („Ohnivá rakev“).  Rovněž ale Greif nabízel silnou obrannou výzbroj – jeden kulomet MG 81Z ráže 7,92 mm v nose trupu, jeden kanón MG 151/20 ráže 20 mm v přední části podtrupové gondole, jeden kulomet MG 131 ráže 13 mm v zadní části podtrupové gondoly, jeden kulomet MG 131 v hydraulicky poháněné hřbetní věži,  dvě stejné zbraně v dálkově ovládané hřbetní věži a jeden kanón MG 151/20 v ocasní věži. K tomu mohl nést širokou paletu bomb a torpéd v až ve třinácti konfiguracích včetně řízených bomb Fritz-X a řízených protilodních střel Hs 293. Maximální rychlost pak byla 565 km/h.

Další strom - americký, zveřejníme toto pondělí!