4. ÚROVEŇ: KI-87 Sekundová dávka:  7,53 kg Nejvyšší rychlost: ~ 707 km/h v 10 000 m.n.m. Dostup: ~ 13 800 m Výzbroj: 2x 20mm kanón Ho-5 2x 30mm kanón Ho-155

V 30. letech se rozvoj metalurgie a inženýrství podepsal na obrovském skoku ve výkonu letadel - dříve objemné, hranaté a pomalé bombardéry prošly přerodem v elegantní a sexy stroje, které své dřevěné předchůdce zanechali v kondenzační stopě daleko za sebou. Netrvalo dlouho, než podobnou proměnu zahrnující lesknoucí se hliník podstoupily i stíhačky - bombardéry tím nad nimi přišly o výhodu vyšší rychlosti. Ale pořád měly jedno eso v rukávu - výšku.

Let ve výšce nad 9 km v super chladném a řídkém vzduchu představoval jak technologickou, tak i psychologickou výzvu. Velké rozpětí křídel a dostatek prostoru v interiéru bombardérů dovolovali letounům operovat ve velkých výškách, jedním z příkladů byl bombardér Ju 86P/R, který létal po měsíce nad Anglií ve výšce 12 km, aniž by se k němu stroje RAF mohly dostat. Stíhací Bf 109 a Fw 190 měly také problémy dostat se k bombardérům B-17 a B-24.

Japonsko se z této situace poučilo a už v roce 1942 a 1943 inženýři pracovali na návrhu stroje Nakadžima Ki-87 a Tačikawa Ki-94. Ve výšce 12 km je hustota vzduchu přibližně čtvrtinová ve srovnání s úrovní na hladině moře a pro dostatečný výkon je pak nutný obrovský přeplňovaný motor - samotný kompresor ale nepodával adekvátní výkon, takže bylo navíc přidáno turbodmychadlo, roztáčené výfukovými plyny. Výsledný motor je pak funkčně shodný například s pohonem letounu P-47 Thunderbolt - jen s tím rozdílem, že Japonci umístili turbokompresor na pravou stranu trupu, zatímco Američané za pilota. Kvůli lepším parametrům v řídkém vzduchu byly zvoleny delší křídla (porovnejte například Fw 190 s Ta-152), což ale omezovalo prostor pro montáž dvojice 20mm a dvojice 30mm kanónů. Inženýři z Nakadžimy to vyřešili atypickým zatahováním podvozku, které se funkčně shodovalo s letounem P-40 Kittyhawk. Pro větší komfort pilota byla také zahrnuta částečně přetlaková kabina, včetně kyslíkových bomb navíc. Dále bylo zahrnuto do návrhu pancéřování kokpitu, silné neprůstřelné sklo, samosvorné nádrže a pevné pylony na bomby. To vše spolu s nádržemi, které nabízely palivo na více než dvě hodiny letu, vyústilo v (pro Japonce netypicky) v masivní stroj, vážící více než dvounásobek hmotnosti A6M2 Zero.

Pro japonský průmysl byla výhoda, že měl dostatek času vyřešit všechny průvodní problémy. Zkušenost Japonců s motory s turbokompresory byla omezená a i když podvozek otočný o 90 stupňů nebylo nic nového, firmě Nakadžima trvala jeho korektní implementace několik měsíců.

Prototyp poprvé vzlétnul v dubnu 1945, tedy v době, kdy už bombardér B-29 drtil Japonsko - přišel tedy moc pozdě. Nedostatek surovin a chaos způsobený bombardováním způsobili, že druhý prototyp už nevzlétnul. Ironií bylo, že tehdy už Japonsko prakticky nedisponovalo účinnou obranou a B-29 tak operovaly v mnohem menších výškách, což negovalo celý princip Ki-87 - tedy stroje určeného do velkých výšek.

Nakadžima Ki-87 je japonskou stíhačkou s BR 6.0. Vyniká ve všech situacích, i proti legendární americké P-80 Shooting Star. Zkušený pilot za kniplem Ki-87 dokáže ovlivnit vývoj jakékoliv hry. Výzbroj, tvořící dvojice 20mm a dvojice 30mm kanónů, je více než dostatečná. Jako bonus unese letoun 50kg, nebo 250kg bombu pod trupem.

S W.E.P. dostoupá Ki-87 do 5500 m.n.m. za pět minut, což je skvělá hodnota. Bombardéry se objevují ve hře ve výšce 3000 metrů, takže se s tímto strojem dostanete rychle nad ně. Ki-87 si po rychlém klesání dobře uchovává energii a dokáže tak po náletu nabrat prakticky stejnou výšku, v jaké nálet začínal. Doporučujeme vzít 20, nebo 30 minut paliva, ale při použití W.E.P. se jeho spotřeba rapidně zvyšuje.

PLUSY A MÍNUSY LETOUNU:

S Ki-87 doporučujeme používat taktiku boom-and-zoom. Naberte výšku okolo 6000 m, zaujměte dobrou pozici nad nepřítelem a zahajte prudký nálet. Dávejte si pozor na rychlost, ve vyšších rychlostech ovládání letounu tuhne. Výzbroj letadla je silná, na vyřízení protivníka stačí i krátká a přesná dávka.

Proti těžkým bombardérům jako jsou B-17, B-24, B-29, Tu-4 a další - zahajte útok s výškovou převahou a až budete zaměření, nebojte se přidržet spoušť o něco déle; po průletu nastoupejte zpět nahoru. Ideální je mířit na velké a důležité části letadla, jako jsou křídla, nebo ocasní část. Nikdy neútočte zezadu a bez rychlostní převahy, jinak s vámi palubní zbraně těchto bombardérů udělají krátký proces. Palivové nádrže Ki-87 poměrně dobře hoří, myslete na to.

War Thunder tým (autoři: Joe “Pony51” Kudrna & Aston "patrioticalien" Peters