---

Historická kamufláž tanku Sherman IC Firefly, 1. československá samostatná obrněná brigáda, duben 1945, Dunkerque
kamufláž vytvořil 313_Paegas | stahujte zde

Pro československou pozemní jednotku ve Velké Británii znamenala válka jedno velké čekání na příležitost a plný bojový stav. V květnu 1945 pak ale nová republika měla velmi silný a zkušený základ své armády, který z politických důvodů plně nevyužila.

Ten příběh začíná už v Polsku, ale hlavně ve Francii. Tam se během září 1939 ustanovily dvě jednotky pro boj proti nepříteli. Příslušníci té první, Českého a slovenského legionu, skončili v sovětské internaci poté, co Stalin napadl Polsko. Ve Francii se soustředilo přes 11 000 vojáků, z nichž čtvrtina byla z původního Československa (zbytek byli povolaní krajané či dobrovolníci z jiných koutů světa). Nepodařilo se však završit výcvik a do prohrávající bitvy se zapojila zhruba polovina těchto mužů. Protože československý exil byl v té době primárně orientován na Francii, byla porážka těžkou ranou. Vojsko bylo v podstatě rozpuštěné a do dalších bojů měli zasáhnout jen dobrovolníci ochotní se přesunout do Velké Británie. V červenci 1940 šlo o zhruba 4 300 Čechoslováků.

CIABG v Belgii roku 1945

Britové podporovali, aby exilové vlády z obsazených území Evropy měly „svá“ vojska. Bylo tomu tak v případě Poláků, Nizozemců, Belgičanů či Norů. Problém byl v jejich podobě, protože se množství mužů z jednotlivých států výrazně lišilo. Výsledkem byl vznik samostatných smíšených brigádních skupin (přes 5 000 mužů), kde se shromáždily všechny druhy vojsk (pěchota, dělostřelectvo, tankisté,...) pod jednu vlajku. Tam, kde Poláci dokázali „z fleku“ zaplnit dle britských tabulek téměř tři svazky, měli Belgičané či Nizozemci spíše symbolická uskupení. Snažili se ale i tak být aktivní – posílali své muže do speciálních jednotek SAS a commandos.

To Čechoslováci jako jediní neprovedli, byť byli svými počty někde mezi oběma extrémy. Vojáci na tom byli po přesunu do Velké Británie špatně. Mizerná morálka, ideové přesvědčení a deziluze si vybíraly svou daň. Komunisté díky tomu lehce iniciovali vzpouru více než 500 mužů, kteří byli následně z armády propuštěni. A navíc v létě 1940, kdy probíhaly letecké souboje o Británii, mnozí další odešli k RAF. V lednu 1941 tak počty spadly na 3000. Největším problémem proto byl nedostatek mužů, ať už pro plný bojový stav, tak pro zálohy. Zajímavé bylo složení tohoto zbylého svazku – Čechů bylo 68% (dle řeči), Slováků 16% a Němců téměř 11%. Hlásících se k židovského vyznání bylo 20% a Čechů coby důstojníků přes 90%. Československá exilová vláda ale odmítala mít symbolickou jednotku a snažila se o její efektivní využití. Výcvik neustával, náborové kampaně měly drobný úspěch u Čechoameričanů a (po napadení SSSR) levicově orientovaných a nakonec ze severu Afriky přijelo a do skupiny splynulo několik stovek zkušených a úspěšných členů 200. lehkého protiletadlového pluku – Východního. Padlo rozhodnutí samostatnou brigádu přeměnit na Československou samostatnou obrněnou brigádu (CIABG – Czechoslovak Independent Armoured Brigade Group), která by se začlenila do invazní sestavy spojeneckých vojsk. Tak se stalo 1. září 1943.

7. prapor Královského tankového pluku

Moderní svazek ovšem neměl být plný jen tanků. Součástí byl předzvědný oddíl, ženisté, spojaři i dělostřelci. Přesto „předělat“ pěšáky na tankisty, aby zaplnili dva plánované prapory, nebyl úkol na týden. Výcvik nakonec trval přesně rok a i tak každý desátý nebyl dostatečně sžitý s jednotkou. Důvodem byly postupné příchody zajatců wehrmachtu a vládního vojska z Afriky, Itálie a nakonec i Francie, kteří bojovali z donucení a byli často čs. občany. V prvních zářijových dnech roku 1944 pak brigáda jako poslední z národních armád ve Velké Británii vystoupila z transportních lodí a utábořila se v prostoru Falaise.

Nadšení, že konečně zasáhnou Čechoslováci do boje, se brzy zchladilo. Čekání na pevnině se protáhlo na celý měsíc. Důvody byly mnohé, především situace na frontě. Jak spojenci postupovali, stále více byla aktuální otázka obsazení přístavů na severu Francie pro plynulé zásobování. Vrchní britský velitel Montgomery se rozhodl osvobodit pobřeží s městy Boulogne, Calais, Dunkerque, a Ostende na pozadí operace Market Garden, ale Hitler si byl vědom důležitosti těchto míst a nařídil jejich přednostní obranu. Všechny, až na Dunkerque, se podařilo získat. Jenže situace na frontě se zase změnila a po neúspěchu Montgomeryho operace se prioritou stal přístav Antverpy. To postavilo obléhání Dunkerque do zvláštní situace – nebylo nutné jej získat, avšak bylo nutné jej hlídat, protože poblíž začalo být pokládáno podmořské palivové potrubí z Anglie.

Dunkerque během obléhání

Pro tuto roli „hlídače“ se ukázala československá brigáda jako ideální – okusí styk s nepřítelem a zároveň nehrozí vysoké ztráty ve vlastních řadách, protože stále neměla plné stavy ani zálohy. Naopak měla strávený čas brigáda využít pro své organizační dokončení. Samozřejmě se to Čechoslovákům nelíbilo, jelikož ostatní zahraniční brigády již zdárně bojovaly na frontě. Platilo to i pro početně menší jednotky Nizozemců a Belgičanů, které osvobozovaly v prvních liniích svou domovinu. Ale rozkaz byl rozkaz a tak počátkem října 1944 Čechoslováci nastoupili na perimetr kolem Dunkerque.

Ve své roli nebyli sami – pod československé velení spadaly různé jiné jednotky, které se ale střídaly. Za zmínku stojí různé dělostřelecké síly – od protiletadlových po supertěžké. Jmenovitě pak je nutné zmínit 7. prapor Královského tankového pluku, ostřílený útvar mající ve svých řadách tanky Churchill (včetně plamenometné verze Crocodile) a jednotky Francouzů, které byly značně improvizované a s různou mírou spolehlivosti. Proti nim stálo více jak 12 000 Němců pod velením fanatického viceadmirála Friedricha Frisia, který se snažil různými výpady udržet morálku svého mužstva, ale trpěl nedostatkem těžké pěchotní výzbroje a také potravin a munice. Jenže efektivní nasazení tanků nebylo možné – Němci v rámci důkladné přípravy zaplavili jižní úsek a ostatní dva kvalitně zaminovali a zatarasili. Českoslovenští tankisté tak většinou museli místo trandění v Cromwellech, Shermanech a Stuartech (kterých tehdy měli k půldruhé stovce) odmontovat palubní kulomety a zapadnout do promočených zákopů.

Znak 1st CIABG (vytvořen hráčem 313_Paegas)

Brigádní generál Alois Liška nechtěl jen nečinně sedět a hlídat opevněné Němce. Naplánoval hned na 28. října 1944 útok, který měl jasně daná omezení – dosáhnout určitého prostoru se zákazem hranici překročit. Nebyl tedy snahou o dobytí města, ale o průzkumný nájezd pro zisk vlastních zkušeností, bojové efektivity a samozřejmě zajatců. Vojáci byli nadšení, navíc pomohla symbolika dne a výsledek byl velký úspěch. „Neblahé dny,“ poznamenal si v tomto datu do deníku sám Friedrich Frisius. Liška chtěl úspěch zopakovat o týden později, 5. listopadu, ale Němci se již dobře připravili. Za cenu 36 mrtvých Čechoslováků přišla dunkerqueská posádka „jen“ o 164 mužů. I přes evidentně kvalitní poměr ztrát, sklidil listopadový útok kritiku, protože se automaticky počítalo jen s úspěchem totožným či lepším s tím z 28. října. Poslední výrazná potyčka proběhla pak v dubnu 1945 a je známá jako útoky na továrnu Filature. Němci zde nejdříve přemohli francouzskou posádku a poté odrazili československý protiútok. Filature stála Spojence přibližně o 130 mrtvých.

Hlavní úkol brigády, zformovat se do plné pohotovosti, byl splněn na samém konci války – 7. května 1945. Dosáhla 5 637 osob mužstva a 328 důstojníků. Ve výzbroji měla téměř 300 tanků – primárně Cromwell Mk IV a Mk V, dále Mk VI CS, Mk VII a ARV. Také tanky Sherman IC Firefly a IC Firefly Hybrid (7. května nahrazeny Challangery Mk I) a lehké Stuarty Mk V a Mk VI. Frisius ale brigádu držel v pozicích až do konce války, kdy se vzdal, a proto k hranicím Československa byl vyslán symbolický stopadesátičlenný Kombinovaný oddíl. Celá brigáda pak dosáhla vlasti až 18. května a rozmístila se dle nového rozkazu na demarkační čáře Lnáře – Nepomuk – Blatná. Dne 30. května pak v Praze uskutečnila slavnostní přehlídku a do srpna 1945 se ještě na čáru vrátila (spadala stále pod americké velení).

Ačkoliv měla brigáda plný stav a stovky tanků, kvůli politice se základem nových obrněných sil obnovené ČSR stala 1. čs. samostatná tanková brigáda v SSSR mající v květnu 1945 mnohem menší počty mužů a hlavně strojů. Mnohé „západní“ vojáky pak čekala nepříjemná doba plná dehonestace a záměrné opomíjení ve prospěch spolubojovníků na východní frontě.

War Thunder tým (autor: Michal Kamp)

Čechoslováci v tancích za 2. světové války:

V sérii zabývající se osudy a působením Čechoslováků v tancích během operací za 2. světové války již vyšlo:

• První díl - Čechoslováci v tancích - Kyjev
• Druhý díl - Čechoslováci v tancích - Dukla
• Třetí díl - Čechoslováci v tancích - Jaslo
• Čtvrtý díl - Čechoslováci v tancích - Ostrava a Praha (1/2)
• Pátý díl - Čechoslováci v tancích - Ostrava a Praha (2/2)
• Šestý díl - Čechoslováci v tancích - Dunkerque