---

Historická kamufláž T-34/85 1. čs. samostatné tankové brigády v SSSR, Dolní Měcholupy, květen 1945
kamufláž vytvořil hráč 313_Paegas | stahujte zde

V prvním měsíci roku 1945 se českoslovenští tankisté a především pět dělostřeleckých sborů zúčastnilo první fáze Západokarpatské operace.

Po Dukelské operaci se v bojové pohotovosti na slovenském území nacházel pouze 1. tankový prapor. Zbylé dva se pohybovaly v zázemí a cvičily u nich posádky. K praporům se totiž nejen vraceli zranění z nedávných bojů, ale také přicházeli nováčci z osvobozených oblastí nebo zachránění účastníci Slovenského národního povstání. Jen 3. tankový prapor se počtem vojáků zdvojnásobil.

Na Slovensku vznikla patová situace, která se za celý prosinec 1944 nezměnila. Hranicí fronty byl tok řeky Ondavy, kde 1. tankový prapor plnil důležitou roli podpory unavené a oslabené československé pěchoty. Jeho počty v počátku měsíce bylo šest tanků T-34/76, dvě SU-85 a jeden T-70M. Úderné úkoly praporu omezily na ostřelování německých pozic, kde svou hlavní roli hrála právě samohybná děla. Cíle střelby byly různé pozorovatelny a minometné pozice. Dle hlášení byly útoky často velmi přesné a denní spotřeba munice se blížila i k půldruhé stovce.

T-34/85

Po Vánocích se aktivita Čechoslováků stupňovala ve zcela jiné rovině. Dělostřelci, kteří tankistům v ostřelování nepřátelských pozic nesmírně pomáhali, se již dříve přesunuli na sever k připravované ofenzívě v Polsku. Tankisty stejný rozkaz čekal také. Bylo samozřejmě důležité, aby přesuny nebyly poznat. Ba naopak bylo potřeba vyvolat pocit, že útok proběhne tady na Ondavě. Proto na celém patnáctikilometrovém úseku zbylo pár děl, které se neustále přesunovaly mezi salvami a svůj pravý počet maskovaly. Tankisté zase před svým odjezdem v nepříjemné zimě měli "navýšit" své počty – vytvořit dřevěné makety tanků, děl a jiné techniky nebo zanechat složené pontonové mosty u řeky. Vše sice zamaskované, ale ne tak, aby oko schopného německého pozorovatele nic neobjevilo.

Plánovaná Západokarpatská operace měla začít ve stejnou dobu co operace Viselsko-oderská, jen na jihu a v hornatějším terénu. Hlavní role opět připadla 38. armádě, která měla jednak chránit levý bok 1. ukrajinskému frontu, ale také sama útočit ve směru Jasło, Gorlice, Nowy Sącz a Kraków. Z řad Čechoslováků se jí tedy zúčastnily stroje tankové brigády a pět pluků dělostřelectva, které měly necelých 150 děl.

Schéma Západokarpatské operace

Ofenzíva odstartovala v půli ledna a jednotky do té doby především trénovaly například spolupráci se sovětskou pěchotou (čs. samopalníci zůstali na Ondavě), likvidaci různých typů cílů, samovyprošťování a maskování v terénu. Když útok začal, jako vždy s předehrou v podobě mohutné salvy dělostřelectva, tankisté měli směřovat k opevněným kótám 382 a 379 jižně od Jasła a dále pronásledovat nepřítele na západ. Tanky maximální možnou rychlostí zdolaly v dopoledních hodinách 15. listopadu vzdálenost k určeným cílům, ale u výšiny 382 brigáda nejdříve přišla o jeden T-34/76 po najetí na minu a vzápětí o druhý po zásahu Panzerfaustem. Přesto s kvalitní podporou sovětských samopalníků se do hodiny od výjezdu do boje podařilo oba cíle dobýt. Do večera ještě tanky překonaly řeku Wisłoka a dosáhly obce Załeźe. Němci tehdy přišli o šedesát mužů, několik kulometů a protitankové dělo.

Postup Čechoslováků pokračoval i další den. Ovšem v hloubce 25 km od původní linie fronty, kdy byl původní plán splněn, dostali tankisté rozkaz k návratu. Boj pro ně zde skončil, ale nikoliv pro pět sborů dělostřelectva. Ty měly za úkol ničit postavení německých polních houfnic, seskupení nepřátelských pozic a obranné pozice v samotném Jasłu. Jejich efektivnost byla velením velmi oceňována.

Jak tankisté, tak dělostřelci svou činností vydatně pomohli sovětským silám v bezpečném postupu na Kraków. Jaselská operace je však pro budoucnost brána hlavně jako úspěch dělostřelců, pro které šlo dodnes o největší a nejvýznamnější nasazení v dějinách. Tanková brigáda zde přišla o dva muže a jeden tank. Sami ale zabili dobrých sto nepřátel.

SU-85 s nápisem Otakar Jaroš

Po návratu na Ondavu se všechny tři prapory opět věnovaly výcviku. Proud dobrovolníků se nezastavil ani v prosinci a lednu a brigáda náhle dosahovala počtu téměř dvanácti set příslušníků. I situace na Slovensku se od začátku ofenzívy změnila. Němci pod hrozbou bočního útoku ze severu se stáhli a v jejich stopách postupovaly sovětské a československé jednotky, včetně posledního praporu tankové brigády – samopalníků. Koncem ledna roku 1945 se pak v Kežmaroku měla celá tanková brigáda shromáždit. Spolu s posílením lidské síly ji čekalo i dozbrojení. Dosavadní stav zoufalý sedmi T-34/76, dvou SU-85 a dvou T-70M byl doplněn o několik obrněných vozů BA-64 a především o necelých 50 zbrusu nových T-34/85.

Pobyt pod Tatrami tak posloužil především k seznámení se s novou technikou, protože možnost projet se s "pětaosmdesátkou" mělo jen několik posádek během dukelské operace. Dále došlo k logické reorganizaci rot v rámci jednotlivých praporů, jejichž tanky dostaly do budoucna typické trojmístné číslo.

V polovině února přišel rozkaz k přesunu, protože na severu sovětské síly dosáhly k polskému Bielsku. Ten se nachází zhruba 50 km od Ostravy a Čechoslováci začali tušit, co bude následovat. Snažili se proto připravit ještě co nejvíce – zasvěcovali nováčky, projížděli nové tanky, koordinovali postup s pěchotou. V té době měl počet členů brigády cifru 1 470, což bylo o více jak stovku nad tabulkový stav, a počet tanků dosáhl oficiálně předepsaného množství 65 kusů.

Nikdy dříve se českoslovenští tankisté necítili více připraveni konečně osvobodit zbytek své vlasti.

War Thunder tým (autor: Michal Kamp)

Čechoslováci v tancích za 2. světové války:

V sérii zabývající se osudy a působením Čechoslováků v tancích během operací za 2. světové války již vyšlo:

• První díl - Čechoslováci v tancích - Kyjev
• Druhý díl - Čechoslováci v tancích - Dukla
• Třetí díl - Čechoslováci v tancích - Jaslo