---

Historická kamufláž Wellingtonu Mk.Ic/L, 311. československá bombardovací peruť RAF, 1942
kamufláž vytvořil hráč 313_Paegas | stahujte zde

Nedávno oslavil své sté narozeniny válečný pilot, jehož osud dokazuje, že hrdinou nemusí být jen člověk s vysokým počtem sestřelů.

Imrich Gablech

Imrich Gablech se narodil 4. listopadu 1915 v obci Hrachovište v okrese Trenčín. Rodiče se v této hornaté oblasti věnovali zemědělství a truhlářství. Na dětství vzpomíná Gablech samozřejmě v dobrém, včetně nemilých událostí:

„Bylo mi asi pět let, kdy jsem si málem vyrazil oko střelou dumdum. Měli jsme strýčka, jenž si po první světové válce přinesl domů celý arzenál. Tento strýček, když jsme ho pěkně poprosili, nám vždy daroval nějaké to střelivo. Jednou časně ráno jsem vyšel na dvorek, vzal zmíněný náboj a chtěl z něj vydolovat střelu. Vytáhl jsem z vozu svorník, který mi měl sloužit jako kladívko…Nešlo to. Opakoval jsem to několikrát, až se nakonec střela z nábojnice uvolnila a naplocho mne udeřila do oka.“

Také chodil ministrovat do kostela a farář jej dokonce zacvičil na asistenta. Logicky si Gablech v mládí hrál s myšlenkou stát se knězem. Do školy nastoupil v sedmi letech, ale vzdělávání pokulhávalo. V obci měl totiž jeden učitel na starosti osmdesát dětí najednou ze všech osmi tříd. Když tedy chtěl nastoupit na gymnázium v Novém Mestě nad Váhom, měl problémy s přijímacími zkouškami. Pomohl s přímluvou právě farář, ale Gablech musel studia beze zbytku dohnat.

Krom pomoci v kostele začalo Gablecha zajímat i létání. Proto, když uviděl inzerát o založení Stredoslovenského aeroklubu a dozvěděl se o akci „Tisíc nových pilotů republice“, podal okamžitě žádost. Dne 1. května 1936 pak začal na letišti Tri Duby svůj výcvik. Že šlo více o teorii, dokazují zkoušky, ke kterým přistoupil po necelých sedmi hodinách ve vzduchu. Při nich mu během startu prasklo kolo a s letounem udělal přemet. Komise mu však let počítala jako uskutečněný, protože nešlo o jeho chybu.

Na podzim téhož roku nastoupil na vojenskou službu – nejdříve do Prostějova a poté k 3. leteckému pluku v Piešťanech a v Bratislavě. V prosinci roku 1937 skončil v Žilině jako jeden z prvních pilotů vůbec dislokovaných v tomto prostoru. Zde jej zastihly mnichovské události a vznik Slovenského štátu. S několika dalšími piloty hned začal uvažovat o přeletu do Polska. K tomu byly vybrány tři letouny Letov Š-328 a jedno Aero Ab-101. Zásluhou šéfmechanika se podařilo stroje mít v hangáru tajně natankované a vyzbrojené, což jinak bylo zakázané. Nervozita po ilegálním startu nakonec opadla, piloti se odvážili rozloučit se svými děvčaty přeletem nad jejich bydlišti a pak údolím Oravy směřovali na Nowy Targ. Krom neefektivní střelby pohraničníků z ručních zbraní se nic nepřihodilo a Gablech zdárně přistál na letišti Dęblin.

Dekorování čsl. letců polským vyznamenáním, 1943, Gablech druhý zleva (zdroj: Czech Spitfire Club)

Zde se při čekání na válku setkal s desítkami československých pilotů, kterým se také podařilo uniknout z rodné vlasti. Bleskový německý útok 1. září roku 1939 přesto Poláky zaskočil. Gablech vzpomíná, jak ten den dopoledne dostal příkaz k letu:

„Za chvíli mi motor naskočil. Pomalu jsem ho zahříval. Najednou jsem měl takový zvláštní pocit, že se něco děje a přitom nevím, co to je. Podíval jsem se doprava, vše bylo v klidu, otočil jsem hlavu a spatřil, jak několik mužů běží jako o závod a skáče do zákopů. To už jsem se automaticky podíval vzhůru a zjistil, že k letišti se blíží tři devítičlenné bombardovací svazy. Na útěk do okopů jsem už neměl čas. Vyskočil jsem z letadla, odstranil špalky zpod kola, a to už začaly padat bomby.“

Z letiště unikl, nouzově přistál a dostal se do Puławy, kde se scházeli piloti z ostatních území napadeného Polska. O panujícím chaosu následujících dnů Gablech dobře zmiňuje historku, jak byl s jinými Čechoslováky vyslán zpět do Dęblinu pro letouny v hangárech. Cestou nejednou slyšel (dokonce z úst maršála Edwarda Rydz-Śmigłyho, kterého prý potkal), že místo je obsazené Němci, ale rozhodl se úkol dokončit. Dęblin nakonec byl stále v polských rukou, ale letouny v hangárech bez součástek a paliva. Okolí bylo vylidněné a řádily tu loupeživé bandy. Nakonec sám, cestou zpět, byl pozván na jídlo polskou Němkou. Ta logicky neutekla před postupující armádou a k překvapení Gablecha měla v domě snoubence v podobě německého důstojníka.

Imrich Gablech (v brýlích) na letišti v Havlíčkově Brodě, těsně po válce (zdroj: Aeroklub Havlíčkův Brod)

Při osamoceném útěku na východ (s jiným pilotem Zdenkem Bachurkem, kterého cestou potkal) se nejednou setkal s nedůvěřivými Poláky a věděl, že musí být opatrný. Nejeden cizinec byl v panujícím zmatku zabit vojáky i civilisty. Když se opětovně setkal s dalšími piloty, padlo 17. září rozhodnutí o přeletu do Rumunska. Zhruba 8 km od hranice přišel rozkaz přistát a počkat na pozemní sled. Místo něj se ale dostavila Rudá armáda. Když to polští letci zjistili, okamžitě utekli. U letounů zůstali jen Čechoslováci. Dne 18. září byli zajati. I přes počáteční ujištění, že budou propuštěni, se Gablech ze sovětského zajetí dostal až za dva roky.

Byl odloučen od kolegů a putoval ve vagonech přes Kyjev, Charkov, Moskvu a Kirov za polární kruh. Skončil v táboře v povodí řek Dviny a Pečory, kde pracoval (v létě mezi hejny komárů a v zimě v mrazech) na stavbě železnice a těžbou lesa v tajze. Volno bylo pouze v teplotě pod 40 stupňů. Nesplnitelně nastavené normy pak odrážely množství jídla na den – 300 gramů chleba a 3 dcl vody. Dne 23. září 1941 náhle přišel rozkaz o přesunu všech Poláků z tábora, tedy i nevinného Gablecha, k Moskvě. Zde se pod tlakem probíhající německé operace Barbarrossa ukázalo, že nastane formování polského vojska a obzvlášť byla sháňka po pilotech. Tím se Gablech dostal do Archangelsku, kde nasedl na loď a odplul s dalšími 199 muži pryč. Cílem byla Velká Británie.

Gablechova radost neznala mezí. Zase dostal letecký odznak a konečně mohl zažádat o přeřazení k Čechoslovákům. Ti byli velmi překvapení, protože jej na inspektorátu již považovali za padlého. Dokonce potkal spolubojovníky z Polska. Ti mu vyprávěli, že zajetí přežili pod ochrannou rukou Ludvíka Svobody, takže Gablech dopadl suverénně nejhůře.

Imrich Gablech přebírá vyznamenání ministra obrany SR, 2013 (zdroj: webnoviny.sk)

Chvíli si odpočinul, nabral síly (vážil po lágru 45 kg) a zatoužil se opět stát stíhačem. Musel ale projít testy, zda nezapomněl létat. Ukázalo se, že při přistávání ztrácel vědomí jako důsledek špatného zdravotního stavu. Převeleli jej k bombardovací 311. peruti, konkrétně pod ní spadající výcvikový útvar 1429 OTF (Operational Training Flight), kde se řídily letouny typu Wickers Wellington a Avro Anson. Zde alespoň měl Gablech v případě zmíněných problémů vedle sebe druhého pilota. Jenže záhy se dostavily problémy další – žaludeční vředy a žlučník. Po týdnech „přecházení“ byl nakonec hospitalizován a časem se navíc přidalo zhoršování zraku. Musel s létáním v RAF definitivně skončit. Známý mu ale pomohl k čestné práci letištního dispečera – nejdříve v Ibsey a poté na letišti Coltisholl. Tak tomu bylo až do konce války.

Do Československa se vrátil 2. srpna 1945 a nastoupil coby letový kontrolor na ruzyňské letiště. Brzy jej převeleli do Havlíčkova Brodu, kde byl chvíli velitelem místní letecké základny. Také se zde velmi angažoval v podpoře vznikajícího havlíčkobrodského aeroklubu. Roku 1949 jej komunisté z armády jako „zápaďáka“ propustili. Střídal různá zaměstnání od stavebních závodů, přes pilníkárnu až po továrnu na obvazy. V Havlíčkově Brodě bydlí dodnes.

Imrich Gablech je držitelem řady vyznamenání včetně Komandérského kříže za zásluhy Polské republiky, Památné medaile ministra obrany SR I. stupně a Řádu Bílého lva III. třídy vojenské skupiny. V rámci významného životního jubilea byl 11. 11. 2015 prezidentem ČR jmenován do hodnosti brigádního generála.

War Thunder tým (autor: Michal Kamp)