---

Historická kamufláž SU-85 "Kapitán Otakar Jaroš" 1. československého tankového pluku
kamufláž vytvořil hráč 313_Paegas | stahujte zde

Dukla byl dříve pojem téměř posvátný, ale překroucený a zneužitý. Co ovšem znamená dnes? Věc diskuzí. Jedno je jisté – výsledek byl rozporuplný, ale operace představuje jedno z největších bojových nasazení čs. vojáků proti Hitlerovi. A tankisté nesměli chybět.

Na jaře roku 1944 zůstávala československá brigáda, včetně tankového praporu, na Ukrajině. Zde doplňovala stavy z řad místních obyvatel – původně Čechů, kteří se zde usídlili v dobách Rakousko-Uherska. Jen tankový prapor v prvních dnech získal více dobrovolníků, než byl jeho současný počet, takže bylo v plánu rozšíření. Brigáda se stala sborem a obrněnci nejdříve plukem (1. dubna 1944) a poté brigádou (1. srpna 1944).

Památník boje v Údolí smrti

Tanková brigáda měla odpovídat standardům Rudé armády – velitelská rota, tři tankové prapory, motorizovaný prapor samopalníků a další roty či čety různého určení. Proces sice vypadal rychle na papíře, ale reálně se bojeschopnost nevyvíjela dle plánu. Každý prapor používal k výcviku nováčků už od dubna dvě T-34/76 zbylé z bojů o Kyjev (zvané "LIDICE" a "ŽIŽKA") a další stroje přišly záhy (včetně prvního samohybného děla SU-85 nazvaného "KAPITÁN OTAKAR JAROŠ"). Jenže i tak šlo o malý vzorek a také chyběl dostatečný počet důstojníků. Vojáci už čekat nechtěli a opět uspořádali mezi sebou sbírky. Přispěli do nich i v okolí žijící Volyňští Češi. V červnu Čechoslováci dostali své první téčko s kanonem 85 mm (nejspíše verze D-5T) a dalších pár stejné ráže následovalo během srpna. Tento stroj se do konce války stal páteří brigády. Přesto v době, kdy vypuklo na Slovensku národní povstání, měli tankisté z předepsaných 1 345 osob pouhé dvě třetiny a z 65 tanků jen 3 T-34/85, 4 T-34/76 a 2 T-70.

Sovětští generálové neplánovali ze strategických důvodů pomoci Slovákům v jejich izolovaném boji proti Němcům. Věděli, že mají armády z předchozích měsíců tvrdých bojů vyčerpané (operace Bagration a Lvovsko-sandoměřská operace) a technika není doplněná do ideálních stavů. Nakonec rozhodly důvody politické. Operace dostala označení Karpatsko-dukelskái a úkolem bylo se dostat na slovenské území skrze Dukelský průsmyk na východě země. Prostor ale okupovaly připravené jednotky Němců, kterým velel generál Gotthard Heinrici, expert na obrannou válku. Koněvův plán, narychlo vypracovaný a bez zkušeností s hornatým terénem, byl velmi ambiciózní – z prostoru města Krosno měly jednotky dosáhnout Prešova, vzdáleného přes sto kilometrů, za pět dnů. Maršál výrazně počítal s účastí slovenských divizí v týlu německých frontových vojsk, ale ty byly nacisty odzbrojeny boje před útokem kvůli chaosu a nerozhodnosti ve velení slovenské strany. Dodnes proto mate, že ofenzíva měla i nadále pokračovat.

Slavnost 1. čs. armádního sboru po protnutí hranic se Slovenskem

Vzhledem ke zmíněným podmínkám nepřekvapí, že operace vůbec nezačala dobře. Krosno se nepovedlo dobýt hned první den, což vzhledem k důležitosti své pozice zpomalovalo ostatní proudy ofenzívy. Němci navíc zareagovali nepříjemně rychle a po pár dnech bylo jasné, že časový harmonogram se zcela zhroutil. Sovětská armáda musela bojovat o každou píď země cestou k hranicím bývalé ČSR a operace se protáhla na měsíce. Čechoslováci věděli, že na Dukle budou bojovat. Šlo konečně o vstup na domácí půdu, byť v místech k tomu velmi nepříjemných, a k tomu vlastně jejich jednotky byly prvotně stvořeny. Nastoupili ve druhém sledu 38. armády dne 8. září 1944. Konkrétně tankisté měli za úkol podpořit postup pěchoty, ale na počátku stále trpěli naprosto nedostatkovou výzbrojí a stroje dostávali až v průběhu ofenzívy. To v žádném případě nepodlomilo jejich odvahu. Podívejme se na jejich nejintenzivnější nasazení.

Prapor samopalníků sloužící organizačně v rámci tankové brigády byl nasazen v karpatských bojích nezávisle. Přesto se jejich cesty s tankisty občas protnuly, především hned v prvních dnech na kótě 534 – extrémně důležitém strategickém místě ovládajícím přístup k městu Dukla. Od 10. září po několik dalších dní se majitelé vrcholku změnili víc jak desetkrát a mezi muži se prostoru začalo říkat "Krvavá kóta". Tankisté poblíž, v okolí obce Franków při podpoře 3. brigády, ztratili dne 15. září své první vozidlo. Tank T-34/76 zvaný "LIDICE" dostal zásah z protipancéřové zbraně a vyhořel.

T-34-76 ŽIŽKA s jednou ze svých mnoha verzí nápisu

Poté, co se trigonometr 534 podařilo natrvalo udržet a ostatní jednotky v okolí také slavily úspěchy, mohla ofenzíva konečně postoupit na samotnou Duklu, která nyní byla sevřena ze tří stran. Útok začal 20. září a československé tanky byly při tom. Postup byl rychlý, ale samotné obsazení města druhého dne se nesetkalo s drtivým úspěchem. Opakoval se typický scénář, který tolik celou ofenzívu zpomaloval. Němci se totiž stáhli z bezprostřední blízkosti do nejbližších kopců na jihovýchodě a odtud pokračovali v ostřelování sovětských pozic. V ulicích Dukly tak byli všichni na ráně a tanky ihned vyrazily dobýt nejbližší výšiny. Dvě se podařily získat ještě ten den, ale kóta 694, zvaná vojáky "Hyrowa hora" s pro tanky T-34 již hraničním sklonem 30º, byla větší výzvou. Brigáda přišla (ne nenávratně) o pět tanků a pěchota vrchol obsadila až pozdě odpoledne 22. září.

To nejhorší ale mělo teprve přijít. Postup k Dukelskému průsmyku a tedy konečně na území ČSR směroval tankisty 30. září do útoku na vrcholky kolem vesnice Zyndranowa, dosáhnout zde hranic a po zajištění prostoru se stáhnout ke kostelu v obci. Asistovat jim měl prapor samopalníků a 3. prapor 1. brigády. Úkol byl splněn, ale německých deset tanků, dvě samohybná děla, pěchotní protipancéřové zbraně a dobře položené miny jim uštědřily děsivé ztráty – 12 mrtvých, 4 nezvěstné a 39 zraněných. Mezi padlými byli i velitel 1. tankového praporu František Vrána a velitel tankové roty Rudolf Jasiok, který zemřel snad tři sta metrů od hranic vlasti.

Památník 1. čs. armádního sboru v Dukelském průsmyku

Mechanici brigády měli spoustu práce. Za necelý měsíc bojů vyřadil nepřítel 21 československých tanků a samohybných děl. Ovšem jen 6 jich bylo zcela zničených (3 T-34/76 včetně "ŽIŽKY" a "LIDIC", 2 T-34/85 a 1 SU-85). Bylo nutné zprovoznit alespoň nějaké, protože dne 6. října Němci opustili svá stanoviště u průsmyku a stahovali se do slovenského vnitrozemí. Pronásledování se ujaly dvě pěší čsl. brigády, ale pro husté zaminování výstupu z průsmyku, tedy již na území Slovenska, se zastavily na severním okraji Nižného Komárníku.i Českoslovenští tankisté je v této oblasti podpořili v obraně a také posílili pozice u Zindranowé, kde šlo stále o nebezpečný výběžek. Navíc do druhé poloviny října probíhaly opravy a také výcvik nových posádek. Proto se brigáda nezúčastnila 25. října útoku sovětských sil směrem na Kapišovou, který se o dva dny změnil v největší tankovou bitvu Karpatsko-dukelské operace. Oblast boje dostala do budoucna název "Údolí smrti." Tím se obě strany nesmírně, až fatálně vyčerpaly.

Operace byla oficiálně ukončena 28. října, ale brigáda přišla v dalších dnech kvůli minám ještě o jeden T-34/85 a T-34/76. Boje totiž čile probíhaly až do konce listopadu. Tři podzimní měsíce ofenzívy byly z hlediska naplnění cílů neúspěchem a pro sovětské velení šlo spíše o méně důležitou operaci.i Pro Čechoslováky však Dukla dodnes znamená místo smrti téměř tisícovky vojáků, dále čtyř a půl tisíce raněných a více jak sedmi set nezvěstných. Ti, co přežili, pak měli zkušenosti a zocelení natolik důležité, že je zdárně uplatnili v dalších divokých bojích u Jasła a Ostravy. O Karpatech také platí jedna skutečnost – šlo pro tanky o jeden z nejhorších terénů využitých k boji v průběhu celé války, tedy konkurující bez problémů Monte Cassinu nebo severnímu Kavkazu.

War Thunder tým (autor: Michal Kamp)

Čechoslováci v tancích za 2. světové války:

V sérii zabývající se osudy a působením Čechoslováků v tancích během operací za 2. světové války již vyšlo:

• První díl - Čechoslováci v tancích - Kyjev
• Druhý díl - Čechoslováci v tancích - Dukla