'B-25 Mitchell Kolumbijských vzdušných sil', kamufláž vytvořil Jota05 | stahujte zde

V září roku 1916 zuřila 1. sv. válka již přes dva roky. I když tento konflikt probíhal velmi daleko, zaujaly v konfliktu poprvé použité zbraně kolumbijskou armádu.

Junkers W.34 aerolinek SCADTA, fotka z konce 20. let 20. století

Kolumbie se v té době stále zaměřovala hlavně na zemědělství - s pásem And na západě a amazonské džungle na jihovýchodě a výhody letectví tak byly zřejmé. Po roce 1916 odjela do Francie skupinka důstojníků k leteckému výcviku. 31. prosince 1919 byl přijat zákon číslo 126, který kladl za cíl vytvoření vojenského letectva a přidružené letecké školy pro kolumbijskou armádu. 15. února 1921 tedy začala působit, ale jen o rok později zbankrotovala.

Tehdy začaly události nabírat zajímavý směr. Německým letcům s nejistou budoucností, kterou jim zajistil podpis Versailleské smlouvy v roce 1919, chtěli využít kolumbijské snahy o rozvinutí letectví. 5. prosince 1919 tak byla založena Sociedad Colombo Alemana de Transporte Aéreo, (SCADTA - Kolumbijsko-německá asociace letecké přepravy - německy: Deutsch-Kolumbianische Luftverkehrsgesellschaft) jako teprve druhé komerční aerolinky na světě! Ačkoliv nebyla vojenská, v budoucnu měla velký vliv na tamní vojenské letectvo.

Je pravděpodobné, že kontakty v Německu otevřely cestu švýcarské misi vedenou kapitánem Henry Pillichodym, který Školu vojenského letectví znovuotevřel 8. listopadu 1924 v Madridu v Kolumbii. Čtyři švýcarské stroje Wild WT a osm výcvikových Wild X se účastnili první letecké přehlídky 7. srpna 1927. První bojový stroj byl zařazen do služby o rok později - americký Curtiss Falcon O-1. Kolumbijské letecké síly - FAC (Fuerza Aérea Colombiana) byly konečně bojeschopné, i když stále jen jako součást armády.

Kolumbijský AT-6 Texan na hlídce podél pobřeží Karibiku

Až do 1. září 1932 se nic zásadního nestalo - ale v tento den zaútočili Peruánci na jižní cíp Kolumbie kvůli dlouhotrvajícímu sporu o hranice. Výhoda toho, že mohly letouny rychle na tuto hrozbu zareagovat byla velká, ale s jen čtveřicí letadel Curtiss CW-C14R Osprey v roli blízké vzdušné podpory a jediným O-1 byl její dopad minimální. Kolumbijský kongres rychle zareagoval a zásadně zvýšil leteckým silám přísun peněz, které měly být použité na nákup nových strojů, zařízení a také pro najmutí zkušených německých a kolumbijských pilotů z aerolinek SCADTA. Bylo zakoupeno dvacet letounů Curtiss Falcon F-8F, třicítka stíhaček Curtiss Hawk II F-11C a další spíše komerčně zaměřené letouny jako 4x Junkers F.13, 4x Junkers W 34, 3x Junkers K 43, 6x Junkers Ju 52/1m, 2x Dornier Merkur II, a čtyři světově známé letající čluny Dornier Wal.

Mnoho z těchto transportních letadel bylo v plovákové verzi a mohly proto přistávat na velkých řekách a také provádět průzkum pro jednotky na zemi. Stíhačky měly za úkol útočení na pozemní cíle. Peruánci disponovali také bojovými letouny a jeden z jejich strojů Douglas O-38P byl donucen k přistání a byl zabrán. V té době ale už byl Společností národů vyjednán mír a konflikt skončil mírem 24. května 1933. OP-38P a jeho osádka byla navrácena a Leticie opět spadala pod kolumbijskou nadvládu. FAC ztratila čtyři piloty v nehodách nesouvisejících s bojem, jednoho občana německé národnosti a čtyři letouny (Curtiss Falcon O-1, Osprey C-14, a Goshawk F-11 a Junkers F.13).

2. světová válka přinesla Kolumbii velkou dávku nejistoty. Ačkoliv měla vazby na USA, od který přijímala materiální podporu, existovala z jejich strany velká touha vyhostit občany německé národnosti kvůli strachu ze vzpoury. Kolumbijská vláda těmto tlakům odolala, zavedla ale opatření proti potencionální německé špionáži. Po 7. prosinci 1941 musela Kolumbie jednat s aerolinkami SCADTA, které sloučila do národního dopravce SCAO (ze kterého se v budoucnosti staly aerolinky Avianca), ačkoliv rakouský průmyslník Peter Paul Von Bauer svůj kontrolní podíl v nich prodal společnosti Pan-American, aby tak zabránil nacistům převzít kontrolu.

Poválečné F-47D Thunderbolty Kolumbijských vzdušných sil

Přibližně v této době dostala Kolumbie zásilku moderních letounů PT-17 a vycvikových strojů AT-6 - ty byly ale použity i pro bojové úkoly. Kromě protiponorkových hlídek ale za války k ničemu zásadnímu nedošlo. Krátce po ní se FAC osamostatnila.

Po válce se Kolumbie dostala k množství přebytečné americké techniky a začal tak trend vyzbrojování se letouny z USA. I přes napětí mezi jejími sousedy, vnitřní politické problémy a ekonomickou nejistotu, vývoj FAC pokračoval. Jejím hlavním úkolem je dnes boj s povstalci z FARC a pašeráky narkotik. Kolumbie je velice opatrná na hranice svého vzdušného prostoru a často sestřeluje letadla letící podél známých letových tras používaných pašeráky drog, které neodpovídají na rádiový kontakt. Při bojích s povstalci nasazuje mimojiné šest strojů Basler BT-67 gunships, předělaný a na míru upravený těžce vyzbrojený stroj C-47 a bitevníky A-37. Na druhou stranu jako hlavní výcvikový stroj používá tamní "na koleni postavený" letoun Lancair Legacy T-90 Calima.

War Thunder tým (autor: Joe "Pony51" Kudrna)

V budoucnu do hry zařadíme tyto emblémy:

Výsostný znak Kolumbijských vzdušných sil, 1927 - 1953	Výsostný znak Kolumbijského námořního letectva, od roku 1953

emblémy vytvořil Colin 'Fenris' Muir