Konstrukce letounů je velice obsáhlé, ale také zajímavé téma - díky ní můžeme nahlédnout do mysli konstruktérů a inženýrů v jejich snaze o vytvoření dokonalého letounu, ale i také odhadnout ekonomickou situaci země, ve které letoun vznikl.

Blohm & Voss BV 138 vylovený z vody v Elsinore, Dánsko; obří nosník křídla je zavěšen nad hliníkovým skeletem trupu.

Pro konstrukci draku letadla je dřevo skvělý materiál - poměrem odolnosti vzhledem ke své hmotnosti odpovídá oceli - přesto ho lze upravovat a tvarovat dle potřeby i bez drahých nástrojů. Dřevo samotné je také levný materiál a všude ho je dostatek, nicméně jeho největším problémem je nedostatečná odolnost a pokud navlhne, je náchylné na hnilobné procesy. Dřevo a plátno se po staletí při experimentech v létání, což ale samo o sobě nezajistilo dobrý výsledek - stavitelé nechápali základní fyzikální síly, které při letu působí. Například experimentální letoun bratrů Wrightů byl úspěšný právě díky tomu, že oba plně chápali síly působící na letoun - proto navrhli nejlehčí možnou konstrukci, která bude schopna produkovat dostatečný tah k letu. Právě tento průlom základní letecké konstrukce otevřel dveře do světa letadel. Na dalších 30 let byla dřevěná konstrukce zcela běžnou a díky ní se vyvinuly další technologie - například lamináty, které dodávaly hotové konstrukci další sílu bez velkého nárůstu váhy. Nábytkáři a švadleny byli velice často zaměstnáni při stavbách letadel právě pro jejich zkušenost s těmito materiály - švadleny šily materiál, kterým byla pokrytá dřevěná konstrukce letounu, což vedlo k nízkým nákladům na materiál i práci dělníků - zejména v 1. světové válce. Konstrukce letounů Po-2 a I-15 byla postavená ze dřeva, což vedlo k velkému zájmu o dřevěnou konstrukci i u inženýrů z MiG. Letecký průmysl v meziválečných letech zahájil přechod na kov, ale dřevo setrvalo ve výrobě částí i nadále - používáno pro výrobu velkých vrtulí, jako třeba na letounech Fw-190.

Wellington v muzeu RAF Cosford při generální renovaci lze vidět geodetickou konstrukci a místy viditelný látkový potah

Ve dvacátých letech minulého století byla metalurgie na vzestupu a nové slitiny oceli a hliníku začaly postupně nahrazovat používané dřevo. Nové “vzdušné” konstrukce z ocelových trubek - konkrétně ocel třídy 41xx (také známá jako Chromoly) - byla nesrovnatelně silnější oproti té dřevěné a zároveň mnohem pevnější než hliníková - nebyla ani o tolik těžší a dokonce byla levnější na výrobu. Tato konstrukce byla velice účinná a stala se zcela běžnou na mnoha letounech, které jsou nyní implementovány ve hře - například: Ki-10, Jaky, Hurricany, MiGy, He-51 a další. I tato “vzdušná” konstrukce měla své nedostatky a potřebovala kostru ze dřeva či hliníku pokryté tkaninou, což ale přidávalo další váhu. Pro výrobu nosníků křídel byla na několika letounech použitý jiná slitina oceli - opět britský Hurricane a nosník křídel bombardéru B-17, který vedl skrze pumovnici. Bitevníky IL-2 a Hs-129 používaly ocel jak pro samotnou konstrukci letounu, tak i pro jeho obranu ve formě pancéřování - myšlenka, kterou jako první představil a následně i aplikoval Dr. Hugo Junkers v 1. světové válce na letounu “J.1”.

Hliník je ten pravý “letecký” materiál - má skvělé vlastnosti v poměru odolnosti / váhy a může být jednoduše vytvarovaný do potřebného tvaru, kterým lze dosáhnout ty správné podmínky pro proudění vzduchu - a rozhodně vydrží mnohem déle než dřevo. Hliník lze masově vyrábět do libovolných tvarů díky lisovacím nástrojům - například žebra a další tvaru, které stačí pokrýt tkaninou jako je tomu na Fiatu CR.42 a v neposlední řadě na bombardérech Wellington, které jsou sestrojeny stovkami vylisovaných a složených dílů v geodetické konstrukci pokryté látkou.

P-51D na montážní lince v Inglewoodu, trup je spouštěn na křídla vyrobená z jednoho kusu.

Když se podíváme na povrch tehdejších letounů, uvidíme většinou tzv. "vrásky" - pláty vytvarovaného hliníku, které jsou přinýtovány k žebrům a nosné konstrukci.Zatímco jsou slitiny hliníku nejvíce na očích, jsou to právě vnitřní lité a extrudované části, které jsou nejkritičtějšími a nejnamáhanějšími částmi za letu. Téměř u roztavení rozžhaveného kovu jsou tvarovány kusy podobné tvaru špagety či tzv. rotelly. Kombinace těchto dlouhých profilů ve tvaru “T”, “I”, “L” byly použité pro konstrukci křídel. Křídla letounu Do-17 mají dva 18 metrové podpěrné rámy, díky kterým je křídlo velmi lehké ale pevné - v porovnání s běžně užívanými dělenými konstrukcemi, které jsou těžké a spojované - např. Ju-88. Spojovaná křídla s trupem měli i letouny P-40, P-51 a Fw 190, zatímco Spitfire či Bf-109 měli křídla připevněná k trupu. Konstrukce drtivé většiny výškovek, kormidel a dalších křidélek v letounu byla vyrobená z hliníku, potažená tkaninou a natřená na stříbrno.

Výroba Hawker Hurricane - ocelovou konstrukci lze stěží vypozorovat. Většina letounu byla potažena látkou.

V průběhu války se díky nedostatku a využití surovin dostalo opět dřevo do popředí jako hlavní stavební materiál. Nové spojovací materiály (lepidla) umožnily lepší a mnohem pevnější dřevěnou konstrukci ve formě překližky - nutnost vyrábět nová letadla donutila tisíce nábytkářů k rychlejší výrobě. Zatímco rusové hojně využívali dřevo, jak jsme již zmínili, britové a němci měli své vlastní pozoruhodné konstrukce. Britské Mosquito mělo unikátní konstrukci, kde se slabé vrstvy překližky vytvarovaly do poloviny tvaru trupu letounu - jako výplň byla v mezerách použitá balza. V podstatě to byl velký model letadla, který se technikou výroby podobá současným domácím stavebnicím kompozitních letadel. Německo muselo díky materiálovému nedostatku začít používat dřevo pro konstrukci nejrychlejšího letounu na světě. Pro výrobu letounů Ho 229 a Me-163 se používalo dřevo pro konstrukci křídel, zatímco pozdější konstrukce letounu He 162 byla téměř kompletně vyrobená ze dřeva.

Zatímco byl Spitfire výborným stíhacím letounem, jeho výroba trvala až příliš dlouho, byla hodně nákladná a vyžadovala velice zručné dělníky. S hrozící válkou se velení RAF rozhodlo, že počet je mnohem důležitější než výkon. Ačkoli efektivní ale zastaralý typ konstrukce byl velice dobře známý, bylo třeba mnoha různých nástrojů a hojný počet zkušených pracovníků. Vzdušná ocelová konstrukce trupu letouny s trubkovou konstrukcí nosníků křídel se ukázala jako překvapivě odolná, hliníkem potažená konstrukce od krytu motoru až za kokpit letounu vylepšila aerodynamiku za pomocí dřevěných nosníků na konstrukci v zadní části - vše pokryté silnou tkaninou udělalo z letounu Hurricane mnohem lehčí a rychlejší letoun pro výrobu za zlomek ceny. A i právě díky tomu byl Hurricane připraven právě včas, aby se zúčastnil epické Bitvy o Británii

War Thunder tým (autor: Joe “Pony51” Kudrna)