M6A1 ve War Thunderu

Ve War Thunderu je M6A1 americký těžký tank 3. úrovně s hodnotou BR 5.0, a první těžký tank v americkém technologickém stromě. Jeho hmotnost činí 56,8 tuny, a dosahuje maximální rychlosti 35 km/h, na kterou je schopen na rovném povrchu zrychlit za 8,4 vteřiny. Rychlost otáčení věže činí 18 stupňů za vteřinu, a s plně vycvičeným nabíječem činí čas přebití 6,2 vteřiny pro hlavní 76,2 mm kanón, a 3 vteřiny pro koaxiální kanón ráže 37 mm.

Pohled na vnitřní moduly M6A1

Co se pancéřování týče, čelní pancíř je nejsilnější na zaobleném spodním plátu, kde ochrana dosahuje tloušťky 101,6 mm. Vrchní čelní plát je silný 82,5 mm, a přechod mezi vrchním a spodním plátem je 69,8 mm silný - stejnou tloušťku má i pancíř na místě průzoru kulometčíka a lafeta trupových kulometů (ta je navíc vybavena 25,4 mm přídavným plátem). Čelo věže má celkovou tloušťku 101,6 mm (50,8 mm silné čelo věže v kombinaci se štítem děla stejné tloušťky), a je lemováno 250 mm silným pancéřovým pásem. Boční pancéřování věže je silné 82,5 mm po stranách a na zádi, boční pancíř trupu je pak silný 44,4 mm nad pásy, a 69,8 mm pod pásy, kde se navíc nachází i přídavný plát o tloušťce 25,4 mm, chránící kola podvozku. Pancéřování na zádi má maximální tloušťku 44,4 mm.

Hlavní kanón M7 ráže 76,2 mm může užívat dva typy munice - základní AP střelivo M79 a vyzkoumatelné APCBC střelivo M62. Na bezprostřední vzdálenost a v závislosti na sklonu pancéřování je základní náboj schopen probít pancíř o síle 155 mm (plochý pancíř), 139 mm (30 stupňů zkosení), případně 56 mm (60 stupňů zkosení), zatímco na vzdálenost dvou kilometrů tyto hodnoty klesají na 72/64/26 mm. Vylepšená munice M62, jež obětuje průbojnost na malé vzdálenosti výměnou za výbušnou složku a lepší charakteristiky při střelbě na dlouhé vzdálenosti, pak disponuje hodnotami průbojnosti 127/115/56 mm pancíře na bezprostřední vzdálenost, a 89/80/39 na vzdálenost dvou kilometrů. Spřažený kanón M3 ráže 37 mm pak na bezprostřední vzdálenost dosahuje se základní AP municí M74B1 hodnot průbojnosti 90/80/32 mm (79/71/35 mm s vylepšenou municí M51B1/B2), zatímco na vzdálenost 2000 metrů činí průbojnost již pouze 27/24/9 mm (43/38/19 mm u vylepšené munice).

Pokud se nyní podíváme na herní styl s M6A1, je třeba na začátek hráče upozornit - M6A1 je označen jako těžký tank, to vás ale za žádnou cenu nesmí ukolébat představou o silném čelním pancéřování a výkonném děle. Ve skutečnosti totiž čelní pancíř tanku snadno překoná prakticky jakýkoliv kanón na dané úrovni, a to i na delší vzdálenosti. Hlavní 76,2 mm kanón M7 je na dané úrovni svou průbojností dostačující proti naprosté většině nepřátel, ale spřažený 37 mm kanón je použitelný pouze jako nouzová sekundární zbraň při vyřazení hlavního děla, či jako prostředek rozptylování protivníka díky vysoké rychlosti střelby - jinak je vhodný pouze proti slabému bočnímu pancéřování některých nepřátelských vozidel. Akcelerace tanku není špatná, ale rychlost otáčení trupu je velmi chabá, a tank samotný má velmi vysoký profil, jež z něj činí snadný terč. Oproti střednímu tanku M4A2(76)W jež na stejném BR nabízí stejnou palebnou sílu jako M6A1 společně s daleko lepší mobilitou a jen o něco málo horším čelním pancéřováním, má M6A1 výhodu pouze v silnějším pancéřování čela věže a vzadu instalovanou převodovkou, která je tím pádem mnohem méně zranitelná. Celkově je tedy nutné pro přežití s tímto tankem zůstávat v druhé linii, a působit spíše jako podpůrné vozidlo, neboť M6A1 nemá pancéřovou ochranu pro to, aby sloužil jako průlomový tank, palebnou sílu pro dálkové ostřelování cílů, a ani mobilitu pro to, aby mohl sloužit coby rychlý křídelní útočník provádějící obchvaty.

Sečteno a podtrženo, M6A1 je veskrze podivným vozidlem, které určití hráči právem považují za bílého slona amerického technologického stromu. V rukou zkušeného hráče, který si je vědom slabin tanků a umí tyto minimalizovat, ale i tento tank může dosáhnout vynikajících výsledků.

M6A1 v historii

Během meziválečného období byl vývoj tanků ve Spojených státech poměrně zanedbáván, a vinou toho americká armáda disponovala jen malým množstvím tanků. Vše se změnilo vypuknutím 2. sv. války, během jejíž počáteční fáze byl svět ohromen nesmírně efektivním nasazením tankových formací Němci při tzv. bleskové válce během roku 1940. Pod vlivem hlášení z Evropy pak ještě v témže roce americký zbrojní úřad US Army Ordnance Corps zadal požadavek na vývoj nového těžkého tanku. Původní návrh počítal s vícevěžovou konstrukcí, kdy by jedna věž disponovala 75 mm houfnicí, druhá 37 mm protitankovým kanónem, a zbylé dvě by byly vyzbrojeny kulomety. Další kulomety pak měly být rozmístěny okolo trupu v kulových lafetách, a výsledné vozidlo bylo označeno jako M1 Heavy Tank. Brzy ale bylo zjištěno, že vícevěžová koncepce je do budoucna neperspektivní, a tank proto měl být vybaven pouze jednou věží, ve které by byly instalovány dva kanóny - hlavní třípalcový (76,2 mm), kanón, odvozený z protileteckého kanónu T9, a spřažený 37 mm kanón M5E1. Tloušťka pancéřování se pohybovala mezi 25,4 - 101,6 milimetry, a vozidlo bylo vyzbrojeno celkem šesti kulomety - dva těžké kulomety ráže .50 (12,7 mm) se nacházely ve dvojité lafetě na čele trupu, dva kulomety ráže .30 (7,62 mm) byly instalovány na zádi věže, jeden .30 kulomet byl k dispozici ve velitelské věžičce, a jeden .50 kulomet mohl být instalován na protileteckou lafetu na stropě věže.

Historická kresba M6A1

Tank měl mít hmotnost 50 tun, což kladlo velké nároky na pohonnou jednotku. Armádní představitelé se rozhodovali mezi kapalinou chlazeným řadovým dvanáctiválcem Allison V-1710, vzduchem chlazeným hvězdicovým devítiválcem Wright G-200, a dieselovým motorem od společnosti General Motors. Motor Allison byl nakonec vyřazen, neboť jeho produkce byla vyhrazena pro potřeby letectva, zatímco dieselový pohon byl zamítnut ve prospěch benzinového pohonu. Vítězem se tedy nakonec stal motor Wright G-200 o výkonu 950 koní při 2300 otáčkách za minutu. Zde vyvstal druhý problém - nebyla k dispozici převodovka schopná přenášet a ovládat tak velký výkon. Opět bylo nabídnuto několik řešení - konvenční synchronizovaná převodovka, elektro-plynová převodovka a automatická převodovka Hydramatic. Vybrán byl poslední jmenovaný systém, dodatečně ale byla doporučena studie alternativních převodových systémů, konkrétně elektrické převodovky a hydrodynamického měniče kroutícího momentu. Měly být postaveny celkem čtyři prototypy, každý s jiným typem převodovky. Prototyp s převodovkou Hydramatic ale kvůli problémům se spolehlivostí nikdy nebyl dokončen, a během roku 1941 byly v továrně Baldwin Locomotive Works vyrobeny celkem tři prototypy, označené T1E1, T1E2 a T1E3. T1E1 byl vybaven elektrickou převodovkou a odlévaným trupem, kdežto T1E2 a T1E3 měly oba převodovku s měničem momentu a navzájem se lišily jen v tom, že T1E2 měl trup rovněž odlévaný, kdežto T1E3 měl trup svařovaný. Po továrních zkouškách pak byly do výroby schváleny stroje T1E2 (sériové označení M6) a T1E3 (sériové označení M6A1). Existovaly i plány na sériovou produkci T1E1 pod označením M6A2, ty ale nebyly realizovány.

První sériové M6 a M6A1 začaly z linek sjíždět v prosinci 1942, v té době již ale americká armáda ztratila o stroj zájem. Důvodem byly různé problémy tanku - mimo jiné vysokým profilem, nepraktickým vnitřním uspořádáním a problémy se spolehlivostí pohonu a převodovky. Tank bylo kvůli jeho váze obtížné přepravovat, hlavním důvodem pro ztrátu zájmu ale byl fakt, že tank byl jednoduše příliš těžký a pomalý, než aby mohl být efektivně využit na bojišti. Střední tanky M4 Sherman vyhovovaly taktickým potřebám armády daleko více, a přitom byly o mnoho levnější, mobilnější, jednodušší a spolehlivější než neohrabané M6. Operační zkoušky M6 a M6A1, které počátkem roku 1943 proběhly ve Fort Knox pak osud tanku zpečetily. Hodnocení bylo velmi kritické, a výtky směřovaly i na výzbroj - kanón ráže 76,2 mm byl pro těžký tank hodnocen jako nevyhovující, zatímco kanón ráže 37 mm byl příliš slabý než aby byl k užitku. Bylo provedeno několik pokusů o vylepšení tanku - například prototyp T1E1 s o mnoho výkonnějším kanónem ráže 90 mm, případně přepracovaný prototyp označený jako M6A2E1, jež disponoval posíleným pancéřováním a novou věží se 105 mm kanónem (věž byla později užita na prototypu těžkého tanku T29). I přes tyto snahy ale byl tank v roce 1944 oficiálně prohlášen za zastaralý a výroba byla zastavena. Několik tanků bylo využito k propagandistickým účelům při dynamických ukázkách napříč Spojenými státy, majícími za účel přimět obyvatelstvo k nákupu válečných dluhopisů. Poté ale byly všechna vozidla sešrotována. Zkáze unikl pouze jediný kus - prototyp T1E1, jež je v současnosti vystaven v US Army Ordnance Museum v Aberdeenu.

Celkem bylo vyrobeno pouze 40 strojů M6 a M6A1 včetně prototypů. Ani jeden nebyl operačně nasazen.

War Thunder tým (autor: Jan "RayPal" Kozák)

V budoucnu do hry přidáme emblém 70. obrněného pluku:

emblém vytvořil Branislav "InkaL" Mirkov

Už jste si M6A1 vyzkoušeli? Souhlasíte se závěry
autora, nebo máte jiný názor? Napište nám v komentářích!