Republic P-47D-25 Thunderbolt s označením FACH 750 z 11. stíhací a bombardovací skupiny.
Kamufláž vytvořil darth_linux_man | stáhněte zde

Historie chilských vzdušných sil, neboli Fuerza Aérea de Chile (zkratka FACh) se datuje od roku 1910, kdy byla podplukovníkem Pedrem Dartnellem založena Vojenská letecká služba (Servicio de Aviación Militar de Chile). Dartnell byl vycvičeným letcem, který svůj výcvik prodělal ve Francii, a do vlasti tak přinesl know-how nezbytné pro rozvoj chilského vojenského létání. Ačkoliv pak sice společně s leteckou službou vznikla i letecká škola, první skupina důstojníků byla i přesto odeslána na výcvik do Francie. Jeden z těchto mužů, kapitán Manuel Ávalos Prado, pak po návratu zaujal pozici velitele nově vzniklé vojenské letecké školy Escuela de Aeronáutica Militar et Lo Espejo nedaleko hlavního města Chile, Santiaga de Chile. První bojová peruť pak byla zformována v roce 1918 na nové základně El Bosque a obdržela výzbroj jednoplošných stíhacích letounů Bristol M.1C a bombardérů de Havilland DH.9, dodaných z Velké Británie. V následujících měsících bylo vytvořeno dalších několik jednotek, a v roce 1919 byly všechny nové armádní i námořní letecké perutě sloučeny pod velitelství vojenského letectva Dirección de la Fuerza Aérea Nacional. Kvůli silné rivalitě mezi představiteli armádních a námořních perutí ale byly obě složky 15. července 1920 opět odděleny.

Jeden z 26 strojů P-47D, které sloužily v chilském letectvu

V roce 1923 bylo založeno námořní letectvo Aviación Naval de la Armada de Chile coby námořní letecká složka armády. Během následujícího roku pak pokračovala výstavba základen - v roce 1924 již Chile disponovala čtyřmi leteckými základnami. O čtyři roky později byla zformována první bombardovací peruť, vybavená z Německa dodanými bombardéry Junkers R.42. S nimi byly dodány i hydroplány Dornier Wal, které byly organizovány do první perutě létajících člunů vzniklé ve stejnou dobu. 21. března 1930 pak proběhla finální reforma letectva, a bylo vytvořeno na armádě nezávislé letectvo, nazvané Fuerza Aérea de Chile. Během třicátých let pak pokračovaly dodávky zahraničních letounů, primárně z Německa a Itálie.

Rostoucí počty personálu i strojů si vyžadovaly organizační změny, a proto byly na základnách El Bosque a Temuco vytvořeny dvě vzdušné brigády. Ani Chile se ale nevyhnula Velká hospodářská krize, a rozsáhlé rozpočtové škrty způsobily nedostatek materiálu, náhradních dílů a drastické snížení platů personálu. To mělo za následek klesající morálku, a v říjnu 1931 vypuklo povstání chilských námořníků, které bylo potlačeno až v listopadu stejného roku. Během tohoto incidentu prodělala FACh svůj křest ohněm, když letouny provedly několik náletů na lodě vzbouřenců.

V roce 1940 začaly Chile pravidelně navštěvovat výcvikové mise z USA, a když Spojené státy v roce 1941 vstoupily do 2. světové války, v Chile byl založen stálý americký kontingent, kterému bylo chilskou vládou umožněno využívat tamější letecké základny. Výměnou za to byla s USA podepsána smlouva o půjčce a pronájmu, díky které FACh obdržela například stíhačky Republic P-47 Thunderbolt, létající čluny Consolidated PBY Catalina či bombardéry North American B-25 Mitchell.

V roce 1945 byla vytvořena první chilská transportní peruť, která o dva roky později obdržela stroje Douglas DC-3, jež byly později vystřídány modernějšími čtyřmotorovými Douglasy DC-6. V roce 1954 pak FACh vstoupila do proudové éry nákupem proudových stíhaček de Havilland Vampire, po kterých následovala dodávka amerických stíhaček Lockheed F-80C Shooting Star a jejich výcvikové verze T-33A. Během šedesátých let pak byly F-80C a Vampiry nahrazeny letouny Hawker Hunter - stroje tohoto typu provedly během vojenského převratu v roce 1973 nálet na prezidentský palác v Santiagu de Chile. O rok dříve transportní perutě FACh obdržely letouny Lockheed C-130H Hercules, zatímco stíhací perutě posílilo menší množství stíhacích strojů Northrop F-5E Tiger a víceučelové lehké letouny Cessna A-37 Dragonfly. Během osmdesátých let pak Chile nakoupila francouzské stíhačky Dassault Mirage 50, které do služby vstoupily společně s domácími cvičnými letouny ENAER T-35 Pillán.

V současnosti tvoří páteř chilských stíhacích perutí letouny Lockheed Martin F-16 Fighting Falcon, zatímco transportní jednotky vedle spolehlivých Herculesů užívají letouny de Havilland DHC-6 Twin Otter a CASA C-212. FACh disponuje i flotilou vrtulníků, sestávající se ze strojů Bell 412 a Bell UH-1 Iroquois.

Republic P-47D-25 peruánského letectva
kamufláž vytvořil TeodorSan | stáhněte zde

Peruánské letectvo má své kořeny v roce 1919, kdy byla založena Peruánská vojenská letecká služba, následovaná založením první peruánské letecké školy, jež disponovala primárně letouny francouzské výroby. O rok později pak bylo zformováno námořní letectvo, a během dvacátých let byla francouzská mise, jež byla v zemi přítomna v té době již několik let, vystřídána misí britskou. Od Britů pak peruánská vláda nakoupila určité množství stíhaček a bombardérů, v roce 1924 ale byli i Britové vystřídáni americkou misí, která s sebou přivezla dodávku amerických letounů a odstartovala dlouhou éru amerického vlivu na Peru. 20. května 1929 pak bylo založeno samostatné peruánské letectvo Cuerpo de Aviación del Perú (CAP), vzniklé sloučením námořního a armádních letectva.

P-47D peruánského letectva

V roce 1932 se Peru pokusilo anektovat větší území v Amazonii ztracené v minulosti ve prospěch Kolumbie. Diplomatická jednání o navrácení území selhala, a peruánští vojáci krátce na to zaútočili na kasárna kolumbijské armády ve městě Leticia v blízkosti kolumbijsko-peruánské hranice. Peruánci sice Kolumbijce vytlačili, kolumbijská armáda ale provedla protiútok a tím vypukl regulérní ozbrojený konflikt. Během něho dvojice peruánských hydroplánů Vought O2U Corsair provedla nálet na kolumbijská plavidla plující po Amazonce - tato akce se stala prvním bojovým vystoupením CAP vůbec. Během konfliktu Peru pokračovalo v pořizování letounů z USA, Velké Británie a Francie, a když pak byl v roce 1934 podepsán klid zbraní, CAP byla silnější než kdykoliv předtím.

Během zbytku třicátých let Peruánci zakoupili větší množství letounů italské výroby a rovněž získali licenci na výrobu letounů Caproni. První regulérní bojová peruť byla vytvořena v roce 1936, a v době vypuknutí 2. světové války se síly CAP sestávaly ze čtyř leteckých regionů, každý z nich disponující několika perutěmi. Peruánci se bojů 2. světové války neúčastnili, nicméně v roce 1941 vypukl krátký konflikt s Ekvádorem, způsobený územními nesrovnalostmi. CAP byla v té době vyzbrojena stroji jako stíhačkami Caproni Ca.114 a North American NA.50, stejně jako bitevníky Douglas DB-8 a bombardéry Caproni Ca.135 a Caproni Ca.310. Tyto stroje prováděly během bojů s Ekvádorem nálety na podporu peruánských pozemních vojsk, dokud nebyl konflikt ukončen podepsáním klidu zbraní ještě v tom samém roce.

Krátce po zastavení bojů prošla CAP reorganizací, při které od sebe byly odděleny armádní a námořní letectvo. Na základě smlouvy o půjčce a pronájmu pak byly do Peru doručena dodávka amerických letounů, a po podepsání Smlouvy z Ria v roce 1947 se množství dodávaných amerických strojů ještě zvýšilo - tímto způsobem CAP získala stroje jako například Republic F-47D Thunderbolt. O tři roky později pak byla CAP reformována v Peruánské vzdušné síly (Fuerza Aérea del Perú, zkratka FAP).

V roce 1955 FAP vstoupila do proudové éry nákupem letounů North American F-86F Sabre, které byly následovány nákupem proudových bombardérů English Electric Canberra o rok později. Během šedesátých let pak příliv proudových strojů pokračoval, a byly tak kromě další dodávky Canberr pořízeny francouzské stíhačky Dassault Mirage 5. V roce 1974 se pak Peru stalo zákazníkem Sovětského svazu - šlo hlavně o nákup helikoptér Mil Mi-6 a Mi-8, stejně jako stíhaček Suchoj Su-22 a transportních Antonovů An-26. Od roku 1996 následně byly do Peru Ruskem a Běloruskem dodány stíhačky MiG-29 a bitevníky Suchoj Su-25. MiGy-29 tvoří významnou část výzbroje stíhacích perutí i dnes, kdy jsou doplňovány francouzskými stroji Dassault Mirage 2000, zatímco bitevní úkoly plní Suchoje Su-25 a menší počet strojů A-37 Dragonfly, které v nedávné době prošly rozsáhlou modernizací. Transportní perutě užívají primárně letouny Antonov An-32 a de Havilland DHC-6 Twin Otter, zatímco vrtulníková flotila se sestává ze strojů Mil Mi-25 a Mi-35 (exportní varianty bitevního vrtulníku Mi-24) a z dopravních helikoptér Mi-17.

War Thunder tým (autor: Jan “RayPall” Kozák)

V budoucnu do hry zařadíme následující emblémy:

emblém chilského letectva	emblém peruánského letectva