1024x1280 | 1920x1080

Historie:

Krátce poté, co koncem roku 1943 z produkčních linek začaly sjíždět první těžké tanky IS-2, začali sovětští představitelé pociťovat potřebu dalšího vývoje tohoto tanku, který by obstál i do budoucna. Tato potřeba ještě zesílila, když z fronty během roku 1944 začaly chodit první zprávy o střetech s německými těžkými tanky Königstiger. Nový těžký tank, pracovně nazvaný Kirovec-1, měl mít podle požadavků zesílené čelní pancéřování věže a korby při zachování váhy a rozměrů stejných jako u IS-2. Výzbroj pak zůstala stejná – kanón D-25T ráže 122 mm, jež byl později na sériových strojích doplněn spřaženým kulometem DT ráže 7,62 mm a jedním kulometem DŠK ráže 12,7 mm na věži. Dvě konstrukční kanceláře soupeřily o možnost tank vytvořit – kolektiv konstruktérů z továrny č. 100 pod vedením Josefa Kotina, a konstrukční oddělení továrny ČTZ v Čeljabinsku, vedený Nikolajem Dukovem. Oba týmy přišly s vlastními návrhy – Kotin do konstrukce zakomponoval novou podobu čelního pancéřování, kdy pancéřové pláty pod ostrým sklonem tvořily vpřed směřující „špici“ (jež tanku vysloužila přezdívku Ščuka – Štika), zatímco Dukovův tým představil koncept nové věže, jež se vyznačovala velmi nízkým profilem, výrazně zaoblenými stěnami a tvarem obrácené misky. Sovětští představitelé důkladně oba návrhy prozkoumali, a nakonec padlo rozhodnutí o sloučení návrhů obou kanceláří. První prototyp tanku, označený Objekt 703, byl dokončen už v říjnu 1944, a po úspěšných zkouškách byl tank, označený IS-3, schválen pro sériovou výrobu. Fakt, že tovární linky byly vytížené produkcí tanků IS-2 a přechod na výrobně složitější IS-3 se ale ukázal být jako příliš obtížný na spuštění souběžné výroby s IS-2. Do konce války proto byla postavena pouze malá ověřovací série IS-3 – to ale nezabránilo sovětským představitelům IS-3 hrdě tank představit světu během triumfální přehlídky v ruinách Berlína, jež se udála 7. května 1945.

IS-3 ve vojenském muzeu Lešany

Spojence příchod IS-3 poměrně šokoval, neboť v té době neměly spojenecká vojska ve výzbroji žádný tank, jež by dokázal spolehlivě překonat pancéřování sovětského obrněnce. Právem se proto obávali, že IS-3 bude v případě konfliktu rozhodující zbraní na bojišti. Ve skutečnosti ale měl IS-3 k tomuto statutu daleko. U prvních sérií o velmi poruchový stroj, který trpěl nespolehlivým hnacím ústrojím, praskáním svarů mezi pancéřovými pláty, neúčinnou ventilací bojového prostoru osádky a dalšími neduhy. Problémy nakonec byly natolik vážné, že všechny do té doby vyrobené IS-3 byly staženy zpět do továren, a mezi lety 1949-1952 podstoupily program vylepšení a modernizace. O sedm let později, v roce 1959, pak byla spuštěna výroba modernizované varianty IS-3M.

IS-3 přišel příliš pozdě na to, aby se účastnil bojů v Evropě, svou bojovou premiéru si proto nové tanky odbyly v srpnu 1945 během ofenzivy v Mandžusku, kde se ale nesetkaly s žádným vážnějším odporem. Dalším nasazením IS-3 byla operace Vichr v roce 1956 – potlačení maďarského protikomunistického povstání. Zhruba jedna stovka kusů IS-3 byla zakoupena Egyptem, jež je bojově nasadil během Šestidenní války proti Izraeli. IS-3 sice oproti izraelským tankům disponovaly výhodou v podobě silnější výzbroje i pancéřování, nicméně i tak jich byla naprostá většina ztracena, ať už padly za oběť izraelské palbě či poruchám – IS-3 totiž nebyl navržen pro provoz v pouštních podmínkách, což v kombinaci s nízkou úrovní výcviku posádek snižovalo efektivitu tanku. Tank měl velmi nízký profil, což z něj sice činilo menší terč a zlepšovalo pancéřovou ochranu, nicméně členové osádky ve trojčlenné věži měli jen velmi omezený pracovní prostor, a deprese kanónu byla jen minimální.

Během padesátých let byla do výzbroje Rudé armády zařazena série nových tanků T-54/T-55, které byly později přeznačeny na hlavní bojové tanky. Tato vozidla v sobě kombinovala palebnou sílu a pancéřovou ochranu těžkého tanku s pohyblivostí středního tanku, čímž se sovětské těžké tanky staly přebytečnými. Tento osud potkal i IS-3, který tak začal být postupně vyřazován ze služby, až byl během šedesátých let vyřazen úplně. Celkem bylo mezi lety 1945-1947 vyrobeno 2311 kusů IS-3.

Egyptská IS 3, kamufláž vytvořená hráčem _IIyJI9_ | stáhnout zde

Ve War Thunderu:

Vnitřní moduly tanku IS 3

Ve War Thunderu je IS-3 sovětský těžký tank V. úrovně s BR 7.0 ve všech herních módech. Jeho primární zbraní je kanón D-25T ráže 122 mm – stejná zbraň jako na tancích IS-2 a IS-2 model 1944. Hlavním rozdílem ve výzbroji oproti linii IS-2 je ale možnost užívat APCBC munici BR-471D, jež je schopna na vzdálenost sto metrů probít až 227 mm pancíře – oproti munici BR-471B s penetrací 197 mm na stejnou vzdálenost je to znatelné zlepšení. Co se pancéřové ochrany týče, čelní pancíř díky svému sklonu a umístění „do špice“ dosahuje efektivní tloušťky 110-200 mm. Čelo věže IS-3 je 250 mm silné, a díky svému ostrému sklonu dosahuje efektivní tloušťky až 400 mm. Boční pancíř je silný 90 mm, a je doplněn 30 mm pancéřovým pásem kryjícím prostor nad pásy. Maximální rychlost tanku činí 38 km/h.

IS-3 má dvě hlavní nevýhody – dlouhou dobu přebíjení kanónu a deprese kanónu činící pouze tři stupně. Jako u jiných tanků, hráči s IS-3 by se měli snažit za každých okolností vystavovat nepříteli pouze svůj silně skloněný čelní pancíř a mít se na pozoru před tanky snažícími se o útok z boku. Kvůli prakticky nulové depresi je také doporučováno bojovat pouze na rovném terénu. Naopak špatným nápadem je snažit se tank úhlovat. Kvůli rozvržení pancíře tím totiž dochází ke snižování efektivity.

Další výzkum IS-3 vás následně přivede k současnému vrcholu sovětské linie těžkých tanků – IS-4M.

War Thunder tým (autor: Adam Lisiewicz)

V jedné z následujích aktualizací přidáme do
War Thunderu emblém egyptské 4. tankové divize: