Panzerkampfwagen IV Ausf. C - číslo 24 s německým nápisem "Praha"
kamufláž vytvořená hráčem JoKeR_BvB09 | stáhnout zde

Historie:

Střední tank Panzerkampfwagen IV (inventární označení Sd.Kfz.161) se proslavil jako spolehlivý tahoun, jež celou válku tvořil jádro německé Panzerwaffe. Jeho kořeny sahají do první poloviny třicátých let 20. století, kdy němečtí stratégové aktivně pracovali na teorii moderního tankového boje. Tyto úvahy později vedly k požadavku na dva typy tanků, z nichž každý by plnil jinou úlohu na bojišti - první typ měl být lehčí a vyzbrojený protitankovým kanónem pro boj s nepřátelskými tanky, zatímco druhý, těžší typ, měl sloužit jako podpůrný tank pěchoty, a měl být vyzbrojen kanónem větší ráže pro ničení nepřátelského opevnění a kulometných hnízd. Zatímco první požadavek později vyústil ve stvoření středního tanku PzKpfw III, druhý koncept (připisovaný legendárnímu Heinzu Guderianovi, průkopníkovi tankového boje) dal za vznik právě PzKpfw IV.

Panzerkampfwagen IV Ausf. C

Technická specifikace na podpůrný tank byla říšským zbrojním úřadem Waffenamt zadána v roce 1934. Podle ní mělo nové vozidlo vážit 18 tun, mělo být vyzbrojeno 7,5 cm kanónem v plně otočné věži a dvojicí kulometů. Osádku mělo tvořit celkem pět mužů, z toho každý z nich měl zastávat jednu funkci. V té době šlo o velmi inovativní přístup, neboť v drtivá většině soudobých tanků (např. sovětské T-26 či francouzské Hotchkissy H-35) byl počet členů osádky nižší, a jeden člen tak musel zastávat více funkcí naráz (např. velitel byl zároveň i střelcem), což snižovalo efektivitu a zvyšovalo zátěž osádky.

Německo v té době bylo stále vázáno smlouvami z Versailles, jež zakazovaly vývoj či provoz tanků, nové vozidlo proto bylo vyvíjeno pod krycím označením Begleitwagen ("Doprovodné vozidlo"). Do soutěže o zakázku na sériovou výrobu se následně přihlásila trojice továren - MAN, Rheinmetall-Borsig a Krupp. Každá továrna představila své prototypy - MAN představil návrh stroje VK 2002(MAN), jež měl podvozek tvořen navzájem se překrývajícími se pojezdovými koly (stejné řešení bylo později užito na tancích Tiger a Panther), zatímco Rheinmetall-Borsig do soutěže vyrazil s prototypem VK 2002(Rh). Ani jeden z těchto návrhů ale neuspěl, a vítězem se tak stala továrna Krupp se svým prototypem Vskfz.618. Ten vypadal velice podobně jako prototyp firmy Rheinmetall-Borsig, ale měl jednodušší konstrukci podvozku. Ten měl být původně rovněž tvořen navzájem se překrývajícími se pojezdovými koly, později byl ale požadavek pozměněn na konstrukci využívající k odpružení torzních tyčí. Tlak na co nejrychlejší zavedení vozidla do produkce ale měl za následek užití daleko jednoduššího párového odpružení listovými pružinami.

Takto vybavené vozidlo následně úspěšně prošlo testy a do produkce bylo zavedeno v říjnu 1937 pod označením PzKpfw IV Ausf.A. Toto vozidlo bylo vyzbrojeno krátkým kanónem 7,5 cm KwK 37 L/24, dvěma kulomety (jeden v trupu ovládaný radistou, druhý spřažený s kanónem) a bylo poháněno benzinovým vidlicovým dvanáctiválcem Maybach HL 108 TR o výkonu 250 koní při 3000 otáčkách za minutu. Zajímavostí konstrukce bylo umístění věže a motoru - věž byla vyosena směrem vlevo od středu trupu, zatímco motor byl vyosen vpravo. Bylo tak učiněno pro získání prostoru k montáži pohonu otáčecího mechanismu věže.Pancéřová ochrana byla nicméně jen lehká - po celém obvodu trupu i věže byl tank chráněn pancířem o síle 14,5 mm, což by dokázalo odolat pouze střepinám, lehkým kulometům a ručním zbraním. I proto bylo vyrobeno jen 35 kusů verze Ausf.A, a od března 1938 se začala vyrábět vylepšená verze Ausf.B se silnějším pancéřováním, výkonnějším motorem, větší zásobou paliva a dalšími změnami.

Verze Ausf.C, o které tento článek pojednává, byla do sériové výroby zavedena v říjnu 1938, a od Ausf.B se prakticky nelišila. Stejně jako předchozí verze, i Ausf.C měla ploché pancéřování silné 30 mm na čele korby (čelní plát Ausf.A byl zalomený) a 15 mm na bocích a zádi trupu i věže. Rozdílem oproti Ausf.B bylo posílené čelo věže - z 20 mm na 30 mm. Motor i převodové ústrojí zůstaly stejné, Ausf.C tak byl poháněn benzinovým vidlicovým dvanáctiválcem Maybach HL 120 TR o výkonu 300 koní, jež byl ovládán pomocí vepředu umístěné převodovky SSG 76. Celý tank vážil 18,14 tuny a motor mu uděloval maximální rychlost 35 km/h.

Hlavní výzbroj zůstala nezměněna - stále šlo o jeden 7,5 cm kanón KwK 37 L/24. Tato zbraň, ačkoliv nebyla navržena primárně pro boj s tanky, disponovala protipancéřovým střelivem typu APC, nesoucím označení K.Gr.rot.Pz. Tento náboj dokázal při úsťové rychlosti 385 m/s probít až 33 mm pancíře pod sklonem 30 stupňů na vzdálenost 1500 metrů. Sekundární výzbroj byla oproti původní verzi Ausf.A tvořena jen jedním kulometem MG 34 ráže 7,92 mm, spřaženým s kanónem; trupový kulomet totiž nebyl u verzí Ausf.B a Ausf.C instalován a byl nahrazen střílnou pro ruční zbraně. Zásoba vezené munice byla 80 střel pro hlavní kanón a 2700 nábojů pro kulomet.

Jak bylo již řečeno, osádku tvořilo pět mužů - velitel, střelec, nabíječ, radista a řidič. Velitel měl vyvýšenou pozici ve věži a k rozhledu využíval velitelskou kupoli na zádi věže, ve které byl i vlastní velitelský poklop. Střelec a nabíječ pak k nástupu a výstupu užívali boční průlezy ve věži (které v poli sloužily i k nakládání munice pro kanón). Řidič byl usazen na levé straně přídě korby, zatímco radista seděl napravo. Tanky byly navíc vybaveny interkomem, a každý člen osádky měl vlastní sluchátka a hrdelní mikrofon (tzv. krkafon) - díky tomu mohl velitel tanku jasně a srozumitelně udílet rozkazy celé osádce bez nutnosti jakkoliv měnit svou pozici.

Do ukončení výroby v srpnu 1939 bylo vyrobeno celkem 1940 kusů varianty Ausf.C. Ve výrobě tuto verzi vystřídala vylepšená varianta Ausf.D, u které byl opět instalován trupový kulomet, nový štít kanónu a zalomený čelní pancíř. Varianta Ausf.C nicméně sloužila společně s variantou Ausf.D během invaze do Polska i během bitvy o Francii. Zde se německé tanky střetly s mohutně pancéřovanými vozidly typu Matilda Mk.II či Char B1 bis - proti nim byla varianta Ausf.C jen slabě pancéřována a její kanón nedokázal probít pancíř spojeneckých obrněnců. Stejně jako ostatní německé tanky nicméně stroje Ausf.C slavily úspěch díky vynikající taktice nasazení. Rovněž na variantu Ausf.C můžeme nahlížet i jako na další vývojový stupeň PzKpfw IV, který zase o krok posunul vývoj směrem ke spolehlivým a robustním pozdějším variantám.

K videu jsou dostupné české titulky

Ve War Thunderu:

Moduly a munice PzKpfw IV Ausf.C

Ve War Thunderu je PzKpfw IV Ausf.C německým středním tankem 1. úrovně s BR 1.3. Stejně jako u reálného protějšku, i ve hře tank disponuje plochým čelním pancéřováním věže a korby o síle 30 mm, a bočním a zadním pancířem korby a věže silným 15 mm. Kanón KwK 37 L/24, tvořící hlavní výzbroj, dokáže s plně vycvičeným nabíječem dosáhnout rychlosti nabíjení 3,7 vteřiny, a z bezprostřední vzdálenosti dokáže jeho základní munice probít 45 mm pancíře, zatímco na vzdálenost jednoho kilometru průbojnost klesá na 33 mm. Hráč má nicméně možnost vyzkoumat kumulativní střelivo Hl.Gr.38B, které za cenu horších balistických vlastností přináší penetraci 80 mm nezávisle na vzdálenosti. Maximální rychlost tanku je 35 km/h, kteréžto rychlosti vozidlo dosáhne za sedm vteřin na rovném povrchu.

Co se herního stylu týče, hra s PzKpfw IV Ausf.C (zvláště pokud je tank v "základní výbavě") může být velmi obtížná. Ačkoliv jsou totiž jeho rychlost a pancéřování srovnatelné s nepřátelskými tanky na dané úrovni, kanón neskryje své kořeny podpůrné zbraně, a se základní municí kvůli své nízké úsťové rychlosti dosahuje jen malé průbojnosti ve srovnání s kanóny ráže 37 a 45 mm, jež tvoří výzbroj nepřátelských vozidel dané úrovně. Mnoho hráčů proto místo PzKpfw IV Ausf.C volí tank PzKpfw 38(t), jež má stejnou hodnotu BR, jen o málo horší pancéřování a především znatelně výkonnější kanón, jež je o mnoho vhodnější pro protitankové úkoly.

Pravdou ale je, že s kumulativní municí může být PzKpfw IV Ausf.C překvapivě dobrým tankem. Nízká úsťová rychlost ztěžuje míření, hlavně pak na delší vzdálenosti, nicméně penetrací HEAT náboje překonávají vše na dané úrovni a jsou schopny s přehledem překonat pancíř tanků i o několik úrovní výše. Ve spojení s výbornou rychlostí palby je proto v rukou zkušeného hráče PzKpfw IV Ausf.C překvapivě efektivním tankem při boji na krátkou vzdálenost, kdy pomocí přesně umístěných zásahů dokáže vmžiku zničit či těžce poškodit jakýkoliv nepřátelský tank. Při tomto stylu hry je ale nutno mít na paměti, že čelní kolmý pancíř vás na malé vzdálenosti neochrání před prakticky ničím, proto je nutné nepřítele ideálně zničit či vyřadit první ranou, než vás stačí poškodit.

Pokud preferujete bezpečnější styl hry, můžete nepřítele zasypávat kumulativními střelami z povzdálí - sice je to těžší kvůli již zmíněné nízké úsťové rychlosti, ale jelikož HEAT střelivo neztrácí průbojnost s rostoucí vzdáleností, jste na dálku stejně nebezpeční jako na blízko, a váš pancíř je o to účinnější. Střelba na pohybující se cíl je ale velkou výzvou.

Celkově vzato PzKpfw IV Ausf.C trpí svými kořeny podpůrného tanku pěchoty a v bitvách se jedná o nepříliš časté vozidlo, nicméně v rukou zkušeného hráče, který dokáže s úspěchem užít výhod kumulativní munice, může dosáhnout výborných výsledků. Jeho další výzkum vás pak zavede k další části linie tanků PzKpfw IV - PzKpfw IV Ausf.E, disponující přídavným pancéřováním a vylepšenou kumulativní municí.

War Thunder tým (autor: Jan Kozák)

V jedné z nadcházejících aktualizací vám přidáme emblém "Ďáblovy hlavy" 31. tankového pluku, 5. obrněné divize:

Emblém vytvořen hráčem Branislav 'InkaL' Mirkov