Il-16 type 10 "Super-MOSKA", Republikánské letectvo, Španělsko, Liria, duben 1938, dostupný přímo ve hře

Faktickým začátkem španělské občanské války byl vojenský převrat, jež se udál v červenci 1936. Rebelové se označovali jako "Nacionales" a výsledkem jejich povstání bylo získání kontroly nad podstatnou částí Španělska, ve které žilo 11 milionů obyvatel z celkového počtu 25 milionů Španělů. Nacionalistům se sice nepodařilo dobýt žádná velká města s výjimkou Sevilly, nicméně získali řadu menších měst, a hlavně se jim podařilo rozbít vládní ozbrojené síly - více než polovina mužů španělské teritoriální armády se přidala na stranu nacionalistů, a španělské síly v Africe byly kompletně pod kontrolou povstalců. Společně s nimi přešlo na stranu rebelů i 30 000 členů militarizovaných policejních sil - Útočné gardy, Civilní gardy a karabiniérů. Ještě ten rok pak započaly tvrdé boje, kdy se nacionalisté snažili dobýt i zbytek Španělska.

Savoia Marchetti SM.81, 16-G-21, jedné ze skupin nacionalistů, kteří létali na SM.81

Ozbrojený konflikt s napětím sledovaly okolní státy, a později mělo z různých zemí začít do Španělska proudit velké množství dobrovolníků, včetně například československých interbrigadistů. Josif Stalin, Adolf Hitler a Benito Mussolini, vůdcové SSSR, nacistického Německa a Itálie ale rychle rozpoznali ve válce možnost otestovat své ozbrojené síly, což mělo pro všechny tři diktátory daleko větší význam, než politické či ekonomické cíle - umožnilo by jim to totiž připravit se na válku, o které nebylo pochyb, že přijde. Výsledkem bylo, že zatímco Sověti začali zásobovat republikánská vojska, Německo a Itálie podporovalo nacionalisty. Všechny tři armády si měly z následujících bojů odnést velice cenné zkušenosti, které ve výsledku utvářely základní doktríny, užité během 2. světové války.

Republikánské vzdušné síly (Fuerzas Aéreas de la República Española - FARE) byly v době konfliktu pod velením Manuela Azañy, a jak bylo řečeno, dostávaly materiální podporu ze SSSR,. Na počátku konfliktu ale republikáni disponovali jen velmi zastaralými typy, jako například dvojplošnými bombardéry Vickers Vildeebest, lehkými bombardéry Breguet 19, či hornoplošnými stíhačkami Nieuport-Delage NiD 52. Republikáni se sice snažili nakoupit další stroje (např. stíhačky Dewoitine D.371 či bombardéry Potez 540), ale i ty byly zastaralé. Došlo tak k paradoxní situaci, kdy nejmodernějším typem v inventáři republikánů byly dopravní letouny Douglas DC-2 a jeden stroj DC-1, které i přes fakt, že šlo o neozbrojené dopravní stroje, dosahovaly vyšší rychlosti než většina republikánských stíhaček. V prvních měsících války proto FARE trpělo těžkými ztrátami vinou zastaralého vybavení i nezkušených pilotů. Situace se ale začala zlepšovat v říjnu 1936, kdy ze SSSR dorazila první dodávka bombardérů Tupolev SB-2, jež si vysloužily přezdívku "Kaťuška". Tyto letouny dosahovaly maximální rychlosti až 450 km/h, což byl na tu dobu vynikající výkon, umožňující bombardérům snadno unikat všem nacionalistickým stíhačkám, a to až do příchodu modernějších typů. Brzy poté byly doručeny dvojplošné stíhačky Polikarpov I-15, přezdívané "Chato" ("Plochý nos"). Ty znamenaly velký kvalitativní skok vpřed, a umožnily FARE vyrovnat technologický náskok nacionalistů. Společně s I-15 dorazily i v té době velmi moderní jednoplošníky Polikarpov I-16, kterým republikáni říkali "Mosca" ("Moucha") a nacionalisté "Rata" ("Krysa"). Tyto mrštné stíhačky dokázaly zvrátit rovnováhu sil na stranu republikánů, bylo jich ale příliš málo na to, aby měly významnější dopad na výsledek války, a Poté, co nacionalisté obdrželi jednoplošné stíhačky Heinkel He 112 a první verze legendárních Messerschmittů Bf 109, ztratily "Moscy" výhodu rychlosti, nicméně jejich obratnost stále vynikala. Kromě zmíněných sovětských letounů (z nichž všechny jsou již přidány do War Thunderu s výjimkou prvních verzí Bf 109) pak v řadách FARE sloužily i francouzské letouny Loire 46, Bloch 210 a Amiot 143.

Na frontě u Trijueque, nacionalisté připravují pozice s kanóny na útok Bolševických pozic

Co se republikánského letového personálu týče, šlo o pestrou směsici národností - od Španělů až po dobrovolníky z různých koutů světa s pilot. Většina dobrovolníků přišla ze Sovětského svazu, na straně republikánů ale bojovali i piloti z Mexika a Francie - hrstka letců přišla i ze Spojených států. Ve vzdušných bitvách se následně zrodila skupina stíhacích es - například Manuel Zarauza Clavero, jež byl velice nadaným pilotem, a byl spolubojovníky přezdíván "Piloto fantasma" ("Létající duch"), protože kvůli své drobné postavě šel v kokpitu svého I-16 jen těžko vidět. Během občanské války je mu připisováno nejméně 10 sestřelů, a po porážce republikánů nalezl azyl v SSSR, kde následně létal v řadách VVS-RKKA během prvních dnů bojů Velké vlastenecké války. Konce války se ale nedočkal - 18. října 1942 zemřel v Baku při letecké havárii.

Vzdušné síly nacionalistů (Fuerza Aérea Nacional) byly pod velením generála Francisca Franca, a dostávaly štědrou podporu ze strany Němců a Italů. Všechny letouny létaly s nacionalistickými výsostnými znaky - a to i přes fakt, že naprostou většinu z nich ovládali a udržovali Italové a Němci, ať už šlo o členy Aviazione Legionaria, či o německou Legii Kondor. Nacionalisté vlastnili určitý počet vlastních strojů, nicméně byly to italské a německé letouny, jež tvořily páteř povstaleckého letectva. V prvních fázích války měly velmi důležitou roli německé transportní letouny Junkers Ju 52 "Tante Ju", které dopravovaly nacionalistické vojáky z Maroka do Španělska během jedné z prvních masových vzdušných operací v historii, a později byly upraveny na bombardéry přidáním obranné výzbroje a možnosti nést pumový náklad. Brzy poté nacionalisté obdrželi i první stíhačky - šlo o německé Heinkely He 51, jež až do příchodu Polikarpovů I-15 držely vzdušnou převahu. Po příchodu sovětských stíhacích strojů ale vzrostla potřeba po modernějších letounech. Továrna Heinkel ve snaze získat státní kontrakt na výrobu stíhačky He 112 zaslala do Španělska určité množství prototypů He 112, a malé množství letounů He 112 B, nicméně zakázku neobdržela. Bombardéry He 111 verzí B a E ale zaznamenaly velký úspěch. Tyto stroje, přezdívané Španěly "Pedro", byly tak úspěšné, že byla ve Španělsku zahájena jejich licenční výroba pod názvem CASA 2.111. Neúspěchem bylo nasazení bombardérů Junkers Ju 86, jež se ukázaly jako ve všech ohledech horší než Heinkely He 111, nicméně střemhlavé bombardéry Junkersy Ju 87 A "Stuka" zaznamenaly velký úspěch, a právě během španělské občanské války se začala rodit jejich sláva. Boje nad Španělskem rovněž byly křtem ohněm pro stíhačku Messerschmitt Bf 109, která vynikala svou rychlostí, a v rámci Legie Kondor na ní létali například Adolf Galland, či Werner Mölders - oba se měli později stát legendárními stíhacími esy, zatímco Bf 109 se měl stát páteří stíhacích sil Luftwaffe. Kromě těchto letounů pak byl německý kontingent tvořen dvojplošníky Henschel Hs 123, jež uspěly v roli bitevníků, a militarizovanou verzí rychlých poštovních letounů Heinkel He 70 Blitz.

Italské letouny byly zastoupeny dvanácti stíhačkami Fiat G.50, zhruba stovkou bombardérů Savoia-Marchetti SM.79 (oba tyto letouny můžete pilotovat i ve War Thunderu), a téměř čtyřmi stovkami vynikajících dvojplošníků Fiat CR.32. Kromě nich pak italští piloti létali na bombardérech Fiat BR.20 a Savoia-Marchetti SM.81, a na bitevnících Breda Ba.65, společně s další myriádou typů včetně hydroplánů CANT Z.506.

Co se pilotů týče, mnoho španělských pilotů již mělo zkušenosti s bojem. Například Joaquín García Morato, nejlepší nacionalistický stíhací pilot, bojoval ve válce o Rify, a své zkušenosti zúročil i nad Španělskem, kde je mu připisováno 40 sestřelů (šest z nich na Heinkelu He 51, zbytek na Fiatu CR.32). Stejně jako jeho soupeř, zmíněný Manuel Zarauza Clavero, i Morato ale zemřel při letecké havárii - 4. dubna 1939 se svým CR.32 havaroval při akrobacii v malé výšce, a na místě zemřel.

Španělská občanská válka skončila 1. dubna 1939 vítězstvím nacionalistů. Jediným skutečným vítězem války ale byli Italové společně s Němci, kteří získali cenné zkušenosti, jež měly být jen o pár měsíců později využity v 2. světové válce...

War Thunder tým (autor: Joe Kudrna)

V jedné z nadcházejících aktualizací implementujeme následující emblémy ze Španělské občanské války:

Emblémy vytvořeny hráči: Jej 'CharlieFoxtrot' Ortiz a Colin 'Fenris' Muir