Na východním břehu je očekávaly síly německé 1. výsadkové divize pod velením generála Alfreda Schlemma, jež byla součástí německé skupiny armád H.  Tato formace byla považována za jednu z nejefektivnějších německých jednotek nacházejících se v oblasti, byla ovšem vážně oslabena těžkými ztrátami, jež utrpěla bojích o Reichswald, které se udály mezi 8. a 11.březnem v rámci operace Veritable.

23. března 1945 v 15:00 zahájily na čtyři tisícovky spojeneckých děl mohutnou dělostřeleckou přípravu,  doplňovanou ofenzivními akcemi letadel RAF.  Ve 21:00 pak v blízkosti Reesu zahájila vyloďovací operaci 51. divize Highlanders náležející pod 2. britskou armádu, následována 7. praporem Argyllských a Sutherlandských horalů. Ve stejné době se mezi Reesem a Weselem začali vyloďovat vojáci 15. skotské divize. Zpočátku se Skoti nesetkali s odporem, později ale narazili na odhodlaný odpor německých kulometných hnízd. Ve Weselu se mezitím 1. brigáda commandos probíjela směrem k řece a nakonec se jejím příslušníkům i přes tuhý odpor obránců podařilo zajistit předmostí na východní straně řeky.

Jižně od Weselu přistála americká 30. divize, následována 79. divizí. Odpor Němců byl zlomen intenzivní dělostřeleckou palbou a útoky bombardérů. Americké ztráty byly minimální a ve večerních hodinách 24. března byl dokončen pontonový most. Na britském úseku fronty byly  mezitím skotské jednotky vystaveny nejen palbě obránců, ale rovněž několika tankovým protiútokům. Němcům se ale nepodařilo dosáhnout žádného úspěchu a spojenecká vylodění nadále pokračovala. 

24. března byla rovněž zahájena operace Varsity, kdy v 10:00 začala letadla vysazovat výsadkáře z řad americké 17. výsadkové divize a britské 6. výsadkové divize. Úkolem výsadkářů bylo dobýt města Schnappenburg a Hamminkeln, vyčistit část diersfordterského lesa od německých vojáků a následně zajistit trojici mostů přes řeku Issel. Němci zde kladli tuhý odpor, výsadkářům se ale nakonec podařilo splnit všechny úkoly a odrazit několik německých protiútoků. Odpoledne pak pozic výsadkářů dosáhnula 15. skotská divize.

Severně od Reesu, v blízkosti městečka Bienen, boje nadále pokračovaly. 3. skotský prapor Black Watch se setkal s natolik tvrdým odporem, že musel být vystřídán 9. kanadskou brigádou. Obránci ale nakonec byli zatlačeni a 27. března již bylo spojenecké předmostí široké více než 35 kilometrů a do hloubky mělo přes 20 kilometrů.

Generál Schlemm byl v ten den raněn a vystřídán generálem Güntherem Blumentrittem. Ten však brzy pochopil, že bitva je ztracená. Jeho obranná linie byla nekompletní, nedisponoval žádnými rezervami a měl k dispozici pouze slabou dělostřeleckou podporu a pouhých několik tanků a obrněných vozidel. Komunikační linky byly rovněž silně narušeny, s jedním armádním sborem se dokonce nepodařilo navázat kontakt vůbec. Blumentritt sice obdržel nějaké posily, byly však tak málo početné, že se německý generál rozhodl vůbec je nevysílat do boje, aby tak zabránil dalším zbytečným ztrátám. I přes rozkazy nejvyššího velení, jež striktně zakazovalo jakýkoli ústup, se pak 1. dubna němečtí obránci začali stahovat směrem k Teutoburskému lesu. I tak ale byli Spojenci schopni během jediného týdne operace zajmout na 30 000 německých vojáků.

24. března se mezi vojáky překračujícími řeku objevil i sám Winston Churchill. Legendární britský ministerský předseda se přeplavil na palubě obojživelného vozidla LCM a vkročil na východní břeh Rýna. Bylo to gesto velkého významu, neboť nejvyšší politický vůdce Velké Británie tím překročil historickou hranici Německa, kterou předtím celých 140 let nepřekročil žádný zahraniční útočník.